Co nás uzdravuje (úvaha + foto)

Logofotoblog. Včera jsme jeli do Prahy, kam jezdívám na kontroly. Cestou tam jsme pochopitelně spěchali, ale návrat byl už více výletní, a tak jsme se zastavili na více místech. Jako obvykle, tak i teď hledám nějaké smysluplné propojení událostí tohoto dne. Neurologie v Kateřinské a poutní místo Svatá Anna u Pohledu a nesmím zapomenout heřmánek. Co mají společného? Léčení... možná i vy-léčení nějaké nemoci... Všechny tři způsoby dohromady by snad mohly být šancí, když jsme se rozhodli, že budeme zdraví... :-)

Obě dvě místa skýtají útočiště, vždyť jsou obě dvě duchovní. Kostel svaté Kateřiny i kaple  svaté Anny jsou místa svěření se i naslouchání. 

SVATÁ KATEŘINA (PRAHA 2) 

 Špitál kolem kostela svaté Kateřiny má zvláštní kouzlo. Nepůsobí depresivně, i když vím, že by jeho staré a silné zdi mohly vyprávět o těžkých zkouškách lidí před mnoha lety i o starostech a obavách lidí, kteří tam byli dnes na vyšetření. Možná proto má jakousi duši i přes chladné doteky moderních diagnostických přístrojů. 

Technika jde... letí dopředu. Člověk člověku je však lékařem.

Je to skoro zázrak v centru Prahy. Oáza stínoher a klidu. 

Kontakt s přírodou je léčivý barvami i projevy života. No, vždyť třeba tento zvonek...

SVATÁ ANNA U POHLEDU (HAVLÍČKŮV BROD)

Už o ní píšu potřetí, ale je to proto, že toto místo žije a cvrliká léčivou vodou. To je jiný způsob léčby. Je to očista, očista duše i těla. Podle mě je to důležitý předpoklad i pro úspěšnou léčbu pomocí klasické mediciny.

Světlo svítí do šera.

Kdo věří ve světlo a hledá ho, často se stává sám světlem pro lidi. Kdo hledá uzdravení uvnitř sebe, je nějak léčivý i pro druhé... 

Mnohdy léčí i slova. 

Je to něco , jako když nám zasvítí v louži nebe.

Nebo když u cesty, po které teprve půjdeme, vykvete heřmánek...

:-)