Jak je to s údajnými úspěchy Norské elektromobility.

Někdy je těžko pochopitelné, jak je možné, že díky zavádějícím mediálním informacím se dá nesmyslné hospodaření státu, deklarovat jako úspěch ekologické politiky.

Příkladem posledního roku budiž Norsko.

Poslední rok se často můžeme dočíst o nebývalém rozmachu elektromobility v Norském království. O výhodách elektroaut i ekologickém uvědomění Norů a tom, jak tato země převzala vlajku první země, která odstartovala celosvětový boom elektromobility. Když je člověk mladý, blbnutelný a ještě v Norsku nikdy nebyl, natož, aby znal místní poměry, tak těmhle pohádkám našich ekologů a médií asi uvěří.

Když to v Norsku znáte, a máte tam přátele, jste v obraze. A chuť na elektromobil vám trochu zhořkne.

Prvním důvodem, proč se v Norsku elektromobily chytily tak rychle, je pochopitelně politika. Politici řekli, že je třeba elektromobilitu podpořit. Dobře to zní, je to hezké pro média a oni dobře vypadají. A tak se národní bohatství Norska vyhazuje oknem za nesmyslně drahou síť dobíjecích stanic. Pravdou je, že se staví rychle, ale pořizovací náklady kritizují nejen média, ale i jinak velice zdrženlivá Norská občanská společnost.

Druhým důvodem je opět politika. Stejně jako je tomu v Německu, i v Norsku platí, že když chce stát ukázat, že něco funguje, tak "jde příkladem". A tak elektromobily nakupují úřady, státní podniky a instituce a najednou je jich na ulicích dost k vidění. Ale to je zase jen vyhazování státních peněz nic víc.

Třetím důvodem je opět politika. Tentokrát spojená s neskutečným ekonomickým tlakem na motoristy, kterým si ale zároveň současná vláda zadělala na spoustu problémů v budoucnosti.

Tenhle trend začal ještě za minulé vlády, která byla pod taktovkou Norské strany práce, tedy Arbeideparteiett. Norská verze naší ČSSD holdovala přerozdělování společenského produktu ve značně nezdravé míře. A tak obrovské ropné zisky státní společnosti Statoil, které se tradičně ukládají do Olejových fondů, aby pak mizely do všelijakých neziskových aktivit Norských politiků kdesi v EU, prostě nestačily. A tak se za poslední léta zvedla finanční zátěž občana vůči státu. Nikoli daně, ty jsou v Norsku stejné jako všude, ale za každou hloupost platíte poplatky a docela vysoké. Například popelnice, nebo mýto na silnicích, které nemá jinde na světě obdoby.

Bohužel následná pravicová vláda tyto nesmysly nezrušila a nyní za to byla pěkně bita v posledním kole voleb, kdy ji převálcovalo jedno levicové politické uskupení, které slíbilo jediné. Zrušit vyděračské mýtné na Norských silnicích.

V Norsku máte systém původní Kanadské daně VAT neboli naší varianty DPH: Zatímco elektromobily jsou od daní de facto skoro plně osvobozeny a jejich cena se blíží běžným vozům, klasické automobily jsou zatíženy až neuvěřitelně vysokou daní.

Jen pro srovnání uvedu příklad, který jsem našel před několika dny na dvou webstránkách prodejců Skody. Jeden byl z Prahy, druhý z Osla. Česká Škoda Octavia Combi stříbrné barvy, se střešními lyžinami a rádiem a benzínovým motorem 1.4 stála 490 tisíc korun. Konfigurátor Norského dealera mi vypočítal a to bez rádia, (díky tamním vysokým daním) cenu v přepočtu na české koruny 945 tisíc korun. Norská vláda se ani netají tím, že tyto daně jdou do podpory elektroaut.

Selským rozumem vzato - jedny okradu a druhým zadarmo dám.

Až Vás nějaký dealer publikující v médiích, bude přesvědčovat o své verzi pravdy o Norské elektromobilitě, zamyslete se prosím nad tím, čím je tato "úspěšná" elektromobilita vykoupena.

O tom, co platíte v Norku za elektřinu v domácnosti a co do elektromobilu, si napíšeme jindy.

Jan Zíma.