Dolů k lednu - fOtOblog

Co je to ten leden za měsíc? Lednová krajina má více barev a více tónů... Chci se ponořit do jejího tichého hlasu, do hlasu ledna, naslouchat mu, pochopit a přijmout tento měsíc.

Každý  měsíc má svůj obraz v naší duši.

Jsem unavená. Piji víno a kávu. 

Po vánocích jsem chvíli bojovala se ztrátou cíle. Když je advent, všechny myšlenky končí u vánoc, které jsou pro mě jakýmsi ostrůvkem zrození světla.  Ale co pak, když obaly od dárků už odvezlo sběrné auto, vánoční svíčky jsou sfouknuté, prskavky doprskaly a z tří královských koní je vidět jen oháňka?

Po lednu je únor, pak březen, na jehož konci začíná jaro, energie stoupá vzhůru, ale mně to přijde jako věčnost a navíc než se jaro rozvine, rozletí, než propukne a rozpukne, než se rozezpívá, to trvá tak dlouho, až do května, června, alespoň tady na Vysočině, a pak nás chvíli hřeje krátké léto dokud si svatá Anna neposteskne na revma z ranního chladu.

Ale já se vlastně těším i na to pomalé probouzení se, na nenápadný život, který začne proudit ze země vzhůru... Jenomže věřit v energii života bych chtěla i teď. Soustředím se na to, abych ji vnímala a nadechovala do celého těla, do co nejhlubší hlubiny, do základů.

Zatím směřuje energie dolů k pramenům, kořenům, do země. Studená voda řeky je energie plná. Voda se čeří, vlévá, přelévá, teče, proudí z nitra podzemí ven.

Člověk má touto dobou do sebe čerpat živiny. Má svou sílu vkládat do kořenů jako sílí strom.  A i duševně - přijmout svá omezení v klidu, v důvěře.

U kořenů je ticho a leden vnímám také tak, jako hluboké ticho temnot kořenů. Smíření s tím, čím nemohu hnout. Prostě nemám sílu na vše. Ale to ke mně patří. Stejně tak minulost a přítomnost - vše je mou součástí. Chci vnímat svůj život jako krásný. Své tělo také. Začínám s ním mluvit. Chválím ho, děkuji mu, uklidňuji ho. 

A tělo mě vnímá.

Tělu i duši náleží i období ledna. Je to sestup ještě níž, hlouběji, třebaže světla přibývá a mrazivě čisté nebe zvoní tisíci zvonky.

Ale jedině uvnitř najdeme pramen živé vody, chladivě čisté řeky života a světla.

I leden zní radostí.