Nikdo nemáme patent na rozum ani právo definitivně soudit druhé. V případě smrti dvou chlapců v Hradci Králové ale vyvstávají zásadní otázky, zda se vůbec veřejnost dozvídá o této události pravdu...
MOHLY TO BÝT VAŠE DĚTI...
Média přinesla v posledních 72 hodinách o okolnostech divoké jízdy Jaroslava N. a usmrcení dvou chlapců ve věku 3 a 6 let spoustu informací. Zásadní fakta ale bohužel často chybí. Přitom se protentokrát nedá říci, že by Policie informace nějak pečlivě tajila. Zda je tomu proto, že se média nechtějí pouštět na tenký led spekulací, či proto, že pravda, která je na místě zasahujícím policistům víceméně jasná, je zároveň příliš děsivá, těžko říci.
Jakkoli se to zdá, daleko spíše, nežli záhadná nemoc, je za smrt obou chlapců zodpovědné bezohledné řidičské chování viníka nehody a jeho pokus ujet z místa nehody...
Kdysi dávno ve škole a později na vojně jsem prodělal kurzy záchranáře a z pohledu někoho, kdo asistoval u nejméně třech desítek epileptických záchvatů vím, že tak, jak věci popsal pachatel, jeho svědek a bohužel později i některá bulvární média, se věc s největší pravděpodobností nemohla stát. I obyčejným laikům jsou formy epilepsie poměrně známé a tato nemoc je dostatečně popsána i odborníky.
I přes tvrzení médií není Jaroslav N. (nevím z jakého důvodu nemůžeme uveřejňovat jeho jméno) obyvatelem Špindlerova Mlýna, ale naopak je v prostředí Hradce Králové známým potížistou a bezohledným řidičem. Buďto to média neví, či vědět nechtějí. Sami někteří svědci z místa činu sdělili médiím že jezdil velice riskantně a bylo tomu tak i v případě oné nehody, kdy s plynem na podlaze rychle vycouval z vedlejší ulice na hlavní, riskujíc, že někoho nabourá, či, jak k tomu i došlo, někoho zezadu srazí.
Pomineme nyní fakt, že nastupující silnější záchvat pozná pravidelný epileptik i několik minut předem. Pomineme, že ještě minutu předtím byl fit a popoháněl z herny svého pasažéra, aby už jeli.
Pokud by jej například při onom svědky popsaném divokém couvání přepadl epileptický záchvat, nebyl schopen stočit volant doprava a navíc brzdit, jak učinil těsně před prvním nárazem do dětí. Při silných epileptických záchvatech postižený propadne křečím a po jejich opadnutí takzvanému "změknutí" tedy svalovému ochabnutí, v němž není několik minut schopen cokoli koordinovaně dělat.
V případě lehčí formy tzv. absence, člověk nedokáže koordinovat pohyby a takzaně na okamžik "vypadne". A v případě parciálního průběhu, kdy je člověk schopen částečně koordinovat svoje pohyby, zase nikdy nenastává ztráta paměti. Tu Jaroslav N. uvedl.
Lhostejno, zda jemný, či silný záchvat, člověk vždy na delší dobu propadá celkovému nechutenství a necítí potřebu pít, jíst, či o to méně - kouřit. Nezachytil snad ale jeden ze svědků pachatele krátce po nehodě na kameru mobilního telefonu jak vykouřil dvě, či tři cigarety ? To by se po opravdovém záchvatu stalo těžko.
Pokud se týče toho, co musel řidič učinit, než došlo k nárazu do zdi, zkusme si spočítat úkony potřebné k řízení.
Poté, co se rozjel na zpátečku, v poslední chvíli volant strhnul do prava a vybočil vůz přední částí doleva. Poté začal brzdit. Pokud by měl záchvat, nebyl by toho schopen. Poté sešlápnul spojku, zařadil první rychlostní stupeň, přidal plyn, uvolnil spojku a částečně vyrovnal volant. Poté, co vyjel na hlavní, zatočil volantem více doprava aby nevrazil do aut stojících u protějšího chodníku a bohužel došlo k přetočení vozu opět do smyku a vůz se otočil do protisměru a znovu zasáhl poražené děti a tentokrát je přejel, přičemž k nejvěším zraněním došlo právě díky kontaku s nízko položenou podlahou vozu a tzv "uválení" pod vozem. Byl by schopen částečně, nebo celkově paralyzovaný člověk tak složité činnosti ? Asi jen těžko. A pokud uvádí, že si na nic nepamatuje, muselo by jít o závažnější formu záchvatu.
Celé to vypadá, že přinejmenším do doby celé otočky auta, těsně předtím, než Jaroslav N. krátce poté vrazil do zdi, se spíše pokusil ujet z místa nehody a díky smůle dostal smyk, přetočil se a protože neubral, zasáhl obě děti opakovaně.
Snad ani ne tak vzhled, chování a oblečení spíše vymahače, nežli nemocného člověka nemusí být určující, ale pokud místní pověst člověka s blízkým vztahem k podsvětí není přehnaná, vysvětlovalo by to ještě jednu okolnost. V osobě spolujezdce měl okamžitě svědka, jež popsal údajný epileptický záchvat a popsal jej nevěrohodně. Neprodleně poté se našli další svědci, vypovídající o zdravotním stavu obviněného řidiče a tito vypovídali i přesto, že u nehody nebyli. Konkrétně šlo o majitele jednoho hotelu ve Špindlerově mlýně jež obviněného zaměstnával a matku spolujezdce, jež na místě nehody také nebyla. Sám spolujezdec uvedl, že ihned po nehodě s obviněným řidičem o jeho stavu mluvil. Pokud by ale tento řidič skutečně popsaný záchvat prodělal, zcela jistě by byl nějakých deset, možná patnáct minut "mimo" a nic takového svědek nepopsal.
Pohotovost, s jakým bylo řidiči prakticky ihned poskytováno alibi a jeho zkroušený pláč před včerejším jednáním soudu, spíše připomíná pohotové lhaní členů podsvětí, nežli reálnou situaci. Na straně druhé, vidina deseti let ve vězení by asi rozrušila každého.
O kredibilitě tohoto piráta celkem výmluvně svědčí i fakt, že ačkoli doposud řádil po Hradci Králové a okolí ve voze za zhruba půl milionu, (jak se proslýchá dlouhodobě vypůjčeném) ve skutečnosti má být nemajetným bezdomovcem bez příjmů s adresou na místním úřadě.
Trasologické stopy z místa činu ale mluví jasně a policisté jistě mají důvody verzi piráta příliš nevěřit. Verze o epilepsii padá. Dvěma malým klukům to už život nevrátí.
Pirát Jaroslav N. nemá vlivné právníky a dobré politické konexe, jako například pirát Trpišovský. Snad alespoň na jeho kauze pochopí agresivní darebáci za volanty, že může padnout kosa na kámen.
Tentokrát padne. Na dlouhá léta vězení.
A je to tak správně.
Jan Zíma.
