Cesta ke štěstí

Když jsem byla malá, prodávalo se štěstíčko v papírovém sáčku za kačku. Myslím, že jsem jednou našla panáčka z korálků, jindy obyčejný prstýnek s barevným očkem. Bylo to milé.

Vypadá to, že jsme nastavení na štěstí. Jinak řečeno, fungujeme lépe, jsme-li šťastní. Uzdravujeme se lépe, děti prospívají lépe...

Být šťastný nezabere mnoho místa, ale vliv je dalekosáhlý. 

*

Ještě nedávno bych řekla: Jak mám být šťastná, když... a  následoval by seznam důvodů, kdy mi kdo ublížil... Zajímavé, že bych neřekla, co jsem udělala pro to, abych nebyla šťastná. Když nad tím tak přemýšlím, udělala jsem toho pro ne-štěstí hodně, teď následují v mé mysli výčty co vše... no brr, už dost.

*

Štěstí se musí jít naproti...

*

Formulkou ke kouzlu štěstí je přítomnost. Štěstí tkví v přítomnosti. Jako když se koupeme v čisté a teplé vodě, nad námi je nebe a slunce... nebo když ležíme v trávě a všechny starosti odplují s mraky, nebo když pečeme na vánoce cukroví a za okny se tiše a ochotně snášejí k zemi vločky... a my jsme v tom okamžiku přítomnosti.

A tak to může být, i když vnější podmínky nejsou ideální. Cesta ke štěstí zpočátku, tím myslím třeba i 40 let života, bolí. Ne nadarmo takto dlouho trvala pouť Izraelitů pouští do země zaslíbené.

Ta doba je taková školní povinná docházka. Často se prý stává, že nás potkávají podobné události a typy lidí. To prý proto, že nás mají něčemu naučit. Řekla bych, že to celkem i sedí. Když přijmeme tento princip, pomůže nám to v odpuštění.

*

Být šťastný je otázka víry a tréninku. Trénuji zklidnění. Není to tak snadné, jak by se mohlo zdát. Relaxace pomocí vědomého dýchání, kdy je výdech delší než nádech, a představa, že nadechuji klid a pokoj, záři či štěstí, dělá divy. V létě jsme si s dcerou daly na zahradu lehátka, zabalily se do dek a spacáků, pozorovaly stromy, vítr, mraky a tím jsme uvolňovaly napětí v sobě, nahromaděná během let hlavně do oblasti ramen a krční páteře. Četla jsem, že relaxace pomáhá zvyšovat sebevědomí. Určitě ano. Už tím, že vydýchám bolavá místa a získám tak  nadhled.

...

Dnes mě naplnilo štěstím pomíjivé stříbrné ráno...

Šípky a zakrslé jabloně na mezi u tratě mi připomněly útulné ilustrace pana Jiřího Trnky.

Takové bohatství štístka za kačku. 

Stačí jej jen uvidět...

Hodně štěstí na cestě za štěstím

*