Obyčejný krátký článek o tom, co bych chtěla, co mám a co s tím..................................................... jo a ještě o tulipánu.
Začala jsem psát text o čase, ale nevydržela jsem sedět u stolu.
A tak zase ležím na zemi, nedobrovolně zastavená. Protahuji si záda a rozhlížím se kolem a přemýšlím. Jsem trochu zklamaná, že nemůžu nic jiného dělat než ležet. Mám tolik práce a zájmů.
Chtěla bych zrenovovat židle. Vyřezat ze dřeva kapličku. Chtěla bych plést svetry, šít šaty, pracovat na zahradě... Chtěla bych napsat... Setkat se a vidět. Sdělit...
Chtěla bych namalovat obraz. Bude mít teplé žluté, hnědé, červené a modré barvy.
No jo...
Nemusím mít to, co chci.
Možná stačí , když se splní jen málo z mých představ a přání... Žít z toho, co mám.
Stačí uskutečnit sny, namalovat obraz, z barev co jsou po ruce.
Stačí vyměnit strohá slova za poezii.
A pak jsem vstala.
Pootevřela jsem okno, abych vyvětrala vydýchaný vzduch.
Do červené plechové lahve jsem nalila vodu a vložila do ní červený tulipán.
Se zalíbením si červenou kompozici prohlížím.
Sedla jsem si zpět za stůl a čtu si tyto řádky, dávají-li smysl. Dost jsem toho vymazala. Z pootevřeného okna vane svěží vzduch a nese s sebou jarní zpěv nějakého ptáka. Musí být blízko.
Otočím se a sólista metropolitní opeřenecké opery sedí na truhlíku s muškáty.
Foťák!
Nenápadně se pro něj natahuji, zapínám spoušť...
a když ji tisknu, pták poposkočil, otočil se a uletěl.
Vlastně se to dalo očekávat.
Ale nevadí, zůstal mi tulipán.
Červený.
Ó, to se mám :-)
