Jak jsem byl na odběrech aneb Já vás znám
„Proč zrovna já?“ řekl jsem si před rokem a půl, když jsem ležel na pokoji nemocnice a chystal se na to, až mou štítnou žlázu, kolem které bylo deset tajtrlíků, hodí do kbelíku a pošlou na histologii.
Na pravidelné návštěvy ordinace jsem si zvykl. Nejen proto, že primář je úžasný hudební znalec stejného vkusu, ale také proto, že ze sebe vyzařuje neskutečnou energii. Po roce a půl mi konečně sedly prášky. Plačícímu hysterikovi, který se dříve rozbrečel i nad stagnujícím hospodářským růstem, se povedlo vyladit hladinu hormonů tak, že nad sebou občas i kroutím hlavou.
U mé lékařky jsem tentokrát nestihl odběry, proto jsem musel na jiné specializované oddělení. Nechal jsem auto před nemocnicí a přistoupil k parkovacímu automatu, na jehož displeji blikal nápis: ERROR. Ač jsem promačkával všechna tlačítka, nápis nezmizel. Ale musel jsem zmizet já, protože čas odběru se neúprosně blížil. Prošel jsem dlouhou chodbou a posadil se do čekárny. Na obrazovce svítilo číslo 89 a já měl 91. Oddechl jsem si, že to nebude nadlouho. Dvě postarší dámy sedící opodál si mě změřily tak rychle, že jsem si najednou připadal jako u krejčího.
„Já si dnes vzala krabičku,“ klepla si po kabelce jedna z nich.
„Krabičku? A na co? Miluško, co zase blbneš?“ špitla potutelně její spolusedící.
„Na ty zákusky, Jarčo, co mají venku v tom obchodě na parkovišti. Kupuji je docela často, mají je fakt dobré. Chodím na ně dvakrát v týdnu.“
„Miluško,“ řekla druhá dáma, „…a nemyslíš si, že bys měla sladké omezovat? To já si nemohu dovolit. Já mám malý důchod, …ty bereš ještě vdovský, ale co já? Teď ty léky, co musím platit! A neriskuj s tím sladkým. To já, když to přeženu, nemůžu i tři dny na velkou. Pak musím pít tu zaječickou a bolí mě žlučník. Ty s tím tvým diabetem? Dávej na to pozor!“
„Jarčo,“ urazila se Miluška, „…ty mi to snad závidíš!“
„Závidím?“ vyprskla druhá dáma, „…to bych záviděla té pravé! A co bych ti jako měla závidět?“
Odsedly si od sebe. Netušil jsem dosud, že takový věneček se šlehačkou může být důvod, proč se lidé mezi sebou mohou přestat bavit. Politika, milostný vztah…, ale zákusky?
Ticho, které nastalo v čekárně, přerušili dva policisté vedoucí velkého hromotluka s tetováním, které měl doslova po celém těle. Tomu chlapovi stříkal adrenalin doslova z uší. Vztekal se tak hlasitě, že i Jarča s Miluškou zapomněly na zákuskovou nenávist. Sedly si znovu vedle sebe a začaly si tiše špitat.
„Na žádné odběry mě nedostanete,“ křičel potetovaný, „…jsem vám říkal, že jsem nic neudělal? Jste debilové, nebo si na ně jenom hrajete?“
„Pane Čonko, předpisy jsou předpisy!“
„More, já vám na předpisy z vysoka…,“ nedořekl Čonka, protože ze dveří odběrové místnosti vyšla vysoká zdravotní sestra a zvolala: „…devadesát jedna? Jak budu dlouho čekat?“
„To…,“ vstal jsem rychle ze židle, „…to jsem já, omlouvám se!“
„No, dobrá,“ otočila se sestra, vešla do dveří jako první a ukázala na hnědé koženkové křeslo, „…posaďte se tam a dejte mi žádanku a kartičku pojišťovny!“
Když zadala moje jméno do počítače, přistoupila ke mně, zaškrtila mou ruku stahovací gumou, usmála se a řekla: „…jste to vy? Ten spisovatel?“
„To není to pravé označení,“ řekl jsem pokorně, „…tak občas si něco napíšu pro radost. Víte, živit se tím nedá!“ Cítil jsem, že mám v obličeji stejnou barvu, jako je krev ve zkumavce, kterou mezitím odebrala z mé ruky.
„Ale neříkejte,“ usmála se krásně a naprosto čistě, „…já mám ty vaše knížky a povídky ráda! Píšete teď něco?“
Povídali jsme si pár minut. Poté jsme se rozloučili a já jí poděkoval za to, že mi udělala pěkný den. Vyšel jsem zpět do čekárny, kde jsem zjistil, že policisté i starý Čonka jsou fuč.
„Kde jsou?“ nenapadlo mě nic moudřejšího vypustit z pusy. Podíval jsem se na obě zákuskové dámy.
„To vám byla legrace, viď Jarčo?“ smála se na celou čekárnu Miluška.
„No, to jo!“ odvětila její kamarádka, „…on ten tetovaný, že prý chce na záchod. A pak se rozběhl chodbou pryč! Kdyby těm policajtům nevjel zřízenec s lůžkem do cesty, tak by ho možná chňapli! My snad půjdeme potom spolu na zákusek, že Miluško?!“
Vyšel jsem z nemocnice směrem k parkovišti s jasným přesvědčením, že si snad koupím pořádný větrník. A kdybych nemusel řešit pokutu, kterou jsem dostal za parkování, možná bych si koupil i dva.
Váš Honza
Jan Vavřík
Jak mohou rohlíky ze supermarketu zlikvidovat dobrou pověst
Do obchodu musíme všichni. Hlava plná problémů a starostí, dovolená přede mnou. Stal jsem se svědkem, že kvůli rohlíkům lze někoho polít dehtem a posypat peřím. Fakt je to s námi tak zlé?
Jan Vavřík
Jak ztratit Emila aneb Když je rozum v koncích!
Mám rád setkávání s lidmi. Před časem jsem byl v Ostravě, kde jsem se potkal se Zuzkou, majitelkou knihkupectví. Její zážitek mě dostal. A byla by škoda o tom nenapsat.
Jan Vavřík
Jak ke mně sedla stopařka aneb Bohuno, ty seš úplně blbá!
Už jsem několikrát psal, že smůla je mé druhé příjmení. Kupříkladu mé kutilské pokusy jednou vstoupí do dějin. Proto pokud někdo druhý klopýtne, zvedne mi to sebevědomí. Třeba nedávno před obchodem.
Jan Vavřík
Jak jsem potkal pekáč buchet aneb Posilovna ti dá vážnost
Před časem jsem navštívil krytý bazén v nedalekém městě. A tam jsem ho potkal. Na břichu pekáč buchet, na paži vytetovaná česká vlajka a v hlavě pořádná bramboračka. Kulturista – vlastenec.
Jan Vavřík
Jak jsem chtěl udělat dobrý skutek aneb Zatracenej šmejd!
Čas od času vydám nějakou knížku. A taky ji mnohdy na přání podepíšu. Před nedávnem mi domů přišel dopis s žádostí o věnování na čumkarty. Srdce zaplesalo, i kytičku jsem přimaloval. Netušil jsem ovšem, co může následovat.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí
Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...
iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji
Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....
Prodej Vinného Sklepa s Pozemkem v Novosedlech u Mikulova
Novosedly, okres Břeclav
4 540 000 Kč
- Počet článků 104
- Celková karma 31,39
- Průměrná čtenost 2499x
Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2024).