Jak na francouzské dálnice

Když se vracíte ze Španělska skrz Francii autem, nabízí se otázka: Lze se nějak vyhnout přemrštěnému mýtnému na francouzských dálnicích? Ano, jde to a nemusí to znamenat velké komplikace.

Francie má pověst velmi kvalitní infrastruktury. Jenže za kvalitu se platí a v případě francouzských dálnic jsou to horentní sumy. Ovšem když se trochu rozkoukáte, můžete ušetřit nemalé peníze.

Na francouzských dálnicích velmi zhruba platí, že za každých 100 kilometrů po dálnici zaplatíte 10 euro. Může se tak stát, že během několika hodin utratíte za mýtné více, než stojí česká roční známka.

Namátkou to ukáži na příkladech: Cesta do Paříže od německých hranic vyjde na 39 eur (500 km), cesta do Lyonu ve směru od Německa vás vyjde na 30 euro (370 km), z Lyonu dále do Bordeaux 45 euro (530 km) nebo z Lyonu směrem ke Španělským hranicím do Perpignanu je to za 41 euro (450 km). Jenže ono to jde i levněji a ne vždy s velkým časovým zdržením.

Samozřejmě vás to nějaký čas stát bude a mnohdy i docela dost. Pokud ten čas nemáte, nemáte na vybranou. Pokud ano otevírají se vám možnosti podívat se na místa, kam byste se jinak nedostali. Vezmu to pěkně popořadě.

Tipy a triky

Hlavním klíčem jsou rychlostní silnice označení N, které jsou obdobou našich silnic pro motorová vozidla. Rychlost je na nich obvykle omezena na 110 km/h, ale nevybírá se na nich poplatek.

Druhým trikem jsou regulérní dálnice, které jsou celé nebo z větší části bez poplatku. Mezi ně se řadí A20 od Brive na sever, A75 po celé délce mimo Viaduct de Millau, A35 podél hranic s Německem nebo A84 v Normandii.

Třetím vodítkem je pak rozmístění mýtných bran, které ne vždy mají koncepci jako v Itálii (nejprve beru lístek, potom na sjezdu platím), ale jsou to pouze brány na placení. Tomu se dá mnohdy vyhnout jednoduše tak, že před bránou sjedete a za ní zase najedete. Jednoduché jak facka.

Čtvrtý trik je skoro až bizarní. Sjedete z dálnice, zaplatíte a znova na ni najedete. Netestoval jsem to, ale podle toho, co jsem se dočetl na fórech, je úspora ca 20%.

Příklad č. 1

Rychlostní silnice jsou klíčem k tomu, abyste se dostali z Bordeaux směrem ku domovu tak, abyste ušetřili až 59 euro bez většího zdržení. Nejprve se vydáte po dálnici směr Paříž (A10), z níž se odpojíte na N10 (směr Angouleme). U Angouleme se odpojíte směr Limouges a už se budete většinu cesty držet směrovek na Montlucon.

Ty se ztratí u Limouges (typické pro francouzské značení, které je podobně tragické jako to španělské). V tomto případě to znamená, že je třeba najet na A20 a z ní se záhy odpojit na N145 (směr Gueret a Montlucon). Před Montluconem se začnete držet směru Moulins, později směru Chalon-sur-Saône. U Montluconu pozor! Cedule ukazují, že na sever směrem na Paříž je to s poplatkem, ale opačným směrem je to s poplatkem pro auta nad 7,5 tuny. Nabízí se najet na dálnici a sjet záhy směrem na Moulins. Pokud to uděláte, tak jako já, bude vás těchto 20 km stát 2,70 euro.

Po Moulins jedete až na 3 výjimky po klasické čtyřproudé silnici: 18 km dlouhý úsek zhruba v půli cesty mezi Angouleme a Limouges, poté přípojka na dálnici u Limouges a úsek podél dálnice za Montluconem. Za Moulins je to půl na půl – čtyřproudá vs. dvouproudá silnice.

Z Chalon-sur-Saône máte na výběr dálnici nebo kratší silnici směr Besançon. Najedete-li na dálnici až v Besançonu ušetříte 11 euro, přičemž cesta mimo dálnici je jen o 12 minut pomalejší, navíc o 18 km kratší. Pokračování dále z Besançonu bez dálnice už nemusí být tak výhodné – je to o 30 minut pomalejší varianta (což není málo na 150 km) přičemž trasa je téměř stejně dlouhá. Nicméně i tato cesta stojí za zvážení – před Belfortem se cesta hezky klikatí údolím řeky Le Doubs, Belfort samotný lze zdarma objet po dálnici a po sjetí na sjezdu 14 vás čeká vesměs čtyřproudá silnice směr Mulhouse. Na dálnici můžete opět najet u Burnhaupt les Bas.

Suma sumárum, porovnám-li trasu Bordeaux-Besançon s mýtným a bez něj, varianta bez mýtného zabere o 45 minut déle, na druhou stranu je o 50 km kratší (měří 680 km). Přitom cena za využití dálnice na tomto úseku je 48 euro, 59 euro jedete-li kolem Lyonu.

Příklad č. 2

Z Baskicka směrem na Bordeaux je to zapeklitější. Cesta po dálnici vyjde na 15 euro. Chcete-li se placení vyhnout je potřeba jet prvních 80 km bez dálnice. Je to opravdu úmorných 80 km (které mně osobně zabraly 2 hodiny), přičemž značnou část patrně strávíte popojížděním přes Sant Jean de Luz a Bayonne. Rozhodnete-li se probíjet touto cestou, klíčem je držet se směr Dax.

Před městem Dax odbočíte směrem na dálnici A83. Tu odtud lze téměř celou projet bez placení. Má to ale jednu podmínku, musíte na sjezdu č. 17 u Liposthey sjet z dálnice a najet zpět na dalším nájezdu. Mimo dálnici pojedete asi 10 km a přímo se tak vyhnete mýtné bráně.

Příklad č. 3

Dříve zmíněný Besançon je klíčem i k úspoře na cestě od resp. do Lyonu. Vydáte-li se z Besançonu směrem k Lyonu nejkratší cestou, čeká vás cesta, která je o 40 km kratší (po dálnici to je 255 km), zatímco trvá o 35 minut déle. Úspora na poplatcích je ale zhruba 20 euro.

Příklad č. 4

Cesta do Katalánska, resp. Pyrenejí, je sama o sobě dlouhá. Když se rozhodnete se vyhýbat dálnicím, ještě si ji významně protáhnete. V tomto případě to ale rozhodně stojí za to. Z Lyonu si to namíříte směrem na Saint-Étienne a dále na Le Puy en Velay. Potud jedete především po rychlostních silnících, které se pěkně vlní Francouzským středohořím. Pak už jde jen o to se dostat na dálnici A75.

Variant je více, jedna z nich například vede přes Gorges du Tarn, ve všech případech půjde ale o klikaté cesty, kde moc rychle nepojedete. Nejkratší a nejrychlejší varianta vede přes Mende rovnou na dálnici A75. Záhy po napojení na dálnici se odděluje směrem na západ silnice na Rodez. Po té se vydejte, míříte-li směrem na Toulouse. Až do Toulouse je dálnice zadarmo (a potom ještě několik desítek kilometrů ve směru na Pau). Míříte-li do Katalánska, pokračujte dále na jih, než se dostanete k sjezdu na Millau, za nímž se platí jednorázové mýtné (v zimě 8 euro, v létě 10 euro). Tím, že sjedete, vyhnete se poplatku a navíc získáte skvělý výhled na Viaduc de Millau, nejvyšší silniční most na světě.

Příklad č. 5

A pak tu máme prvně vzpomínanou cestu do Paříže. Zde se řešení nabízí skoro na první pohled. Varianta přes Nancy je stejně dlouhá jako cesta přes Metz a Reims. Cesta sice zabere o zhruba hodinu a půl více, ale na místo 35 euro stojí jen 3 eura.

Má to nějaký háček?

Samozřejmě že má. Dálničním poplatkům se chce vyhnout kdekdo. A ze všech nejvíce se jim chtějí vyhnout nákladní dopravci, hlavně ti z ciziny – v tomto případě především Portugalsko, Španělsko a Polsko. Dokud jste na čtyřproudých komunikacích, nevadí to. Jakmile se cesta zúží, je to jiný příběh.

Nejmarkantněji jsem to pocítil na úseku z Chalon-sur-Saône do Besançonu. Po celé délce je zákaz vjezdu nad 7,5 tuny. Jenže značka není zeď a tato cesta, která není značná jako N ale jako D, nejen že nenabízí možnosti k předjíždění, ale na rozdíl od silnic N prochází i vesnicemi. Co si budeme povídat, řidiči kamionů nejsou zrovna z těch, co by pustili před sebe rychlejší auta, naopak mají tendence si držet tu svou rychlost i když je tu třeba příležitost ke předjetí. Osobně považuji za slušnost sundat nohu z plynu, když mě někdo předjíždí, tím spíš, když nemá místa na rozdávání. To tady raději neočekávejte.

Druhým problémem je značení a infastruktura sama. Značení je v této části kontinentu tragické, nicméně to, že jsou silnice zapleveleny kruhovým objezdy, které způsobují zácpy i tam, kde by jinak nebyly, to ještě situaci ještě zhoršuje. Nemáte-li navigátora s mapou nebo s mobilem v ruce, obrňte se trpělivosti a spíš než na cedule se spoléhejte na orientační smysl a kompas (to myslím doslova).

Mít mobil v ruce je totiž ve Francii velmi přísně trestaným přestupkem. Nejde jen o telefonování a trestá se, i když ho máte v ruce, zatímco stojíte na semaforu nebo dokonce v odstavném pruhu.

Mám-li shrnout své pocity z cesty naskrz Francií, řekl bych, že řídit ve Francii je tak trochu za trest. Řidiči jsou temperamentní, dálnice drahé, značení zlé a vzdálenosti obrovské. Vyhýbáte-li se dálnicím, může vás čekat spousta retardéru a kruhových objezdů, které vám řádně ztrpčí život. Pokud jde o cestu do Španělska, těžko vám mohu doporučit se tam vydat autem přes Francii, tedy pokud vám nevadí dát desítky euro za poplatky. Pokud ano, alternativou je ještě trajekt ze Savony do Barcelony. Za zhruba 100 euro ušetříte 800 km cesty, asi tak 80 euro na poplatcích a ještě dostanete nocleh na lodi.