Po obědě

V přítmí kuchyně, u stolu posypaném lístky z kytice lilií a pivoněk, sedí strýc a obědvá. Levou rukou jezdí lžící po talíři a nabírá poslední sousta.     

Pečlivě vyškrábe talíř.

"Děkuji za nachystání oběda.", pronesl a odložil lžíci. 

"Není zač!", podívám se na něj.

Strýc se usměje. Mezi pivoňkami vypadá jako svatý obrázek...

Snesu mu na stůl pár knížek a sednu si s vyšíváním na starou pohovku vedle jeho židle.

Trpělivě otáčí jednou rukou stránky.

Občas si něco řekneme, ale většinou je ticho.

Po chvíli vstávám a sklízím ze stolu.

Máme ještě tvaroh... upeču dětem bábovku, uvažuju.

Strýc také vstává a pomalu odchází do svého pokoje.

Smetu lístky spadlé na zem a pak se narovnám...

Oknem sem vane mírný průvan a tlumený hluk kvílení, jak sekáči sečou trávu.

To je příslib léta, napadá mě, a v tu chvíli jsem šťastná.

A v přítmí kuchyně se na stůl, pokrytý plátky květů pivoňky, tiše snesl další voňavý lístek.