Bdím zabalená do svetru a teplých ponožek. Přízemní mrazík ve třetím patře se mnou třese. Mám už několik hodin nedělní ráno. Trochu chaotické. Abych nikoho nevzbudila, vymýšlím si tiché činnosti. Ale jsem nějaká nerozhodná. Asi jak si z nás, holek, dělal legraci třídní... ženská neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud toho nedosáhne...
Hm... to já pokoj dám, protože mně stačí roztahat klubíčka vln, štůčky látek, to vše prakticky na jediné volné ploše našeho bytu, to je asi 2-3 m2 v našem pokoji, kde se scházíme všichni.
Zrovna nedávno jsem přemýšlela nad tím, jak jsou ti moji milí shovívaví. Na tom vzácném kousku volné plochy, povrch parkety, kde se smím oddávat kreativitě a umělecké svobodě, není jen prolézačka různých vlnových délek, ale i tuby akrylek, temper, konturek na hedvábí, pastely suché a mastné, nůžky, korálky, drátky, špagátky, plechová krabice s knoflíky po babičce a pochopitelně kelímek s vodou a štětce.
Musím si sama ve svém stavu dávat pozor, abych se do něčeho nenamočila, nesesula, abych opět ztěžka nedosedla na otevřenou konturku. Tenkrát byla zlatá. A já měla zlaté pozadí... jo, stejně to jsou zlaté časy... a pan Krakonoš by měl u nás co překračovat.
Babička, manželova máma, se u nás proslavila větou, vyřčenou v její typické poloze: Seděla na židli, lokty na kolenou, ruce zbožně sepjaté. Jako bývalá pedagožka vytrénovaná i zpod zamhouřených očí monitorovat veškerý nežádoucí šum a pohyb ve třídě při písemce, monitorovala jako CMR - centrální mozek rodiny - naše stoprocentní pokrytí. Dosažitelnost jejího signálu byla pět čárek.
"Děti, vy jste taková umělecká domácnost... nepotřebujete s něčím pomoct?"
S babičkou, přiznávám, teď trochu bojuji. Hlídám si své teritorium, kam může každý, ale nesmí ho přetvářet ku obrazu svému.
Svoboda nejen Tibetu, ale i umělecké domácnosti.
A jak jsem na tom se svobodou já? Když se tak roztahuju. Snažím se co nejlépe po sobě uklidit. Ještě lépe, než to bylo původně.
Ve starozákonním právu byl příkaz uhradit několikanásobnou škodu na projevech života. Na všem živém. Mně se vám to líbí. Kdybychom tak jednali, že bychom každému vynahradili omezení, která jsme mu způsobili... tedy svobodou, unesli bychom ji?
Svoboda je velký dar, který rozbalujeme celý svůj čas.
Darovat ji a přijmout ji mohou jen ti, kdo se stávají svobodnými.
....
Tak jo, daruji svobodu, jdu to vše spakovat, ať se zde dá pohybovat a žít. Budu svobodná... Brr, je tu fakt zima.
Tedy, budu svobodná, pokud nezmrznu.
Příjemný den a svobodu, lidé milí :-)!
