Je mi tu dobře - fOtOblog

Shodou okolností začínám jezdit více na naši prastarou chalupu, starý kamenný dům, uprostřed divoké přírody. 

Ani nevím, kde začít...

Dva obrázky z jednoho dne - aprílové počasí:

Jsem tak nadšená z prostoru, který se mi otevřel v podobě možnosti jezdit za mamkou, čerstvou stálou obyvatelkou původně víkendové chalupy. Nejen, že se cítím svobodně uvnitř domu, ale úplně maximálně pod nebeskou střechou. 

Zažili jste jistě někdy ten pocit slasti z možnosti nadechnout se, zhluboka se nalokat čerstvého vzduchu, protáhnout ruce a celé tělo prohnout dozadu...

Až se člověk tak tetelivě otřese.

Pod nebeskou střechou zažívám intenzivní kontakt s přírodou, s tím, co to je život, spirit. 

Život hmatatelně prosakuje, prýští, vyvěrá, prodírá se, chvěje, proniká ze všech buněk, skulinek, pórů, ze vší hmoty kolem. 

Život má mnoho barev, tvarů, zvuků, vůní. Život je pohyb, něco, co se děje, i když to není vidět.

To je, myslím, naděje. I víra a láska. 

Život je síla, snad pramenící z nevyčerpatelného zdroje.

Život jakoby surový, přitom ve svých formách i křehký a něžný.

Co schne, zaniká a samo časem odpadne.Zůstane jen podstata.

Ožívá i vše neživé. Vše obrůstá lišejníkem. Stromy, kameny, trám i brána...

V noci jsem nemohla spát. Před očima se mi stále objevovala naše stará jabloň. Ve dne jsem jí totiž ořezala dvě větve a nebyla si jistá, jestli je to správně.

Srdce mi bušilo, byla jsem neklidná, sbíhaly se ve mně věty a obličeje různých lidí kolem mne. Život je plný peripetií, tak to je. Chtěla bych být více odolná.

A zase jabloň. Co mi chce říci?

Nevím jak žije. Nevnímám její tělo.

Co o ní vím? Co vím o stromech, květinách, zemi, hlíně, kamenech, ptácích? Žiju uprostřed toho, co neznám, jak mohu pochopit to, co je uprostřed mne?

Pouštím se do studia. Tento článek je výborný, řekla bych...

http://www.potravinovezahrady.cz/jak-osetrovat-stare-ovocne-stromy/

Toto jsou slova autora. Shodují se s mým názorem.

Byly doby, kdy jsem neměl vlastní zahradu. Dnes už bych bez ní asi nedokázal žít. Zahrada mě vrací k čemusi důležitému, co souvisí s naším bytím či nebytím na Zemi.
K živé i neživé přírodě, k vodě a slunci, k rostlinám a živočichům, k půdě a humusu, k semínkům. A taky k evoluci a biodiverzitě. 
Je to fascinující dobrodružství žít v každodenní interakci s kouskem přírody. Smět do něj zasahovat, obohacovat ho o nové prvky, nové druhy živočichů a rostlin, o nové odrůdy. Pečovat o jedno konkrétní místo na Zemi a přetvářet ho v rozmanitou jedlou zahradu. V zahradu, která přináší lidem užitek bez destrukce ekosystému. 
V permakulturní zahradu.

Zkouším vyrábět tinkturu z pupenů.

Ptáci také zobou pupeny. 

I když jim sypeme do krmítka a pak pozorujeme jejich nálety. Bohužel, neznám ptačí jména-názvy... třeba se mezi sebou oslovují jmény...:-), ale určitě k stálým hostům patří strakapoud, sýkorky, dokonce dnes i sojka.

Hrajeme spolu takovou hru. Vyjdu ze dveří, za chvilku mě uvidí a frrr... poposedají na blízké stromy a keře, pípnou - tady jsem! a hned přeletí o strom dále. Dělají si legraci, laškují...

Z krmítka občas taky vykukuje veverka a její prdelka :-)

A tak tady pobývám alespoň po troškách.

Chtěla bych tu hospodařit. Chodit na dřevo, šišky a kůru. Zužitkovat zbytky. Poznávat. Chápat. 

Je mi tu dobře.

Přeji vám hezký den.