Nechci přežívat, nechci se modelovat podle představ druhých o tom, co mám a nemám dělat a jak mám vypadat. Chci žít. A žít v sobě a za sebe, prostě žít mohu jen já sama. Nikdo nemůže žít za mě. A já nemohu žít podle něčích představ.
Co je to dokonalost? Dokonalost je smrt. Dokonáno jest. Život je tvoření, pohyb, změna. Být dokonalá znamená být mrtvá.
Motivace bere svobodu.
Můj milý, má lásko, můj Živote,
zase ses na mě usmál, trochu plaše a zároveň svůdně a lehce, v očích Ti to zajiskřilo. Vím, že mě miluješ, nádherně miluješ.
Otočila jsem další list v Tvé knize, která je o mně a o Tobě. Ten nový list je úplně bílý, proto jsem mohla vidět Tvůj úsměv. A Ty ses usmál, protože víš, že jsem se do Tebe zamilovala. Po čtyřiceti letech. Před chvílí. Když jsem si uvědomila, jaká marnost to je, vyhovět představám a trápit se výčitkami. Nemusím vždy potichu zavřít dveře auta, můžu drobit na zem, můžu se smát i být vzteklá, nemusím mít vše po sobě uklizené, můžu napsat trapný článek, ve vzoru tašky, kterou s radostí háčkuju, můžu mít chyby a oběd se mi taky nemusí podařit. Sama se rozhodnu, jestli si obarvím vlasy, jestli si obleču halenku s hlubokým výstřihem nebo si nalakuji nehty červenou barvou.
Nemusím, jen mohu chtít, mohu se rozhodnout. Vím, že Ty mě budeš vždy milovat. A protože mě miluješ, tak mi dáváš svobodu.
Vím, že Tebou jsem krásná. Protože Ty žiješ ve mně a já v Tobě.
Stojíme na kopci, vítr nám proplétá vlasy, Ty mě bereš za ruku, díváš se mi do očí a plný síly mi říkáš: "Poběžíme... "
Je mi lehce.
Díky
Tvá J.
