Babička nám vyprávěla o své známé, která se vyžívá ve vánočních dekoracích, a tak pro své malé děti vysypala cestičku z cukru a do ní otiskla šlépěje, jakože Ježíškovy.
Mně by se to líbilo i pro naše velké potomky. Vánoce jsou svátky, kdy je hlavně pro děti dovolena a přímo žádána iluze kouzelného příchodu Ježíška. Ať už se spouští po zlatém řetězu nebo si to šlape v cukrové závěji. Vánoce jsou mimořádné dny. Sváteční, pokud je tak člověk bere. Ale ani o svátku se lidská povaha nezmění.
...
Právě jsem objednala poslední dárky. Jsou to knihy. A teď zpytuji svědomí. Koupila jsem totiž knížku i pro syna, ale on odmítá číst. Důvodů je jistě víc, ale z části je to ze vzdoru, protože ho do čtení nutí babička, bývalá učitelka. Přiznávám, že také já si přeji, aby syn četl. A hledám důvody, proč mu tu knihu dát. Navíc je to volné pokračování dílu, jehož epizody jsem kdysi četla ve starých 100+1, a výborně jsem se bavila. Byla bych ráda, kdyby se bavil, jako kdysi já, i on.
A to je ono. Zpytuji svědomí, jestli jsem tu knihu nekoupila vlastně pro sebe. Jak se říká: Chtěli jen jeho dobro a také mu ho vzali. To se děje i během roku, ale pod rozsvíceným stromečkem je více vidět, o co nám jde. Vánoce jsou holt svátky střetu iluzí a reality.
Za Ježíška své úmysly neschovám. Takže knihu si mohu přečíst sama...
Hm, nejvhodnějším dárek asi bude nedělat si iluze...
Ale cukrovou pěšinku chci také nasypat. A nevadí, že všichni budou vědět, že stopy od Ježíška jsou jenom jako...
Přeji všem příjemné těšení se!
