Nedávno mně bylo 48 let a zároveň se zdravotníkům z iTEMPA povedla operace. To je už řádný důvod k oslavě. Padesátiny ať si slaví Abrahám, já s přáteli oslavíme symbolických 48 a poděkujeme Bohu za dar života.
Za prvé musím uvést na pravou míru tvrzení z minulého článku o tom, že fakt nic neřeším. Zdálo by se, že jsem fakt v pohodě, což jsem si fakt i myslela.
V neděli na mě dopadly spory členů rodiny tak mocně, že jsem brečela a brečela. To, co se emoční terapeutce nepovedlo (zaplatili jsme tenkrát 1000 Kč), teď povolilo.
No jo, ale o tom jsem tento blog nechtěla psát, o takových těžkých věcech, naopak jsem si myslela, že ho napíšu levou zadní, ve skutečnosti ukazovákem pravé ruky, že budu psát o tom jak se už moc a moc těším na oslavu, a že v tom těšícím se nadšení jsem v letáku zaškrtala akční dobroty a požádala jsem děti o pomoc s nákupem.
Mikeš nás vezl fábií s invalidním vozíkem nacpaným v kufru, zrovna ve žďárské špičce, kterou ohlašuje žďasácká siréna ve 14 hodin v každý všední den už od dob budovatelské éry,
ŽĎAS je "průmyslové srdce Vysočiny" , má asi 2000 zaměstnanců a i kdyby jen čtvrtina z nich jezdila autem, je to znát. Navíc sjížděla do centra auta z průmyslové zóny a všichni dohromady a společně s návštěvníky Zelené hory "duchovního srdce Vysočiny" ucpávají léto co léto věčně zúžené žďárské tepny. Něco na způsob D1.
Budují se lávky, cyklostezky, "chytré semafory", přestavují zastávky MHD, prokoukla Nádražní ulice.
Budeme to tu mít hezké.
Jsem moc zvědavá na revitalizaci Tvrze, historické části nad řekou Sázavou s dominantou původně raně gotického kostela sv. Prokopa, kde je kanalizace tak stará, že není ani zmapováno, kudy a kam vede. Revitalizace počítá i s úpravou dláždění a zeleně, s novou, moderní kašnou - Prokopovou brázdou, s verši Anastáze Opaska. Místní kněz B. H. snahy o estetické a praktické zlepšení bojkotuje peticí farníků a s tváří svatouška se za ně schovává.
Tak to jsou takové místní malosti.
A vlastně i osobní. Ále, vem to čert....
Je mi už lépe. Cimrmanův Lijavec mě mile svlažil, asi jako nás svlaží voda v Prokopově brázdě.
Dnes pršelo tak jemně.
Na oslavu jsou pozváni jak nejbližší příbuzní, tak přátelé z tzv. společenství a také přátelé ze studií na teologické fakultě. A jejich děti, resp. vnoučata. No jo, krásně stárneme.
