O odpuštění aneb Kráska a zvíře

Některé mé články jsou prvními kroky na cestě a inspirují mě k dalšímu postupu. Cítím, že ještě nejsem u konce, že tu hru na dobro a zlo, na manipulátora a oběť, na krásku a zvíře hraji dál.

Mezilidské vztahy jsou komplikované naším uvažováním a posuzováním. Vycházím-li z přesvědčení, že původem všeho je láska, která vše sjednocuje, že člověk je stvořen k radosti, štěstí a lásce, pak tak musím uvažovat i o druhých. Mohu rozdávat jen to, co mám. 

Psala jsem, že chci odpustit. To  znamená, že mám v sobě něco proti druhému člověku. Takže mám problém já. Sama bych tedy měla požádat alespoň v duchu toho kterého člověka, aby mi odpustil, že jsem ho použila jako argument pro to, abych se rozhořčila, naštvala či litovala nebo ho posuzovala jako horšího. 

Poslední dobou se sytím slovem Vladimíra Kafky na jeho Hostinách na youtube.

Vladimír Kafka, pomáhá lidem s rakovinou vracet se do života, říká, že si máme vytvořit obraz o sobě, kým chceme být před člověkem, s kterým máme problém. Rozhodnout se. Zvolím-li si, že chci být láskou, pak tedy nereaguji, ale miluji. K lásce nikoho nepotřebuji, vycházím ze sebe. Jsem pevně ve svém  středu. Pro lásku se rozhoduji a tedy ji tvořím každý den. Pokud nemiluji, pak reaguji na chování druhých. Reaguje a odpouští ego.

Proto potkáváme lidi, s kterými máme trápení. K tomu trápení v podstatě dáváme souhlas. Tak je to i v mém případě. Jak vidím druhého člověka? Jako netvora? Co mně tak vadí na mé duši, že to s ním - netvorem musím prožívat? Jaký mám vztah k mužství (animus)? Jaký má vztah muž k ženě uvnitř něj - anima? Proč jsem tuto část své duše nepřijala a proč jsem s ní v konfliktu? Jak mám milovat toho, koho mě nejde milovat?  Pohádka Kráska a zvíře vede k pochopení, že když začnu netvora milovat, tak se promění v krásnou bytost.

Zdá se být klišé tvrzení, že původem všeho je láska, která sjednocuje, a že jsme stvořeni pro lásku. Zkušenosti pana Kafky vypovídají ale o tom, že láska je cestou k uzdravení. Přichází k němu převážně lidé s rakovinou, kteří vyslechli od lékařů verdikt, že za pár týdnů zemřou. Pan Kafka s nimi nemluví o nemoci, ale o nich.... Protože nemoc se živí naší pozorností.

Nemoc je stav naší duše, dluh lásky k sobě.

Rozhodnu-li se pro srdce-lásku, chci-li být láskou, i když pořádně nevím, jak má láska vypadat, okamžitě reaguje podvěsek mozkový, začne se měnit složení krve...

Mohu dosvědčit, že je to tak.

https://www.youtube.com/channel/UCVP1OZ7ms9qwWCoM4FYY1Bg

Hezký den!