Pápěří - fotoblog

Barevné i černobílé fotografie a k nim několik slov, jen tak, protože mě to těší. A líbí se mi bodláky.

Když květ dozraje, promění se v lehké pápěří a bylina se stává starcem. S rozcuchanými vlasy, jako by se zlobila.  A čím více ztrácí sílu, tím více povoluje chmýří, až ho neudrží a ono ji opouští, rozletí se a lehoučké létá vzduchem. 

A vítr chmýří natřásá a vane ho pryč.

Viděla jsem jedno chmýří zachycené na vláknu pavučiny. Jako kdyby nějaká víla sušila svou sukénku a zapomněla na ni.

Tak jako i některým mužům a ženám čas odvál dávnou vzpomínku na lásku, na pohozenou bílou spodničku, kterou tenkrát vítr čechral.

...

Nevěřte starým bodlákům, že nikdy nemilovali.