Jedeme po D1. Provoz houstne a auta šílí po šedé vozovce a nikdo z řidičů si nemůže dovolit věnovat pozornost zeleni kolem. Haluze, asi tak to bereme, nějaký strom, keř, botanický druh. Ano, je živý a toť vše.
Nebývá to tak často, ale někdy je nebe plné barokních nadýchaných obláčků.
Nevím, jak mne to napadlo, ale představila jsem si, že jsou to andělé. Vtipně plují nad našimi chytrými a mazanými hlavami, všelijak se protahují a proměňují a tiše se smějí, neboť nic netušíme. Když bych se dívala na oblaka jako na plující anděly, změnil by se pro mne svět.
Mraky oživly jen v mých myšlenkách, ale i když stojíme nohama pevně na zemi, možná bychom byli překvapeni, kdo je tu s námi... Pánové Doubek, Dubský, Bříza, Borovička a Jedlička, Bukáček, Topol, Trnka, Lipovský, Kalina, Hložek, Smrkovský, Borovec...
Stromy...
Mám stromy ráda, ráda se jich dotýkám. Ráda se na ně dívám, hlavně, když skrze listí prosvítá slunce. Zdravím je v duchu a děkuji jim. Když si uvědomím přítomnost stromu, i třebas vzdáleného, když si vzpomenu na dominantu nádherné prastaré jabloně na chalupě, zklidním se. Stromy jsou terapeuti lidí. Někdy vnímám, že vyzařují nějakou atmosféru, ale myslela jsem si, že jsou to jen mé, lidské představy, resp. skutečnost, kterou ve chvíli ztišení vnímám, ale víc o nich, o krasných stromech a o jejich životě a schopnostech vlastně nevím.
Ve škole jsme se učili, že během dne produkují kyslík. Vědci zjistili, že v noci stromy spí a jejich větve klesnou o 10 cm níže. Vylučují různé silice, při nebezpečí varovné. To je jeden ze způsobů dorozumívání mezi stromy. Funguje na chemické bázi, tak to platí i pro člověka s hormonální a nervovou soustavou.
Zjistilo se, že stromy v lese tvoří komunitu, v jejichž čele stojí jeden či více mateřských stromů. Navzájem jsou v lese propojeni s dalšími stromy podhoubím. Vyživují, léčí, učí další stromy... Strom matka pozná své potomky a chrání je. Stromy "maminky" mají ke svým ratolestem mateřský vztah. Ekoložka Simardová zkoumala vztah mateřského stromu k svým vlastním dětem.
„Lesy jsou komplexní systémy s mimořádnou schopností sebeuzdravení... Klíčem ke komunikaci a společným aktivitám stromů v lese je mycelium čili podhoubí. To je systém mikroskopických vláken, hyfů, které tvoří vlastní tělo houby." Je to jako internet... Živý internet. „Mateřské stromy své ‚děti‘ poznaly. Obklopily je hustší a bohatší mykorhizní sítí (symbiotické soužití kořenových vláken a hdub), jejímž prostřednictvím svým semenáčkům dodávaly více uhlíku, a dokonce i za cenu omezení vlastního růstu, aby semenáčkům zajistily více prostoru k jejich růstu,“ zjistila Simardová. Podle ní mateřské stromy, jestliže jsou napadeny, zraněny či se blíží doba jejich přirozeného zániku, předávají potomkům informace a zkušenosti...Použili jsme izotopy ke sledování přenosu uhlíku z umírajícího mateřského stromu – putoval kmenem do kořenů a k potomkům. Nejen uhlík, ale i obranné signály. A změřili jsme, že tyto dvě činnosti mateřského stromu zvýšily odolnost mladých stromků vůči stresům. Mohu tedy prohlásit, že stromy skutečně mluví,“ shrnula.
***
Kdo chcete, přečtěte si více. Mě to zaujalo. Dívám se na stromy jinak, jako na inteligentní bytosti. Život stromů je velmi zajímavý. Když budeme vědět, co jsou stromy zač, možná lépe pochopíme, co jsme zač my. Možná, teď trochu žertuji, že vznikne nový obor psychologie stromů. Nebo obor jak komunikovat se stromy, s přírodou... protože patříme k sobě a neznáme se. Myslíme si, že jsme vrchol stvoření a přitom neumíme komunikovat ani mezi sebou. Řekla bych, že v sobě máme ještě neobjevený potenciál.
https://www.novinky.cz/veda-skoly/412734-stromy-v-lese-si-pomahaji.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
