Má milovaná Johanko, konečně ti píšu dopis, abys věděla, jak se mám. Jsi moc hodná, Beru, ale v žádném případě si o mě nedělej starosti. Jsem už velká holka...
O mě se, Johunko, neboj. Jsem za tebe šťastná, jsem doslova naplněná hlubokou a tichou radostí, že jsi tak kalokaghátia, krásná žena.
Vím a vnímám, že se ti občas zasteskne, že máš o nás starost - to vše je ale zároveň protkáno i velikou touhou tvořit nový domov, zařídit si svou domácnost a vnést do každého nového obyčejného dne nový, vlastní kousek, střípek lásky, úsměvu, něhy... Jsem moc a moc ráda, že jsi s Kubou, věřím, že jsi v dobrých rukou, že ač je Kubík tzv. nevěřící, je ti velkou oporou...
Jste naše děti.
Však už se brzy přijedeme podívat. Louskám ořechy, tak pro vás udělám nějakou dobrotu, ju? Co takhle kynutou bábovku? Snad to zvládnu, snad budu mít už zase víc sil.
Víš, co mě hodně pomohlo? Že jsem napsala Petrovi, že mě i po tolika letech bolí, jak se zachoval a poprosila ho o omluvu. Čekala jsem, co bude, ale byla jsem naprosto klidná. A on mi, představ si, odpověděl, že prosí za odpuštění a že tu vinu velmi cítí. Možná, že se tak moc trápil, že jsem to až cítila... Samozřejmě, že jsem mu odpověděla s radostí, že je vše odpuštěno a pozvala jsem ho i s rodinou k nám.
Jak je pro nás důležité naslouchat své duši, svému srdci a mít možnost to vyslovit a být vyslyšen...
To je pro mě zázrak, nádherná svátost. A ta úleva!
Je to tak zvláštní, tak silné až magické, jak působí slova, jak mohou člověka doslova :-) uzdravovat. Vím, že mohou i zabít, ale zdá se mi, že potence dobra je mnohem, mnohem silnější.
Ach ty má Johanečko milá, myslím, že si budu muset snížit isicom na čtvrtinu :-)
Co je ještě nového, pěkného... ?
V posledním čísle Respektu byl přehled nejlepších knižních titulů jak pro děti, tak i pro dospělce. Tak jsem se neudržela a objednávala, však už mě znáš. Říkám si, kolik kvalitní literatury se dnes dá koupit. A taky že je naštěstí dostatek vkusných dětských knih. Ani se neptej, kolik to stálo. Ale ani trochu nelituju!
Tak jo, Johu, už budu končit, jsem vzhůru od tří, bude sedm, za okny je stále stejná tma, hm, musím vzbudit tátu...
Ohřeju si kaši, uvařím kafe a pak... Ano, ano... trochu rýmu proti splínu:
Mě zase místo muže múza líbá a píši blog od srdce jak jurodivá. Na brzké i pozdní vstávání mi pomáhá otužování, v ledu koupánívodě, větru, zimě, zemi díků vzdávání... Napadá mě, že bůh je vlastně obsažen ve všem, i v zimě.:-) Pozdravuj Kubíka a opatrujte se nám!
