Bylo nebylo, je není... ? Můžeme být šťastni? Článek o jednom vzdáleném království, avšak způsobem života mi blízkém.
Dívali jsme se na slovenský dokument o Bhútánu (2008). Trval asi půl hodiny, rozhodně v něm nebylo vše, ale bylo v něm toho dost, aby mě pozastavil. Cesta totiž vede přes zastavení se. Do filmu se promítal pochopitelně náhled autora. Nicméně se mě obsah krátkého snímku pocitově dotkl.
Pouštím si "Bhútán" často a zaposlouchávám se do moudrých a laskavých slov, aby se ve mně ukotvila, zakořenila. Chtěla bych ta slova i obrazy vstřebat do sebe, aby byly k užitku. Proto píšu tento článek. Psaní mně pomáhá tříbit myšlenky.
Snad si i vy odnesete něco pro sebe.
Bhútán
Má inteligentní a vzdělaná kamarádka si myslela, že Bhútán je africký stát. Což dokazuje, jak je tato země málo známá.
-
Bhútán je země - království, přibližně o velikosti Švýcarska, vklíněné mezi Čínu a Indii. Geografická poloha signalizuje, že Bhútánem prostupují Himálaje. Tedy by to mohlo znamenat příliv horolezců a nával turistů. Mnoho zemí přece žije z turistického ruchu. Bhútán je však vlivu vnějšího světa uzavřený. Povolení k návštěvě této, po slovensky - krajiny, dostane jen část žadatelů a jejich pohyb po území je omezený.
Lidé se na sněhobílé vrcholy dívají jako na sídla bohů a požádali krále, aby zakázal výstup na hory nad šest tisíc metrů. Král jim vyhověl. Bhútán je země nedotčených vrcholů. A přírody vůbec. Svou zem si lidé chrání před zničením a znečištěním. Je zakázán rybolov a nesmí se používat igelitové tašky. Všechny domy dostaly na střechy solární panely.
Tam, kde lidé drancují přírodní bohatství, ubližují nakonec sami sobě. Materiální výnos takto získaný se nikdy nevyrovná vnitřnímu klidu, na který klade důraz budhismus a bhútánský král. Přestože je tato země uzavřená vlivu světa, příbytky lidí jsou otevřené. Nezamyká se tu.
Pastýři každý večer vypouští jaky do volné přírody, i když je ráno nahánějí i čtyři hodiny. Protože "každý živý tvor by měl mít alespoň chvíli pocit svobody".
Když spouštěli v omezené míře televizi a internet, děti se začaly bít. Z dokumentu mi ale vyznělo, že tomuto vlivu obyvatelé království až tak moc, jak my, nepropadli. Hlídají si své vnitřní štěstí. Štěstí je stav mysli a je možné jen, když člověk po ničem netouží. Proto jsou nebezpečné reklamy, které využívají psychologických potřeb člověka a podle krále by měly být zdaněny jako to, co znečišťuje životní prostředí.
Postavení žen je oproti jiným (nejen) asijským zemím rovnoprávné. Ženy jsou samostatné, respektované a uznávané, neboť na nich stojí péče o rodinu. Tedy být v domácnosti není znak méněcennosti a podřízenosti.
Bhútán nemá zájem o kvalifikaci na fotbalové mistrovství. Box je zde zakázaný. Pěstuje se tu ale lukostřelba, dokonce i jako olympijský sport. Při soutěži se každý zásah oslaví zpěvem a tancem.
...
Bhútán je země, kde je vnitřní pokoj a každodenní radost z drobností cennější než hmotný zisk, kde panovník objíždí na koni svou zem a ptá se lidí na jejich starosti a místo konkurence nabízí soucit a místo hrubého domácího produktu hrubé domácí štěstí.
Bhútán je známý jako velmi chudá země. Tedy, jsme-li zvyklí posuzovat bohatství a chudobu penězi. To určitě do nějaké míry jsme. Ale co když peníze jsou formou chudoby?
...
Naše země a evropská civilizace tzv. stojící na křesťanství se může v mnohém od Bhútánu učit.
Ale to je volba a práce na sobě každého člověka.
Každý jsme královstvím i králem.
Uvnitř nás je bohatství.
Uvnitř nás je anebo není štěstí.
Záleží jen na nás, co si vybereme.
Buďme sami sobě vzácní.
Přeji vám klidný den.
