Bydlím na periférii

Žďárský Stalingrad. Má své kouzlo. Dlážděné chodníky. A domy z 50. let. A lidi...

 Dlouho u nás nebylo tak jasně. Skoro až ostře.

Vítr vyfoukal oblohu a kousek nádherné modři položil do šedi chodníku k našim nohám.

 Vnější svět se násobí v odrazech...

 A zrcátka aut posílala prasátka.

 Jiná zrcadla se rozbila a zůstaly po nich střepy.

 Kouzelná lavička, jak jsem se o ní dříve zmínila.

Snad kouzelná babička. 

Typický výjev na zastávce městské dopravy.

 Většinou jezdí důchodci do supermarketu.

 Tato babička je krásná, že? Obdivuji všechny staré lidi, kteří život nevzdávají.

Co to je....? Kontejnery eko-odpadové. Držadla jako symbol recyklace. :-)

Jednou jsem mávala na žlutý kontejner v domnění, že je to auto našeho známého... :-)

Údernice v socialistickém erotickém pojetí.

Polovina úderníka :-)

A všude plastová okna a sem tam plastové sušáky. Sušáky se špatně sháněly.

Domu napravo se říká Věžička. Stojí na svahu, ze kterého se v zimě dobře bobuje.

Žďárské aktivní důchodkyně. 

 Jedna ze dvou ubytoven pro sociálně slabší.

 Takových okenních artefaktů ubývá a bohužel i truhlíků s květinami.

Něco vážně nepochopím.

Odraz slunce.

Přistavená žihadla, auta jsou na periférii téměř nutností.

A to je prozatím vše.

Mějte se hezky.