babičce do nebe

Za  pár dní by babičce Jarmile bylo 94 let. Zemřela v nemocnici na selhání srdce a byla zmatená. Byla dámou, jejíž noblesa se poslední roky řítila do neúprosné náruče úpadku a stáří. Napsala jsem jí dopis na rozloučenou.

Ahoj babi!

Mamka mě poprosila, zda-li bych mohla na tvém pohřbu říct pár slov. 

Tak tady jsou.

Musím ti říct, že jsi nás pěkně vyšplouchla.

Často jsme na tebe čekali, než ses vypravila, ale teď jsi nám uletěla dřív, přímo před nosem jsi nám frnkla, než jsme se s tebou stihli rozloučit. Tvoje tváře byly ještě teplé, když jsme za tebou v pátek osmého přijeli. A okno nemocničního  pokoje otevřené, aby tvá duše mohla odletět.

Babi, nevím, kde teď jsi, ale doufám, že nás vidíš a slyšíš. Respektive: Nedělej, že neslyšíš!

Když se vysloví tvé jméno, vybaví se mi několik věcí...

Třeba to, jak sis dělala řidičák a jak jsi v zatáčce směrem na chalupu sešlápla místo brzdy plyn.

Vybaví se mi časopis Květy na přední straně s Jiřinou Švorcovou, které jsem vyčernila přední zuby a řekla, že jseš to ty.

Vybaví se mi tvá "slovanská" postava, jak s lívancema na talíři obíhá všechny na zahradě a volá: Svačinka děti, svačinka tato!

Nebo skříně plné látek a starého oblečení a šuplata s knoflíky a krajkami.

Také tvoje narozeninové dorty,

To, že jsi nás všechny opatrovala jak kvočna svá kuřátka. Někdy až moc.

A hlavně se mi vybaví vůně léta, když jste nás, vnoučata, opatrovali s dědou na chalupě uprostřed přírody a v čase dětských her. A za to ti patří velký dík.

Jako dítě jsem vše vnímala idylicky a to si chci udržet jako památku na tebe, ať se dělo, co se dělo... když jsme všichni procházeli těžkými zkouškami a ztrátami, a ne vždy vše dopadlo dobře. 

Ale to je život.

Jsem taky moc ráda, že jsem tě asi 14 dní před tvou smrtí byla tzv. hlídat, že ses smála a že jsme si cvakly vaječňákem.

---

Svatý Pavel píše, že  máme poklad v nádobě hliněné. Záleží na tom, jak je naše nádoba velká a co ten poklad je, v čem spatřujeme smysl života.

Každý to máme jinak. Každý máme jinou kapacitu milovat. Všichni jsme ale někde uvnitř křehcí a snadno se rozbijeme.

Uzdravit nás může jen Láska, která nás stvořila a která nás do hloubi duše zná. Láska je také darovaná svoboda a respekt k pokladu v druhých. A Boží spravedlnost neznamená trest, ale dorovnání toho, co nám chybí k plnosti.

 A tak nesuďme, abychom nebyli souzeni.

Babi, věřím, že Bůh bere do rukou tvé bolavé srdce a otevírá ho pro nekonečnou lásku a tvůj hliněný džbán se rozpouští v jejím oceánu.

 Vždyť Bůh každému setře slzu s tváře.

Babi, ze srdce ti přeji, ať jsi v sedmém nebi. A těším se jednou na setkání. 

Třeba si zase připijeme vaječňákem!