Tento text o "morálce", o posuzování a spoluvině je míněn jako inspirace k zamyšlení a je doplněn fotografiemi z dnešní noci.
Někdo žije ve strachu z reality. Negativní vzpomínky vytěsní. Vytěsní své svědomí a svoji vinu.
Já ne, to žena, kterou jsi mi dal ty!
zbaběle říká z křoví Adam Hospodinovi po té, co měl on a Eva průšvih. Odmítl svoji vinu i spoluvinu.
......
Když do místnosti, do domu, kde byl na návštěvě Ježíš, vstoupila Máří Magdalská, a s pláčem a lítostí a touhou po lásce omývala jeho nohy, dívali se (prý) na ni přítomní muži s žádostivostí. Přáli si se s ní "vyspat". Možná k ní chodili tajně. Nikdo z přítomných mužů, kromě Jana a Ježíše, v ní neviděl člověka, svébytnou a krásnou ženu... všichni ji ve svém nitru degradoval na objekt touhy. A tím z ní udělali i oni prostitutku. Navenek vzorní otcové, počestní občané a zasloužilí zbožníci po ní jak toužili, tak by ji i kamenovali, protože by její tělesnost a "hříšnost" ukazovala i na jejich myšlenky i skutky.
Umlčením svědků zmlknou i výčitky?
...
Navíc ti, co pozvedají ve jménu božím kámen, maří v provinilci dar života. A tak hřeší mnohem více, než kamenovaný.
.....
Odsuzováni jsou i nevěrní partneři. Často černobíle. Ale není dobré paušalizovat. Prvně musím jít do sebe.
Co je to nevěra? Trochu zrelativizuji pojem "nevěra". Nevěra je útěk od mého svědomí, je to promarnění života a taky promarnění mého vztahu k bližním, řekla bych... Promarnění času a daru druhé osoby.
Od toho se potom vše odvíjí...
I mé chování, mé vidění, nedůvěra a neúcta k druhému, touha ho ovládat, profitovat na jeho úkor, ho může vehnat do nějaké situace, do obranných reakcí, do útěků a třeba i do nevěry a může z něj pak vytvořit objekt mého odsuzování.
Neupřímnost k sobě vede k předsudkům. Do mých obrazů nepasuje skutečný člověk, ale má představa. Když se dotkne mého ega, ukážu si na něj prstem.
"Je to tvá vina!"
Skutečně?
Každý to musí posoudit ve svém svědomí.
