Mnoho tváří zimy - fotoblog

"Jakou máš zimu?" zeptal se mě jeden člověk. A pokračoval: "Klidnou, bílou?... A fotíš?" Odpověděla jsem, že fotím, ale introvertně. 

Trochu se mi ta introverce rozležela... Fotografie zimy mi snad pomohou vyjádřit myšlenky, pocity, které sama stěží uchopím...

Letošní zimu prožívám dobře, pěkně. 

Jsem klidnější.

Stromovější.

Jsem schovaná. A přemýšlím, peču buchty, maluji na šaty... a to mě baví, to jsem já.

Každý si tvoří svůj svět.

...

Našim známým se narodila holčička. První dítě.

Narodila se něha. Bezbranná bytost, kvůli které křehnou lidská srdce.

Dojalo mě to.

Ještě se rodí děti do tohoto světa...

...

"Já vstávám s Maruškou!" pronesl manžel Marušky, která vstává brzičko na směnu do nemocnice ve vedlejším městě.

Říká se mu Matěj. Je to pohodář a svou ženu miluje. S ní uléhá a s ní vstává.

Obyčejná věc... ?

Mně to přišlo krásné. 

Jako když do pokoje vpluje tiché světlo. Tam je "doma".

...

Zima je návratem domů. Do tepla. Sednout si do houpacího křesla a pustit si New Orleans Jazz, popíjet kávu a číst si třeba Betty MacDonaldovou.

Zima je uklidnění, uzemění. Útulno. Teplý pléd. Bylinkový čaj.

A za okny se děje zima.

...

A tak to jsou střípky této zimy.

A takto jsem ji nafotila:

Klidný zimní den!

Stárnu. Zapomněla  jsem na tyto fotografie: