Když Rusko nyní argumentuje ochranou "svého" národa na cizím území před vlastní armádou, tak nutno Rusku důrazně připomenout jeho dvě války proti obyvatelům Čečenska (94-96 a 99-09), kteří se chtěli od Ruska odtrhnout - osamostatnit! Obětí bylo 160 000 a válka na brutalitě nezůstala nic dlužna.
Je zcela zjevné, že Rusko je v troskách a jediné, na co se zmůže je vojenskou silou destabilizovat regiony, které jsou sami mimořádnou situací oslabeny. Je to velice destruktivní politika pro kterou navíc ostatní vyspělé demokratické státy světa nemají porozumění. Rusko ztratilo v 90tých letech "svou" zónu vlivu a nyní se prý brání proti expanzi EU a NATO směrem k jeho hranicím. Nutno ovšem v této souvislosti připomenout, že Rusko vstoupilo do G7, stala se z ní G8, přidružilo se k NATO a i spolupráce s EU se stále více prohlubovala. Stalo se i členem Rady Evropy. Šlo tedy o politiku postavenou na doktríně spolupráce, neboť snad každý, nejpozději od druhé světové války pochopil, že spolupráce je ta cesta, na které vydělá každý. Putin to očividně nechápe dodnes a to nás šmahem hází 25 let zpět do období nespolupráce a destrukce, tedy do doby studené války.
Snad ještě nutno dodat, že když Čína sledovala postupné a masívní sbližování Spojených států, Evropy a Ruska, byla by to právě ona, která by mohla zcela právem argumentovat tak, jak nyní argumentuje Rusko. Mohla mít dojem, že se proti ní spojil celý svět, dokonce i nejbližší spojenec, tedy Rusko jí zradilo a přidalo se k nepříteli. Čína však pochopila, že na spolupráci vydělá víc a další spolupráce se nebojí.
