"Tebe to baví?" přisedl syn ke strýci, který rozmotával pestrý chumel vyšívacích bavlnek. Trénuje tím nejen ruku, ale i se koncentruje. "Je třeba to udělat", pronesl strýc ponořen do práce. Toto je otevřený dopis z mé uzavřenosti věnovaný nejen mé kamarádce.
Jsou cesty a cesty. A u nich kříže a boží muka. Postavené z lidských křížů a z lidských muk. Stromy se sklání k ramenům a k srdcím křížů a konečky listů či větví se jich dotýkají. Jsou to spojenci. Stromy křížům svěřená tajemství lidí nikdy neprozradí, snad v šumění větví a vítr nás pak přispěchá pohladit... kdo ví.
Jsou slova a slova. A jsou stále jen slova a slova. Ty, co jdou z nás ven a vynesou na světlo náš nepořádek.
Vždy, když soudím, když křičím a neslyším, zašpiním se. A zašpiním toho člověka. Je mi to líto.
Když se člověk na člověku proviní, sedne se si sám v sobě a čistí a tříbí myšlenky a přebírá je jako klubko nití. Je uzavřen pod hladinou. Zvuky k němu doléhají zvenčí jako duté ozvěny a sotva naruší jeho usebranost.
Jsou slova, která k nám přicházejí zevnitř.
Napnula jsem na provizorní rám hedvábný šátek a otevřela barvy. Konturami jsem táhla linku obrysu květů. Taaak... pak jsem namočila štětec do vody a barvy a sledovala, jak se barvy šíří tkanou rovinou jako malé galaxie až narazí na neviditelnou čáru kontury. Stačilo jen se přiblížit těsně k povrchu hedvábí a modrá nebo růžová kapka sklouzla po špičce štětce a políbila svoji novou zem.
Pak přišel syn ze školy a sklonil se ke mně a políbil mě.
A pak se nedělo vůbec nic. Bylo tiše a šedě. Seděli jsme společně v jedné místnosti každý ve své uzavřenosti. Já malovala, strýc třídil a syn se učil. Šli jsme si své vnitřní cesty.
Na stěně místo kříže nad námi visí stářím oprýskaný korpus Krista. Hlavu svěšenou k rameni rozpíná své paže jako by to byla hladina.
Pak si syn vzal něco z lednice, zabouchl dvířka, přistoupil ke strýcovi, sklonil se na ním a řekl:
"Tebe to pořád baví?"
-----
jsme každý sám do sebe pohroužen
čas usebrání
čas načerpání
ruce tvoří
hlava se k nim sklání
...
A to je vše.
Jsem unavená. Oči mi těžknou...
