Úzkokolejkou do České Kanady, likérka Mariazell a Vídeň - rozcestník Rakousko a dráhy

Takovou českou cestovatelskou „klasiku“ – jindřichohradeckou úzkorozchodnou železnici se zadařilo absolvovat odhadem v roce 96. Cílem byl hrad Landštejn - jinak příspěvek je rozcestník na téma úzkorozchodky a Rakousko

Pomezí (Markel) Pomezí – zanikleobce.cz kde se měnila hranice mezi Čechami, Moravou a Rakousy -podrobněji 1posunutáNB a 1posunutáV

O1

první OBSAH (právě zde)

R1 rozcestník Jižní Čechy a Rakousko

R2 rozcestník DC napětí
R2U železniční rozcestník 2U (se zaměřením na úzký rozchod)
R3M rozcestník elektrické dráhy  zejména v městské dopravě
2U/ železniční část příspěvku úzký rozchod
2Um/Malé železnice i malé velké železnice
2Ujhmd-o/ železniční část 2U - úzkorozchodné železnice v jižních Čechách a Rakousku; trolejbusy České Velenice – Gmünd

O2 druhý obsah
2UJHMD/Jindřichohradecké místní dráhy
úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9
2UJHMDKaproun/Úzkokolejkou do České Kanady  (původní příspěvek)

1posunutáNB/ česko-rakouské pomezí: Novobystřicko

2UJHMDKaproun/Úzkokolejkou do České Kanady (původní příspěvek - pokračování)

1posunutáV/ Vitorazsko

železniční rozcestník 2A (normální rozchod - železnicí do Vídně)

 
2A/ železniční část 2A - spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách
bývalá FJB v jižních Čechách a ve Vídni
žst.Tábor - střídavá trakce na hlavní trati z Tábora do Č. Budějovic
žst.Tábor - stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - "Bechyňka" a Mariazzellerbahn

2R/ železniční zastávka Roudná (zrušená) – „Cesta álejí z Roudné do Myslkovic“

O3 třetí obsah

3/ historická část příspěvku 20. stol.
Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let
Jižní a jihozápadní pohraničí Čech 1918/19 -  provincie Böhmerwaldgau
Rakousko let třicátých - Rakouský spolkový stát

O4 čtvrtý obsah

4/Rakousko v 1945 /+ Rakušáci na Soběslavsku/ a po roce 1945, odkazy vojenství
5/ likérka Mariazell a rozcestník potravinářství

O5 pátý obsah

6/ horské dráhy v Rakousku – zubačkou na Schneeberg

R7H rozcestník horské dráhy

R1 rozcestník Rakousko

Rakouští Habsburkové jako Uherští králové – revoluční rok 1848 v Rakousku, Českých zemích, Uhrách i Hornej zemi – pozdějším Slovensku – Blog iDNES.cz

Úzkokolejkou do České Kanady, likérka Mariazell a Vídeň - rozcestník Rakousko a dráhy (tento příspěvek)

Rakousko – Maďarské pomezí a Neziderské jezero, dále Čejčské jerero na jižní Moravě - blog iDNES.cz

R1DC rozcestník DC napětí

Úzkokolejkou do České Kanady a likérka Mariazell - Bechyňka a Mariazzellerbahn (tento příspěvek)

Co se děje kolem elektřiny 9 - DC a AC magnetismus - jak na mikrovlnku 5 - Blog iDNES.cz (jak funguje námořní magnet)

Industriální Kroměříž - Malá vodní elektrárna Strž firmy Křižík a Simonova továrna - Blog iDNES.cz (válka rozvodů)

Lokomotivy stejnosměrné trakce E 144.0 a E 144.1 - úkony při odstavení a zprovoznění - Blog iDNES.cz

 

R3 železniční rozcestník

R3u (se zaměřením na úzký rozchod a horské dráhy)

Tatranské elektrické železnice – Ozubnicová železnice Štrba – Štrbské pleso (část 4T) – Blog iDNES.cz

železniční rozcestník 1 normální rozchod, jízdní řády Přestupy mezi dálkovou a městskou doravou na nádraží Praha-Smíchov (pátá část příspěvku pošty Praha – západ) – Blog iDNES.cz

železniční rozcestník 2 úzkorozchodky Úzkokolejkou do České Kanady, likérka Mariazell a Vídeň - rozcestník Rakousko a dráhy - tento příspěvek

železniční rozcestník 3 užitková vozidla Sněhový pluh KSP 411 / LPO 411 S - Blog iDNES.cz

výtahy, pozemní a visuté lanovky  Cesty elektrické energie 4 - místní rozvody elektrické energie, výtahy, lanovky, ozubnicové železnice Vlněna Svitávka - Blog iDNES.cz

doprovodné album na FCB https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.2319539538262498&type=3

rozcestník lokomotivy podle druhu pohonu Dvousystémové elektrické lokomotivy ESO a dvousystémová jednotka Škoda 440 - Blog iDNES.cz

elektrické dráhy ve Slezsku Polaun/Grünthal – zanikleobce.cz

ozubnicová železnice Tanvald – Kořenov Kořenovská výtopna – zanikleobce.cz

lesní a dřevařské úzkorozchodky

Lesní dráhy na Branensku o rozchodu 700 mm a odkazy na další lesní úzkorozchodky

http://jt.brno-online.cz/jt/kolstejn/odkazy.html

důlní úzkorozchodky

Důlní dráhy v hlubinných černouhelných dolech- Blog iDNES.cz

úzkorozchodné dráhy na povrchu i v šachtách při dolování uranu Od domácí minielektrárny přes kombinované zdroje po jadernou elektrárnu JED/T - Blog iDNES.cz Uranové doly Dolní Rožínka a Příbram

tunel kterým se přepravoval vytěžený kámen z Růženina lomu do lomu Džungle

Těžba vápence na Hádech a cementárna Maloměřice v Brně, přičemž vápenec se přepravoval  úzkorozchodnou železnicí z Růženina lomu do lomu Habeš štolou proraženou ve skále - která oba lomy oddělovala

https://www.facebook.com/media/set/?vanity=nabdazplus&set=a.634131018418871

úzkorozchodnými dráhami byly propojeny s normálně rozchodnou železnicí také černouhelné doly na Svatoňovicku ( Východočeské uhelné doly)  Vzpomínky na Svatoňovice album na FCB https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.2201138453435941&type=3

Zubačky na facebooku https://www.facebook.com/profile.php?id=61585943694444

R3m rozcestník elektrické dráhy  zejména v městské dopravě

odkazy na příspěvky související s městskou dopravou (tramvaje, trolejbusy)

Brněnské tramvaje Na konečné v Řečkovicích - proč byl u tramavají zaveden stejnosměrný proud a co je měnírna - Blog iDNES.cz 

Po stopách jabloneckých tramvají - rozcestník pro elektrické dráhy - Blog iDNES.cz

Tramvají z Liberce do Jablonce - Blog iDNES.cz

Bechyňka a Mariazellerbahn  Úzkokolejkou do České Kanady a likérka Mariazell - rozcestník Rakousko - tento příspěvek

odkaz na druhý železniční rozcestník

Sněhový pluh KSP 411 / LPO 411 S - železniční rozcestník - Blog iDNES.cz

nádraží a železnice v Praze https://www.facebook.com/media/set/?vanity=nabdazplus&set=a.655816882916951  album na FCB

ŽST Bratislava hlavná stanica - YouTube

rovněž zmínka o projektech vlaků budoucnosti (27) Nejúžasnější Technika, Která Byla Opuštěna! - YouTube

lanovky, šlepry

výtahy Cesty elektrické energie 4 - místní rozvody elektrické energie, výtahy, Vlněna Svitávka - Blog iDNES.cz a současně místní rozvody elektrické energie  

vlastní příspěvek

Úzkokolejkou do České Kanady, likérka Mariazell  a Vídeň  - rozcestník Rakousko a dráhy

část dvě UM

Malé železnice i malé velké železnice

Výrobců a prodejců železničních modelů a modelových železnic bylo mnoho - jedním z mnoha například byla brněnská Zbrojovka,

Některé modely dokonce napodobovaly širokorozchodné lokomotivy z času války rozchodů. 

O2

DRUHÝ OBSAH

první obsah

R1 rozcestník Jižní Čechy a Rakousko

R2 rozcestník DC napětí
R2U železniční rozcestník 2U (se zaměřením na úzký rozchod)
R3M rozcestník elektrické dráhy zejména v městské dopravě
2U/ železniční část příspěvku úzký rozchod
2Um/Malé železnice i malé velké železnice
2Ujhmd-o/ železniční část 2U - úzkorozchodné železnice v jižních Čechách a Rakousku; trolejbusy České Velenice – Gmünd

O2 druhý obsah (právě zde)
2UJHMD/Jindřichohradecké místní dráhy
úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9
2UJHMDKaproun/Úzkokolejkou do České Kanady (původní příspěvek)

1posunutáNB/ česko-rakouské pomezí: Novobystřicko

2UJHMDKaproun/Úzkokolejkou do České Kanady (původní příspěvek - pokračování)

1posunutáV/ Vitorazsko

železniční rozcestník 2A (normální rozchod - železnicí do Vídně)

2A/ železniční část 2A - spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách
bývalá FJB v jižních Čechách a ve Vídni
žst.Tábor - střídavá trakce na hlavní trati z Tábora do Č. Budějovic
žst.Tábor - stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - „Bechyňka“ a Mariazzellerbahn

2R/ železniční zastávka Roudná (zrušená) – „Cesta álejí z Roudné do Myslkovic“

O3 třetí obsah

3/ historická část příspěvku 20. stol.
Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let
Jižní a jihozápadní pohraničí Čech 1918/19 - provincie Böhmerwaldgau
Rakousko let třicátých - Rakouský spolkový stát

O4 čtvrtý obsah

4/Rakousko v 1945 /+ Rakušáci na Soběslavsku/ a po roce 1945, odkazy vojenství
5/ likérka Mariazell a rozcestník potravinářství

O5 pátý obsah

6/ horské dráhy v Rakousku – zubačkou na Schneeberg

R7H rozcestník horské dráhy

vlastní příspěvek (pokračování)

část dvě UjhmdO/ úzkorozchodné železnice v jižních Čechách a Rakousku; trolejbusy České Velenice – Gmünd

trolejbusy České Velenice – Gmünd

Rakouská firma Österreichische Daimler Motoren Gesellschaft ve Wiener Neustadt dodala pro trolejbusovou linku Gmünd (Cmunt) - Gmünd bahnhof (nyní České Velenice) o napájecím napětí 450 V DC trolejbusy systému Mercédès-Électrique-Stoll známeho též jako Elektro-Dailmer-Stoll. Karosérie vozidiel vyrobila vídeńská firma Jacob Lohner & Co.

Počet miest na sezení 17 + 1, stání 7 (24 + 1 celkem), přepravní hmotnost 2750 kg, elektrická výzbroj: Mercédès-Électrique, přímá odporová s ručným kontrolérom, 2x elektromotor Mercédès-Électrique (patent Porsche) o výkonu jednoho motoru 15 W ,motor umístěn v náboji zadního kola; maximální rychlost 20 km/h...

část dvě UJHMD 

Jindřichohradecké místní dráhy

míjení protisměrných vlaků úzkorozchodky pravděpodobně v nádraží Střížovice

Těsně před zapsáním úzkokolejky na seznam chráněných kulturních památek soukromý majitel nechal zbourat dřevěnou budovu s toaletami na nádraží ve Střížovicích. Dřevěná stavba přitom byla poslední svého druhu na celé novobystřické trati.  

stanička Střížovice a úzkorozchodná lokomotiva TU 47,0 / 705,9

úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9

Dieselelektrické úzkorozchodné lokomotivy - původně řady T 47.0, později TU 47.0, od roku 1988 podle zcela nového označení jako 705.9 objednalo ministerstvo dopravy v roce 1946t a úzkorozchodky ČSD se měly stát prvními traťemi kde bbyla ve veřejné dopravě zrušena parní trakce. Šlo prakticky o první dieselelektrické lokomotivy, vyvíjené v ČKD zcela od základu a první stroj byl  vyroben až v červenci 1954.Lokomotivní skříň je postavena na hlavním rámu, který je sestaven ze dvou podélníků a několika příčníků, zvláštností jsou chybějící čelníky.

mechanická část
Uspořádání lokomotivy
Lokomotiva řady 705.9 je skříňová podvozková lokomotiva se dvěma čelními neprůchozími kabinami strojvedoucího, přesněji  stanovišti, služebním  oddílem a strojovnou. 

podvozky
Lokomotiva má dva hnací podvozky, každy podvozek se dvěma nápravami, tedy na každé straně čtyři hnaná kola.

pohon
Ve strojovně je uloženo motorgenerí, skládající se ze spalovacího motoru a  připojeného trakčního generátoru. Spalovací motor je typu ČKD 12 V 170 DR - jde o vznětový čtyřdobý nepřeplňovaný dvanáctiválec s válci do V a přímým vstřikem paliva. Palivo je dopravováno samospádem z palivové nádrže nad motorem. Chlazení motoru je vodní, se dvěma chladiči. Další dvojice chladičů obstarává chlazení mazacího oleje.

trakční generátor
Zdrojem elektrické energie pro trakční motory je stejnosměrný elektrický stroj - konkrétně trakční dynamo typu SS 53/28x4. Ověem při startu v sériovém buzení slouží trakční dynamo jako startér.

regulace výkonu a rychlosti
Otáčky motoru a tím i trakční výkon jsou voleny pákovým šestistupňovým řídicím kontrolérem (i když DC stroj na rozdíl od AC elektrických motoru regulaci výkonu  umožňuje, zejména pokud je v systému jen jeden motor).

elektřina na stanovišti
Elektrickou energii pro palubní síť dodává niklokadmiová akumulátorová baterie o 80 článcích a napětí 110 V. Dobíjení baterie zajišťuje mechanicky poháněné dynamo. Rekonstruované lokomotivy disponují novou baterií o napětí 24 V.

Odkaz na stránku zaměřenou na výrobce (ČKD) Co se děje kolem elektřiny 16 ČKD - cívka, kondenzátor - předbíhání napětí a proudu - Blog iDNES.cz

JHMD v reorganizaci (2022 nebo 23)

Jindřichův Hradec - Vlaky na úzkokolejce v jižních Čechách a na Vysočině by mohly opět jezdit od 1. června. ČTK to řekl insolvenční správce zadlužené firmy Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) David Jánošík. Dnes by měla firma Správa úzkokolejných drah podat k Drážnímu úřadu žádost o bezpečnostní osvědčení k provozu dráhy. Zájem jezdit na úzkokolejce má vedle firem Gepard Express a WTT i jeden zahraniční dopravce, řekl správce.

Věřitelé JHMD ve středu při schůzi na Krajském soudu v Českých Budějovicích rozhodnou, zda firma skončí v konkurzu, nebo se zreorganizuje. Firma JHMD je od podzimu 2022 v úpadku, provoz vlaků na úzkokolejce předloni v říjnu zastavila. Dluží 350 milionů korun, vyplývá z přehledu pohledávek. Jihočeský kraj a Vysočina zajišťují v trase drah náhradní autobusovou dopravu.

„Předpokládám, že to (podání žádosti Drážnímu úřadu) dnes dopadne. Myslím si, že reálné datum, kdy by mohly vlaky vyjet, je 1. června. Bude záležet na dopravci. Možnosti jsou od víkendového turistického provozu jednoho páru vlaků v sobotu a jednoho v neděli až po standardní dopravní obslužnost, dva páry vlaků na každé větvi,“ řekl dnes ČTK Jánošík.

O provoz na tratích projevily zájem společnosti Gepard Express a WTT. O údržbu tratí, ne však o dopravu samotnou projevila zájem také firma Swietelsky Rail CZ. „Jsem i v kontaktu s dalším zahraničním subjektem, který o to (dopravu) projevuje zájem, ale zatím se nechce nikde zveřejnit,“ řekl dnes správce.

Na Drážní úřad dorazí žádost o bezpečnostní osvědčení k provozu dráhy. Díky tomu bude možné na tratích provozovat vlaky. Drážní úřad má na rozhodnutí o osvědčení lhůtu až pět měsíců. Část nákladů na vydání osvědčení by měl uhradit Nadační fond města Jindřichův Hradec, uvedl již dříve správce.

O osudu firmy JHMD rozhodnou ve středu její věřitelé na schůzi v Českých Budějovicích. Buď zvolí konkurz, nebo reorganizaci. Vrchní soud v Praze loni dvakrát zrušil konkurz, který krajský soud v Budějovicích na firmu prohlásil. Krajský soud opakovaně uváděl, že firma reorganizačním návrhem sleduje nepoctivý záměr. Vrchní soud uvedl, že rozhodnutí krajského soudu o konkurzu bylo předčasné.

Věřitel Jan Kysela zveřejnil v pondělí v insolvenčním rejstříku reorganizační návrh. Uvedl, že cílem je obnovit provoz úzkokolejky a předat aktiva k tomu nezbytná do rukou „veřejnoprávního subjektu, čímž bude zaručená dlouhodobá udržitelnost“. Kysela napsal, že vybraný strategický investor by koupil od JHMD část aktiv, nemovitosti a stoprocentní podíl v dceřiné firmě JHMD, společnosti Správa úzkokolejných drah.

Firma JHMD již dříve uvedla, že nemá na splácení dluhů. Argumentovala tím, že jí Kraj Vysočina neplatí poplatek za použití dopravní cesty. Kraj to odmítá, uvádí, že postupuje podle platné smlouvy. Firma JHMD by se dala prodat až za 121 milionů Kč. Vyplývá to ze znaleckého posudku zveřejněného v rejstříku. Prodej kolejí úzkokolejné dráhy v jižních Čechách a na Vysočině by mohl přinést až 370 milionů Kč. V reakci na posudek to uvedl předseda správní rady firmy JHMD.

JHMD vlastní úzkokolejky z Jindřichova Hradce do Obrataně a do Nové Bystřice. Provoz na novobystřické trati začal 1. listopadu 1897. Vlaky v minulých letech přepravily ročně zhruba 400.000 cestujících. Dvě třetiny tratí jsou na území jižních Čech. V halách a na nádražích stojí asi 40 vagonů a lokomotiv, uvedl v únoru soud.

část 2UJHMDKaproun

Úzkokolejkou do České Kanady  (původní příspěvek, cestopis)

Vozem do Jindřichova Hradce – předpokládám, že na nádraží padlo tak jedno pivko a pak úzkokolejkou do Kaprouna.

Odtud vzhůru na hrad – jeho návštěva byla odložena na zítřek, takže posezení u pivka.

Měli jsme informaci, že jedna hospoda je drahá, druhá levná – cena však byla stejná.

1posunutá/ Novobystřicko

HRADY LANDŠTEJN A POMEZÍ

Druhý den prohlídka hradu a pak pěšky směr obec Klášter. Teprve dodatečně jsem zjistil – že těsně pod Landštejnem stával druhý hrad ve vsi Pomezí. Tento hrad strážil hranici mezi Čechami a Vitorazskem – které se v ranném středověku od Čech poprvé oddělilo a připadlo k Rakousům.

obec Klášter – ofoceno, upraveno

hrad Pomezí na hranici Čech a Novobystřicka – poblíž Landštejna

Hrad Pomezí - stráž na přístupu do Rakouska ze severu

Jak se přihodilo, že hrad „Pomezí“ neleží na hranici?

Rakouské Novobystřicko - dva hrady v těsné blízkosti: Landštejn a Pomezí-Markl

hrad Landštejn (původně český, ale není vyloučeno, že i rakouský)

Hrad Landštejn byl postaven někdy na přelomu 12. a 13. století dodnes neznámým stavitelem. Mohl jím být český král Přemysl Otakar I. nebo rakouští vévodové Leopold V. a Leopold VI. Jméno hradu „Landštejn“ odkazuje na stavitele, který byl zeměpánem. Původcem hradu tedy není obyčejný šlechtic, ale pán země. Kdo byl pánem této části země na přelomu 12. a 13. století není zcela jasné. V roce 1179 římský císař Fridrich Barbarossa upravil vedení rakousko-české hranice tak, že Rakousko získalo celé Vitorazsko a část země v oblasti dnešního Novobystřicka. Je tedy možné, že území, na němž byl postaven hrad Landštejn, bylo rakouské.

hrad Pomezí-Markl (původně rakouský)

Markl - jsou zbytky románského strážního hradu v těsné blízkosti Landštejna, který stával na hranicích Čech a Rakouska. Původní dřevěné opevnění zde vzniklo pravděpodobně koncem 12. století, kamenný hrad pak na přelomu 12. a 13. století. Jeho zánik je spojován s velkým požárem, který přežil jen kostel sv. Jana Křtitele. V současnosti je objekt nepřístupný a probíhají na něm záchranné práce.

vývoj rakousko-české hranice na Novobystřicku

- v barbarském období na prahu ranného středověku bylo Novobystřicko osídlené jen sporadicky - ale spíše Slovany - kterými byli Moravané podyjští

- pravděpodobně v 10. století - v souvislosti s vytvořením Bavorské Východní marky (v pozdějším Rakousku) sem začali pronikat Němci (tedy pozdější Rakušané) a území Novobystřicka patrně za krize Českého státu na přelomu 10.a 11. připadlo k Rakouskému vévodství

- zřejmě v 11. století České knížectví znovu získalo Novobystřicko

- V roce 1179 římský císař Fridrich Barbarossa upravil vedení rakousko-české hranice tak, že Rakousko získalo celé Vitorazsko a část země v oblasti dnešního Novobystřicka

- z Českého knížectví se definitivně 1198 (1204,1212) stalo dědičné království; České království pak roku 1282 na trvalo získalo Novobystřicko

část UJHMDKaproun „Úzkokolejkou do České Kanady“ (původní cestopis – pokračování)

Podle výsledků archeologického průzkumu lokality „Pomezí“ zde existovaly dřevěné stavby a valové opevnění již koncem 12. století, pravděpodobně k ochraně zdejší části Novobystřicka, která byla v důsledku chebského míru po r. 1179 odtržena od Čech a tvořila tehdy součást Rakous. Již někdy kolem roku 1200 bylo započato s výstavbou kamenného hradu, hradní kostel sv. Jana Křtitele je pak poprvé doložen k roku 1232. Je to protáhlá jednolodní stavba v románském slohu, s chórem a polookrouhlou apsidou. V době vzniku kostela byl již celý areál hradu chráněn kamennou hradbou, postavenou poněkud zvláštním způsobem podél vnitřní paty starého zemního valu.

Po poledni jsme spočinuli u kostela poblíž vsi Klášter, a pak následovala cesta zpět do Hradce – vlakem tentokráte parním.

Na večer pak ještě zastávka ve Slavonicích. Toto renesanční město asi není třeba představovat – samostatně jsem si sem udělal výlet ještě o několik let později, a trochu prozkoumal okolí. Ale o tom možná jindy. Bylo léto roku 1997.

část 1V posunutá

Vitorazsko

VITORAZSKO - SPORNÉ ÚZEMÍ MEZI ČECHAMI A RAKOUSKEM

V 1. stol. př. Kr. bylo Vitorazsko osídleno Kelty.

V 7. a 8. století sem přicházeli slovanští kolonisté z Podunají a jižní Moravy. Název města pochází od Sv. Víta a franských Widonů (Widonen/Guidonen).

Doudlebi a Moravané podyjští

První zmínky o Vitorazi (Altweitra, Stará Vitoraz) pocházejí z 9. století, kdy po rozdělení Franské říše za Ludvíka I. Pobožného mezi jeho tři syny v roce 817 slovanská území Čech a Moravy připadla Ludvíku II. Němcovi. V roce 845 bylo v Řezně pokřtěno čtrnáct českých knížat, mezi nimi i vládce Vitorazi Slavitah, syn Vistrachův. Slavitah vyhnal svého bratra Čestibora do Lužice a jako samovládce léta vzdoroval Frankům.

od 9. století - germanizace

V roce 857 proti němu král Ludvík vyslal biskupa Otgara z Eichstättu spolu s falckrabětem Hrudoltem a markrabětem Ernstem II. Mladším, kteří Vitoraz oblehli, dobyli a předali ji poslušnému Čestiborovi, navrátivšímu se z Lužice. Tehdejší franská nadvláda byla předvojem k pozdější germanizaci území.

Území Vitorazska původně tvořilo pohraniční oblast mezi Českým knížectvím a pozdějšími Dolními Rakousy, aniž by zde byla stanovena jakákoliv přesná státní hranice a žilo tu nepříliš početné slovanské obyvatelstvo; jinak se zde nacházely rozlehlé, těžko prostupné lesy, které tvořily jakousi česko-rakouskou zemskou hranici, vymezující zóny vlivu vládců obou sousedících státních útvarů. Správním střediskem oblasti bylo od 9. století hradiště Vitoraz (dnešní Altweitra), které bylo Vitorazskou stezkou spojeno s hradišti na Malši (Branišovice, od 10. století Doudleby). Dřívější historikové (František Palacký, Rudolf Turek) ztotožňovali na základě podobnosti jmen toto hradiště s odbojným hradem knížete Wistracha a jeho syna Slavitaha, kteří podle jedné z nejstarších písemných zpráv týkajících se území Čech ve Fuldských letopisech do roku 857 deset let vzdorovali snahám německého císaře o prosazení svrchovanosti. Tento tzv. vitorazský mýtus (lokalizace Wistrachova hradu do Vitorazi) je moderními historiky (Dušan Třeštík, Jiří Oesterreicher) odmítán.

Postupně docházelo ke kolonizaci území a to především ze strany tehdejšího Rakouského vévodství. Jak postupovala kolonizace, začal se pohraniční les zmenšovat a spolu s tím se posouvala i samotná faktická hranice mezi oběma státy. Ve 12. století byla oblast kolonizována díky vlivu Kuenringů a cisterciáckého kláštera ve Zwettlu. Dřívější slovanská populace postupně téměř zcela vymizela.

Vitoraz (Weitra) byla založena v letech 1201–08 rakouským šlechticem Hadmarem II. z ministeriálního rodu Kuenringů (Künringů), tradičních přátel a leníků českých panovníků. Město bylo vystavěno se svolením českého krále na místě staršího slovanského sídliště jakožto sídlo plně německé (zbytky slovanského/českého obyvatelstva se však zde udržely až do 20. století).

1176 český vpád do Rakous, Soběslav II připojil Vitorazsko k Českému knížectví

Postupně začalo docházet ke sporům. K prvnímu sporu došlo ke konci 12. století, když se Vitorazsko stalo kolonizačním zájmem také pro Přemyslovce, z nichž Soběslav II. si na Vitorazsko činil nároky a pro jejich uplatnění poslal roku 1176 do Rakouska vojsko, načež rakouský vévoda ustoupil a přenechal oblast Čechům na milost.

Vitorazsko za Přemyslovců

Svou sebevědomou a samostatnou politikou se Soběslav začal brzy stávat nebezpečným i pro Barbarossu. Navíc proti sobě popudil i papeže, když jeho oddíly během válečné výpravy do Rakous roku 1176 poplenily církevní majetky. Císař Svaté říše římské proto nechal nepohodlného panovníka sesadit a české knížectví udělil v léno Bedřichovi.

Následně roku 1179 určil císař Fridrich I. Barbarossa ve své latinsky psané listině hranici mezi Českým knížectvím a Rakouským vévodstvím, která celou spornou oblast rozdělila mezi oba státy linií, jež se do značné míry podobala hranici, stanovené v oblasti po první světové válce. Tehdy tvořila zemskou hranici mezi Čechy a Rakouskem řeka Lužnice. Levobřežní území včetně později zde vzniklých vsí Erdweis (Nová Ves nad Lužnicí), Böhmzeil (Česká Cejle), Wielands (Velenice), Beinhöfen (Dvory nad Lužnicí) patřilo na konci 12. století ještě k Čechám, a to maximálně do roku 1339, kdy je totiž doložena již nová česko-rakouská hranice více severněji u Hrdlořez a Suchdola nad Lužnicí.

Pravobřeží včetně Krabonoše, Rapšachu, Tuště a později vzniklých Halámek a Kunšachu patřívalo naopak od samého počátku až do roku 1920 Rakousku. Zejména za vlády Přemysla Otakara II. dochází k úzké spolupráci Přemyslovců s rodem Kuenringů, kteří na straně tohoto českého krále stáli také v bitvě na Moravském poli roku 1278 a v důsledku výhry Habsburků je mírem z roku 1296 zbytek Vitorazska připojen k Dolním Rakousům, přičemž ještě roku 1334 byla hranice mezi Čechami a Dolními Rakousy stanovena detailněji. Ještě několikrát se příslušnost Vitorazska změnila ve prospěch Čech, ale vždy jen na krátkou dobu: za vlády Jana Lucemburského na necelých deset let a za Jiřího z Poděbrad na dobu šestnácti let.

1268 po bitvě na Moravském poli Vitorazsko připadlo Rakousku

Právě postupující německá kolonizace Vitorazska, iniciovaná cisterciáckým klášterem ve Světlé (Zwettl), umožnila později vytržení této země ze svazku Čech. Po smrti krále Přemysla Otakara II. (1278) připadlo město i s celým Vitorazskem Habsburkům – Rudolf I. Habsburský si vydání území mocensky na Čechách vynutil; samo město pak bylo Kuenringům zkonfiskováno jako trest za jejich pomoc Přemyslu Otakarovi II. Roku 1581 Vitoraz římskoněmecký císař Rudolf II. zastavil Wolfovi z Wielrossu a po jeho smrti roku 1607 připadla rodu Fürstenberků, kterým zdejší zámek dodnes patří.

Vitorazsko ve středověku

1334 hranice mezi Čechami a Dolními Rakousy

Roku 1334 byla hranice mezi Čechami a Dolními Rakousy stanovena detailněji. Ještě několikrát se příslušnost Vitorazska změnila ve prospěch Čech, ale vždy jen na krátkou dobu: za vlády Jana Lucemburského na necelých deset let a za Jiřího z Poděbrad na dobu šestnácti let

Rozdělení v roce 1920

Západní Vitorazsko přičleněné k Čechám

Na území Vitorazska, vymezeného zhruba tehdejším dolnorakouským okresem Gmünd o výměře 966 km², žilo k roku 1900 přes 63 tisíc lidí. Z toho se k německé obcovací řeči hlásilo 59 161 a k české obcovací řeči 4 119 obyvatel. Část tohoto území, tzv. Západní Vitorazsko (dnes rovněž nazýváno Vitorazsko) o rozloze 113 km² získalo Československo od Rakouska 31. července 1920 na základě Saint-Germainské smlouvy podepsané již 10. září 1919. Zbylá rakouská část území se tudíž do určité míry shoduje s územím moderního, zmenšeného okresu Gmünd.

doprovodné album na FCB https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.2284631481753304&type=3

část 2A železniční rozcestník  a železniční příspěvek se zaměřením na spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách

původní Franz Joseph Bahnhof v Praze – novodobá skica

nové Franz Joseph Bahnhof Wien a především budova banky

FJB Dráha císaře Františka Josefa

Střídavá trakce na hlavní trati 

Kuriozitou je větvení trati - kdy hlavní trať z Tábora do Č. Budějovic Českých Velenic (původně Dráha Františka Josefa)  je napájena elektřinou střídavého  napětí AC 25 000 Voltů a frekvenci 50 Hz a z ní odbočující historicky elektrifikovaná trať z časů monarchie  o stejnosměrném napětí DC 1500V, respektive 700V + 700V.  

Stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - Bechyňka a Mariazzellerbahn

místní dráha Tábor – Bechyně: původní vodič se dvěma trolejemi

Když se řekne elektřina - co se vlastně vyrábí? Napětí U  je na prvním místě. Elektrická energie E, elektrický výkon P  a proud I  jsou vlastně odvozené veličiny které se dají vyjádřit násobky či odmocninami napětí U + dalšími neelektrickými veličinami - délka či poloměr nebo průměr, délka jako funkce času - tedy dráha a časoběrný interval.

Z hlediska spotřebitele je pak podstatnou veličinou zase výkon spotřebiče P.

Možná lze konstatovat, že elektrárna vyrábí elektrickou energii způsobem, že v síti udržuje stále stejné? napětí - s nadsázkou a jistým zkresklením - tedy že v síti stále udržuje 220V - v době špičky - s předpokládaným navýšením spotřeby - tedy výkonu spotřebičů na druhé straně se do sítě přidávají další elektrické reaktory - které se zapojují jen ve špičce - což je typické zejména pro vodní elektrárny, které lze snadno spustit - na rozdíl například od tepelných elektráren.

Ve vedení vysokého napětí se sice z hlediska kupeckých počtů navyšuje napětí na úkor proud - ovšem do vedení se zapojuje několik vedení o nižším napětí  tedy prakticky se u vysokého napětí navyšuje i proud. 

Měnírna

Měnírna je budova se zařízením nebo samotné zařízení pro změnu proudové soustavy nebo propojení různých napájecích elektrických soustav.
1. AC -> DC
1.1 Trakční měnírny pro napájení stenosměrných železničních, tramvajových nebo trolejbusových rozvodů.

V ČR jsou stejnosměrnné drážní napájecí soustavy zpravidla o frekvenci 600V, pouze metro a trolejbusy v Ústí n. L. 750V. Drážní měnírny jsou připojeny zpravidla na dálkovou síť 110 kV a dodávají stejnosměrný proud o napětí 3 kV (1,5 kV – trať Tábor–Bechyně, důlní dráhy).
1.2 Zvláštní případy měníren byly měnírny v normální rozvodné síti, kdy dříve část sítí, zejména městských sítí v Německu byla stejnosměrných.
2. AC -> AC (změna frekvence a zpravidla i napětí)
2.1 Měnírny (+ transformny) pro napájení střídavých železničních rozvodů
2.11 změna běžné frekvence 50 Hz přibliźně na 1/3 - tedy 16,7 Hz
Střídavé napětí o zvláštní frekvenci 16 ? Hz bylo zavedeno pro napájení kolejových vozidel zavedeno ve Švýcarsku, Německu a Rakousku již počátkem 20. století. Důvody byly technické – tuto frekvenci lze totiž ještě stále transformovat za použití běžných transformátorů (transformátor je pouze větší protože musí být vybaven větším a hmotnějším magnetickým obvodem, který je v praxi vyroben především ze železa), a navíc je možno takto nízkou frekvenci ještě přímo použít pro napájení stejnosměrných elektrických motorů bez použití usměrňovače. Snížením kmitočtu a zavedením fázově posunutých pomocných pólů komutátorových trakčních motorů se již v prvé dekádě dvacátého století podařilo dovést jednofázový systém do úspěšného stavu technické použitelnosti, a některé železnice jím začaly své tratě elektrizovat. Snížení kmitočtu na jednu třetinu se ukázalo jako rozumný kompromis mezi zvětšením rozměrů transformátorů (ke kterému pochopitelně došlo) a zlepšenou komutací trakčních motorů - tedy přenosem elektřiny z lineárního elektrického vedení na otáčející se rotor trakčního motoru.

2.12 změna běžné frekvence 50 Hz přibliźně na 1/2 - tedy 25 Hz
Jednofázové střídavé napětí 6,5 kV při 25 Hz používá například Mariazellerbahn v Rakousku.
2.2 Měnírny (+ transformny) pro napájení ostatních střídavých rozvodů
2.21 změna běžné frekvence 50 Hz přibliźně na 1/2 - tedy 25 Hz
Zvláštním případem byla také stará síť v kladenských hutích s kmitočtem 25 Hz. (podobně jako jednofázové střídavá síť o 25 Hz používaná u

Mariazellerbahn v Rakousku - viz. 2.12)
2.12 změna běžné frekvence 50 Hz na jinou frekvenci
Zhruba do poloviny 20. století některé staré městské sítě měly kmitočet 33 Hz nebo 42 Hz, pro jejich propojení se soustavou 50 Hz se používaly také měnírny. 

 

Mariazeller Bahn

2A stanice Tábor

stanice Tábor v roce 1987

město Tábor

Bechyňka – odbočka z hlavní trati o jiné napájecí soustavě

Bechyňka – město Tábor

Stejnosměrná trakce na odboče z hlavní trati – místní dráze

místní dráha Tábor – Bechyně: původní provoz se dvěma trolejemi

.. Tedy asi dvojdenní zastávka ve městě Tábor. A zrovna se zde větví koleje - hlavní trať pokračuje do Budějovic a odbočka míří směrem na Bechyň. Zde byla postavena jedna z nejstarších elektrifikovaných tratí - projektovaná od samého počátku jako elektrická o stejnosměrném napětí 1500V, elektrifikaci prováděla firma Křižík. Původně bylo napájení rozděleno na dvě vedení 700 + 700V, přičemž kolejnice fungovala jako zpětný vodič. Po rekonstrukci napájení změněno na jeden vodič a typickou lokomotivou pro tyto tratě byla lokomotiva koncipovaná jako elektrická posunovací a to lokomotiva Škoda II. generace, továrním označením Škoda 33E, služebně značená jako E 426.0 - později přeznačená na číslici 113.Oproti lokomotivám obdobných koncepcí bylo zvoleno sériové zapojení motorů - z čehož měl vyplynout nižší výkon než při paralelním  zapojení. Proč je při paralelním zapojení vyšší výkon? Jedno z možností je, že toto zapojení je spojeno s nižším odporem, a tedy při tomto zapojení měly motory dosahovat až 4x větší výkon (násobek odpovídá počtu motorů), ale jedná se spíš o hypotézu... 

stejnosměrná posunovací lokomotiva E 462.0 /113 jako lokomotiva pro Bechyňku

2R

Železniční zastávka Roudná (zrušená) – „Cesta álejí (z Roudné do Myslkovic)“

železniční zastávka s nákladištěm Roudná GPS 49.2969, 14.7153

Železniční zastávka s nákladištěm Roudná - 2. září 2022 zrušená, GPS 49.2969, 14.7153

V roce 1871 byl zahájen provoz odbočné větve Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Cmundu (nynější České Velenice) přes Veselí nad Lužnicí do Prahy, nicméně v Roudné byla zřízena zastávka až 15. listopadu 1885.

Roku 1942 byla změněna na stanici a byla zbudována dřevěná výpravní budova, po válce v roce 1947 byla však změněna na zastávku a nákladiště. Stanice byla obnovena roku 1957. V roce 1977 byla dřevěná staniční budova z roku 1942 důvodu havarijního stavu nahrazena zděnou novostavbou.

Přeložka trati a zrušení stanice

Roku 2017 byla schválena přeložka za účelem napřímení trati mezi Planou nad Lužnicí a Soběslaví, což s sebou neslo opuštění a zrušení úseku přes stanici Roudná. Roku 2019 začaly stavební práce.

Poslední pravidelný vlak v Roudné zastavil 2. září 2022 v 8:22, následovaly ještě dva zvláštní vlaku a kulturní program u příležitosti rozloučení s nádražím.

Cesta álejí

vzpomínková próza na základě vyprávění - příběh se měl odehrát asi v roce 1957

Frantík nebyl žádný pivař, snad vypil jenom to jedno při výstupu z vlaku v Roudné a k tomu ještě přidal trochu vůně tabáku. Na obzoru se objevila věž Janovského kostela a pak už následovale cesta álejí do Myslkovic. Álejí pěkně prošlapanou - například už proto, že miskovičtí si postavili kostel v sousední vsi - tedy v Janově - zatímco přímo v Miskovicích u rybníka bývala pouze synagoga - pro svého času velmi početnou židovskou komunitu. Odpoledne se sklání - stromy vrhají delší stíny. Mírně nazlátlé světlo má něhu lehce rozpačitého úsměvu. Kdesi v dálce v polích se blýskla kosa, zazněl nápěv skřivana. První chalupy - ale musí se projít přes celou vesnici. V mírné zatáčce se ulice trochu rozšíří - snad proto - aby bylo dost místa pro vzrostlou lípu s neodmyslitelnou lavicí - a hned vedle je už vstup do statku - brána uprostřed - napravo obytné křídlo s okny - vlevo stáj bez oken. Pozdrav s Jeníkem - možná je tady i Václav - případně další. Světlo ještě více zezlátlo - a i přes pozdní odpoledne ještě pořádně žhnulo.

O3

OBSAH 3

O1 první OBSAH

R1 rozcestník Jižní Čechy a Rakousko

R2 rozcestník DC napětí
R2U železniční rozcestník 2U (se zaměřením na úzký rozchod)
R3M rozcestník elektrické dráhy zejména v městské dopravě
2U/ železniční část příspěvku úzký rozchod
2Um/Malé železnice i malé velké železnice
2Ujhmd-o/ železniční část 2U - úzkorozchodné železnice v jižních Čechách a Rakousku; trolejbusy České Velenice – Gmünd

O2 druhý obsah
2UJHMD/Jindřichohradecké místní dráhy
úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9
2UJHMDKaproun/Úzkokolejkou do České Kanady (původní příspěvek)

1posunutáNB/ česko-rakouské pomezí: Novobystřicko

2UJHMDKaproun/Úzkokolejkou do České Kanady (původní příspěvek - pokračování)

1posunutáV/ Vitorazsko

železniční rozcestník 2A (normální rozchod - železnicí do Vídně)

2A/ železniční část 2A - spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách
bývalá FJB v jižních Čechách a ve Vídni
žst.Tábor - střídavá trakce na hlavní trati z Tábora do Č. Budějovic
žst.Tábor - stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - „Bechyňka“ a Mariazzellerbahn

2R/ železniční zastávka Roudná (zrušená) – „Cesta álejí z Roudné do Myslkovic“

O3 třetí obsah (právě zde)

3/ historická část příspěvku 20. stol.
Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let
Jižní a jihozápadní pohraničí Čech 1918/19 - provincie Böhmerwaldgau
Rakousko let třicátých - Rakouský spolkový stát

O4 čtvrtý obsah

4/Rakousko v 1945 /+ Rakušáci na Soběslavsku/ a po roce 1945, odkazy vojenství
5/ likérka Mariazell a rozcestník potravinářství

O5 pátý obsah

6/ horské dráhy v Rakousku – zubačkou na Schneeberg

R7H rozcestník horské dráhy

3 část

Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let

Karte von Deutschösterreich

3. až 11. listopad ve Vídni - Deutschösterreich

Již dlouho před oficiálním koncem 11.11. opouštěly rakouské a uherské jednotky fronty, vyskytovaly se případy napadání důstojníků a rabovaly se sklady zásob - poslední fronata, kde se ještě bojovalo byla západní fronta.  3. listopadu byla ve Vídni taktéž založena Komunistická strana Německého Rakouska. Tisíce hladových demobilizovaných vojáků se potulovalo po městě z jednoho nádraží na druhé a mezi obyvateli zavládl strach z věcí budoucích. Vlastně ve Vídni propukla revoluce. 

Většina osobní císařské gardy ze Schönbrunnu zmizela. Zůstaly jen halapartny vojáků, opřené o zeď, kteří dezertovali při výkonu služby. 69. uherský pěší pluk, který za normálních okolností palác chránil, se v souladu s rozkazy z Budapešti již předtím stáhl do Maďarska. V noci z 2. na 3. listopadu 1918 oznámil císaři Karlu I. policejní prezident, pozdější rakouský kancléř v letech 1921 až 1922 a jeden ze zakladatelů Interpolu, Johannes Schober, že již nemůže zaručit bezpečnost císařské rodiny na zámku Schönbrunn. Policejní prezident prostě neměl k dispozici dostatek sil, které by mohly ochránit císařskou rodinu v případě napadení paláce.

Na pomoc však přišli důstojničtí kadeti Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě pod vedením plukovníka Waltera von Schuschnigga, bratrance budoucího kancléře KurtaSchuschnigga, aby střežili zámek Schönbrunn. Osmnáctiletí chlapci z posledního ročníku akademie neselhali tam, kde se muži z císařské gardy starali jen o sebe a dezertovali. Příklad loajality vůči císaři a jeho rodině.

Vídeňský arcibiskup Gustav kardinál Piffl a bývalý říšský ministr sociálních věcí a prozatímní předseda Křesťansko-sociální strany Ignaz Seipel se snaží přesvědčit císaře k abdikaci. Seipel byl spojkou mezi nově ustavenými politickými silami a císařem. 11. listopadu se císař Karel zříká "veškeré účasti na státních záležitostech" a předem uznává rozhodnutí, které Německé Rakousko učiní o své budoucí formě vlády. Tužkou z kapsy vesty dokument kolem poledne podepíše. Ve 14 hodin poslední císařova vláda Heinricha Lammasche, jmenována 27.10. 1918, podává demisi.

11. listopadu prozatímní Národní shromáždění ve Vídni hlasuje o vyhlášení republiky Deutschösterreich. Jednotky lidové domobrany jsou již na nádvoří zámku a devět hodin večer císařská rodina opouští Schönbrunn.  

Plukovník Walter v noci sděluje svým kadetům: “Chlapci, už se stalo, císař odjel“ "Burschen, geht's ham, der Kaiser is' eh' furt".

Jižní a jihozápadní pohraničí Čech

Ne všude si na sklonku října 1918 přáli projekt jménem Republika československá. Nehodlali se ho zúčastnit například Němci ze širokého pohraničního pásu. Odmítali ho také Poláci z Těšínska, takzvaní Moravci z Hlučínska i mnozí zmaďarizovaní Slováci a slovenští Maďaři. Němci si dokonce na počátku listopadu 1918 založili na území historických Čech, Moravy a Slezska několik nezávislých provincií. 

Na jihu Čech a v Pošumaví to byla provincie Böhmerwaldgau se správním střediskem v Prachaticích. Pod německou ći rakouskou správu se dostala hejtmanství v Kaplici a Krumlově, poštovní a telegrafní úřady a železnice jsou obsazeny Němci. V jižních Čechách jsou zbraně došlé z Vídně a Lince rozdělovány mezi německé odvedence,“ přinesla na počátku listopadu 1918 zprávu Československá tisková kancelář (ČTK).  

„Okres slavonický odpadl od státu československého a prohlásil se za území patřící k německému Rakousku,“ informovala ČTK 7. listopadu 1918. Byl to ovšem separatismus odsouzený k neúspěchu, neboť československý postup garantovaly vítězné velmoci. 

Rakousko let dvacátých

Politická scéna rakouské první republiky byla ve znamení soupeření především sociální demokracie a konzervativní křesťansko - sociální strany, která sestavovala vládu nepřetržitě od roku 1920 - někdy ve spojení s jinými stranami. V zemi rovněž působila rakouská odnož německých nacistů, ovšem s relativně malými výsledky, nicméně hnutí o sobě dávalo vědět. 

Červencová revolta z roku 1927. Levicově orientovaní povstalci (zejména dělníci) tehdy zapálili vídeňský justiční palác.

Poté, co soud útočníky zprostil viny, pobouřený dav dělníků při takzvané Červencové revoltě podpálil vídeňský justiční palác. Policie reagovala násilným zákrokem, při němž zemřelo 89 lidí a více než tisíc jich bylo zraněno. Červencové události se staly až do občanské války v roce 1934 nejkrvavějšími nepokoji v historii mladé republiky. „Dění ještě více oslabilo demokratické síly v zemi,“ konstatovala Britannica.

Kořeny ozbrojených střetů z února 1934 lze hledat v době vzniku první rakouské republiky. Jedna z následnických zemí habsburského mocnářství po první světové válce trpěla množstvím problémů - politickou nestabilitou i obří inflací. Obojí pak v roce 1929 ještě umocnila světová hospodářská krize.

Hlavními dvěma politickými tábory v zemi byli sociální demokraté a konzervativní pravicově orientovaná Křesťanská sociální strana, která s náskokem pár křesel vládla. Panovaly mezi nimi mimořádně vyhrocené vztahy.

Situaci neusnadňovalo ani to, že jednotlivá politická hnutí měla i své paramilitární části. „V meziválečném období měly velké politické strany v Rakousku ozbrojené jednotky. Na straně pravice to byl Heimwehr, na straně sociálnědemokratické Republikánská obranná liga (Republikanischer Schutzbund, přímo spojená se sociálnědemokratickou stranou, pozn. red.),“ přiblížil list Wiener Zeitung.

Poprvé se politické spory přetavily v ozbrojený střet v roce 1927. V Schattendorfu, který byl baštou sociální demokracie, se tehdy konal sraz pravicově naladěné organizace bývalých frontových vojáků. Na to sociální demokraté reagovali vlastním shromážděním. Když se obě skupiny setkaly, skončilo to tragicky. „Nešťastnou náhodou vojáci zastřelili staršího muže a malé dítě,“ připomněla encyklopedie Britannica.

Rakousko let třicátých

Konflikt, který se odehrál 12. až 15. února přesně před 90 lety, byl dokonalou ukázkou nestabilní politické situace v předválečném Rakousku. Jednalo se o jednu z předkapitol pozdějšího anšlusu země nacistickým režimem v Německu. Zemřely a zranily se při něm stovky lidí. Na průmyslových předměstích velkých rakouských měst, včetně Vídně, se ozývala střelba nejen z ručních palných zbraní, ale také z děl, která nakonec celý konflikt ukončila.

V roce 1932 se rakouským kancléřem stal politik konzervativní Křesťansko sociální strany Engelbert Dollfuss. V zemi zavedl autoritářský režim.

V květnu 1932 se pak kancléřem za Křesťanskou sociální stranu stal Engelbert Dollfuss. Dodnes je jednou z nejkontroverznějších postav rakouských dějin. Byl velkým odpůrcem komunismu, sociální demokracie i nacismu, zároveň se ale se svým kabinetem zahraničněpoliticky orientoval na fašistickou Itálii a v domácí politice byla jeho antipatie k sociálním demokratům tak velká, že se nebál ani spolupráce s krajní pravicí. „Kancléř Dollfuss vytvořil koalici se dvěma pravicovými stranami, z nichž jedna byla parlamentním křídlem ultranacionalistické milice Heimwehr,“ popsal web města Vídně.

Kancléř Dollfuss a jeho kabinet vládli prostřednictvím dekretů. Omezovaly třeba svobodu tisku, v mnoha průmyslových odvětvích zakazovaly stávky. „Dollfussova vláda paralyzovala také Ústavní soud a znovu zavedla trest smrti,“ nastínil rakouský list Wiener Zeitung.

V roce 1933 pak svými kroky v podstatě zničil demokracii v zemi. Pro svůj plán autoritářského režimu využil napjaté parlamentní jednání týkající se jeho nepopulárních protiinflačních opatření. „V březnu 1933 zneschopnil parlament. Při kontroverzním hlasování byla po odstoupení předsednictva Národní rady schůze přerušená. O několik dní později vláda s pomocí policie zabránila pokusu o její obnovení a parlamentní demokracie byla de facto zrušena,“ uvedl web rakouského parlamentu.

Změněné podmínky tvrdě dopadly na politické oponenty. „V březnu 1933 autoritářský režim dekretem rozpustil polovojenskou složku sociálnědemokratické strany, Schutzbund. V květnu vláda zakázala Komunistickou stranu a v červnu Národněsocialistickou německou dělnickou stranu,“ zmínil web rakouského parlamentu.

Část představitelů sociální demokracie skončila v poutech, část se snažila s vládou do poslední chvíle vyjednávat. Země se za Dollfussovy diktatury ocitla na pomyslném sudu se střelným prachem a do škrtnutí zápalkou nechybělo mnoho.

„Stav tety je beznadějný“
Sebevědomí pravicového Heimwehru mezitím rostlo. V zemi už vykonával stejnou roli jako policie a chystal se rozbít bašty Schutzbundu. „Včerejší a předvčerejší prohlášení prokázala, že kancléř Dollfuss je jedním z nás. Takže dnes vám mohu říct: Zítra se dáme do práce a uděláme ji dobře,“ prohlásil 11. února vůdce Heimwehru Emil Frey.

Na mysli měl chystané razie v sídlech sociálních demokratů, při kterých jim policie měla v souladu s vládními dekrety zabavit zbraně. To si mnozí vedoucí představitelé Schutzbundu nechtěli nechat líbit. „Velitel z Horních Rakous Richard Bernaschek poslal vedení strany ve Vídni dopis, ve kterém se jasně vyjádřil, že pokud v jeho spolkové zemi nastanou razie, bude se místní Schutzbund bránit,“ vylíčil web města Vídně.

Ještě v noci z 11. na 12. února se jeho vídeňské protějšky pokusily Bernaschekovou horkou hlavu zklidnit. Poslaly mu šifrovaný telegram, v němž ho vyzývaly, aby se zdržel unáhlených rozhodnutí. „Stav tety je téměř beznadějný. Operaci proto odložte až po pondělní lékařské konzultaci,“ stálo v něm.

Jenže úřady telegram zachytily a Bernaschekovi se nikdy nedostal do rukou. Zato 12. února kolem šesté hodiny ráno napochodovalo do lineckého hotelu Schiff na adrese Landstraße 36, který patřil sociálnědemokratické straně, dvacet policistů, aby zabavili zbraně. A členové Schutzbundu po nich začali střílet.

Ještě ve stejný den se sociálním demokratům sice do Lince dostal další šifrovaný telegram, tentokrát ve znění: „O blahu strýce Otty a tety se rozhodne až zítra. Lékaři doporučují počkat a zatím nic nedělat.“ Jenže zápalka už škrtla. Občanská válka začala.

Děla v akci
Zprávy o střetu policie a Schutzbundu se rychle rozšířily po celé zemi. „Potyčky vypukly i v dalších průmyslových oblastech, jako byla města Steyr nebo Bruck an der Mur, a nakonec také ve Vídni,“ popsal web města Vídně. Protivládní síly byly ale už od první chvíle v nevýhodě.

V hlavním městě a spolkových zemích Horní Rakousko a Štýrsko vláda vyhlásila stanné právo. Schutzbund naopak počítal, že se dělníci v celém státě zapojí do generální stávky. Jenže to se nepovedlo a rakouská policie, vojáci a příslušníci pravicového Heimwehru měli před sebou pouze izolovaná povstání zabarikádovaných dělníků a členů Schutzbundu. „Vedení sociálnědemokratické strany kolem Otty Bauera působilo váhavě a zmateně. Schutzbund byl od začátku v defenzivě,“ konstatoval Wiener Zeitung.

Mezi povstalci vládl chaos. „Jelikož velká část vedení Schutzbundu byla již dříve zatčena, neexistovalo koordinované velení. Na boj připravení dělníci často nevěděli, kde má paramilitární organizace sklady zbraní. Navíc mnozí členové Schutzbundu ani nechtěli bojovat - převaha vládních sil byla až příliš očividná,“ napsal Wiener Zeitung.

S povstalci to brzy vzdali i vedoucí představitelé sociálnědemokratické strany. Brzy jim došlo, že nemají šanci. „Vysoce postavení sociální demokraté Otto Bauer a Julius Deutsch hned 13. února uprchli do Československa. Poslanec Johann Schorsch zase do Švýcarska,“ uvedl příklad web Vídně.

Do 15. února policie, armáda a Heimwehr povstání rozprášili. I za využití těžkých zbraní. „Ve Vídni armáda budovy vzbouřenců ostřelovala za využití dělostřelectva. Na konci povstání bylo více než 300 mrtvých,“ zmínil web rakouského parlamentu. Přesný počet obětí, mezi nimiž byli příslušníci obou znepřátelených stran i nevinní civilisté, není známý.

Dollfussův režim vzbouřence tvrdě potrestal. „Devět členů Schutzbundu po rozsudku popravili a stovky sociálních demokratů skončily za mřížemi,“ napsal web rakouského parlamentu.

Jakákoliv opozice v Rakousku v podstatě přestala existovat. Nyní už definitivně nedemokratický stát se stal snadnou kořistí pro rozpínavost německého nacismu. I sám kancléř Dollfuss zemřel o necelého půl roku později při nacistickém pokusu o puč.

Projekt na změnu republiky v tzv. korporativní stát - se zrušením parlamentarismu je staršího data, nicméně byl realizován až roku 1934. Vládu sestavoval opět kancléř Dollfuss, nicméně křesťanští sociálové ve volbách skončili až za sociálními demokraty, posílili také nacisté. V zemi docházelo k četným nepokojům, na čemž měla i vliv propuknuvší světová hospodářská krize. Kancléř Dollfuss začal používat jisté autoritářské prvky, byli zakázáni komunisté, podařilo se mu obcházet parlament ve vztahu k bankám na základě pravidel z mocnářství. Nicméně přechod na autoritářský způsob vlády vyvolával nelibost především u sympatizantů sociální demokracie, především v Linci...

únorové události v Rakousku 1934

název země byl změněn, v češtině by se psal 

Rakouský spolkový stát

Podle ústavy z roku 1934 deklarováno vytvoření korporativního státu na základě křesťanského sociálního učení, zejména pak encykliky Rerum novarum(1891) op Quadragesimo anno (1931)
Nová ústava zavedla například nepřímou volbu prezidenta zemskými hejtmany…

Úryvek z originálního textu v němčině

Kundgetan wurde die Verfassung schon in der Anlage der Verordnung der Bundesregierung vom 24. April 1934 über die Verfassung des Bundesstaates Österreich, BGBl. Nr. 239/1934. Die formale Umwandlung in einen neuen Staat erfolgte aber erst mit dem bewusst gewählten Datum des 1. Mai: Vorbereitet wurde sie durch das Bundesverfassungsgesetz vom 30. April 1934 über außerordentliche Maßnahmen im Bereich der Verfassung, BGBl. Nr. 255/1934, mit dem sie auch in den ab dann geltenden Verfassungsbestand übernommen und die Bundesregierung zur Wiederverlautbarung als
Verfassung 1934 ermächtigt wurde (Art. II), und Nationalrat und Bundesrat mit Wirksamkeit des folgenden Tages aufgelöst wurden.

Rakouský spolkový stát a Osvobozené divadlo (architektonická studie)

Německo připojuje Rakousko

Od května 1933 vedli rakouští nacisté kampaň propagandy a teroru, kterou podporovalo a financovalo Německo. Cílem nacistů bylo podkopat režim francouzského kancléře Dolfuse tím, že vytvoří obraz jeho neschopnosti. Pořádali rozvratné protesty a bitky s odpůrci a policií. V černu 1933 Dolfusův režim v reakci na fatální nacistický bombový útok zkázal rakouskou nacistickou stranu a její odnože. Přesto, že se nacistické hnutí stalo v Rakousku nezávislé - rakouští nacisté nadále v zemi působili ilegálně. V roce 1934 byl za spiknutí odsouzen Ernst Katetebruner - amtisemita a později Heydrichův nástupce. Ve vězení zorganizoval protestní hladovku - která přiměla rakouskou vládu k propuštění necelé pětistvky zadržených. V červenci 1934 se rakouští nacisté pokusili svrhnout rakouskou vládu - a byl spáchán atentát na kancléře Dolfuse. Většina Rakušanů však zůstala vládě věrná a rakouské vojenské a policejní síly konspirátory rychle přemohli.

Nicméně v letech 1934 nacisté a jejich polovojenské organizace v Rakousku nadále působili - byť ilegálně - a finanční tok z Německa se zajišťovali tehdy nelegální cestami - například po lodích z Rakouska do Německa - aby připravili situaci pro  připojení Rakouska k Německu. Takzvané dobrovolné připojení neboli Anšlus na jaře 1938. 

Diktatury v sousedních státech se dostaly i na scény divadel – zejména pak
divadel zabývajících se satirou – jakým bylo například
O s v o b o z e n é  d i v a d l o.

Zde na obrázku výše návrh funkcionalistické budovy pro divadlo – která ovšem nebyla realizována, nicméně jedná se o typický příklad architektury třicátých let.

Na obrázku výše Dolnorakousko - štýrská Alpská dráha neboli Alpenbahn či Mariazeller Bahn

Stručná historie Rakouska 1918 - 1938

Rakousko třicátých let působilo ovšem ve srovnání s Československem poněkud chudým dojmem, dát si třeba proslulý vídeňský řízek v nějakém bufetu ve Vídni ovšem znamenalo počítat se zpytavými pohledy dalších přítomných, vyčkávajících na každé volné sousto...

1937 – tzv. anšlus Rakouska – neboli dobrovolné připojení k Německu

Zámek Hartheim u Alkovenu v Horním Rakousku je renesanční zámek postavený na počátku 17. století. Nejznámější je jako místo zabíjení invalidních a duševně nemocných lidí, práce neschopných vězňů koncentračních táborů a zahraničních nuceně nasazených pracovníků nacisty v období od května 1940 do prosince 1944.

Zámek smrti v Hartheimu byl nacistický vyhlazovací tábor, kde bylo od května 1940 do prosince 1944 zavražděno zhruba 30 000 lidí, především mentálně a fyzicky postižených osob v rámci nacistického programu eutanazie Akce T4, ale také vězňů koncentračních táborů. Hartheim se stal jedním z prvních center, kde nacisté zavedli systém plynových komor a krematorií, který se později stal vzorem pro koncentrační a vyhlazovací tábory.

O4 čtvrtý OBSAH

O1 první OBSAH

R1 rozcestník Jižní Čechy a Rakousko

R2 rozcestník DC napětí
R2U železniční rozcestník 2U (se zaměřením na úzký rozchod)
R3M rozcestník elektrické dráhy zejména v městské dopravě
2U/ železniční část příspěvku úzký rozchod
2Um/Malé železnice i malé velké železnice
2Ujhmd-o/ železniční část 2U - úzkorozchodné železnice v jižních Čechách a Rakousku; trolejbusy České Velenice – Gmünd

O2 druhý obsah
2UJHMD/Jindřichohradecké místní dráhy
úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9
2UJHMDKaproun/Úzkokolejkou do České Kanady (původní příspěvek)

1posunutáNB/ česko-rakouské pomezí: Novobystřicko

2UJHMDKaproun/Úzkokolejkou do České Kanady (původní příspěvek - pokračování)

1posunutáV/ Vitorazsko

železniční rozcestník 2A (normální rozchod - železnicí do Vídně)

2A/ železniční část 2A - spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách
bývalá FJB v jižních Čechách a ve Vídni
žst.Tábor - střídavá trakce na hlavní trati z Tábora do Č. Budějovic
žst.Tábor - stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - „Bechyňka“ a Mariazzellerbahn

2R/ železniční zastávka Roudná (zrušená) – „Cesta álejí z Roudné do Myslkovic“

O3 třetí obsah

3/ historická část příspěvku 20. stol.
Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let
Jižní a jihozápadní pohraničí Čech 1918/19 - provincie Böhmerwaldgau
Rakousko let třicátých - Rakouský spolkový stát

O4 čtvrtý obsah (právě zde)

4/Rakousko v 1945 /+ Rakušáci na Soběslavsku/ a po roce 1945, odkazy vojenství
5/ likérka Mariazell a rozcestník potravinářství

O5 pátý obsah

6/ horské dráhy v Rakousku – zubačkou na Schneeberg

R7H rozcestník horské dráhy

4. část

Rakousko v 1945 a po roce 1945

Rakušáci na Soběslavsku 

rakouští příslušníci Wehrmachtu u Soběslavi v na jaře 1945

Z pamětní knihy obce Dráchov:

V dubnu do obce přijela autokolona německé armády, jejíž posádku tvořili Rakušané. Část Rakušanů bydlela v hostinci u Čejků a Vondrušků, na mlýně měli štáb. S místním obyvatelstvem posádka vycházela přátelsky, nebyly proti nim žádné námitky. V sobotu 5. května byly na obecním úřadě a hasičské zbrojnici vylepeny plakáty o brzkém osvobození vlasti. Rakušané vyvěsili vlajku svobodné Rakouské republiky na vojenské autokoloně, jejíž čelo stálo u Pošvárů. Řada z nich si odpárala německé orlice a místo nich byly k vidění rakouské trikolory. Vojáci odevzdávali zbraně, nebo je i s municí házeli z dřevěného mostu do Lužnice. Dráchovská mládež je vybírala v neděli 6. května pro budoucí československou republiku. Kolem třetí hodiny odpolední přijelo bojové auto německého letectva od Mezimostí, projelo celou obcí a poté se vrátilo k mostu, kde se již shromáždil dav místních obyvatel odhadovaný na 100 lidí. Německý důstojník vyzval rakouské vojáky, kteří se v tu chvíli zdržovali na pile k obnovení pořádku v obci, přičemž došlo k prudké hádce a rvačce mezi rakouskými a říšskými vojáky (rakouští a říšští příslušníci Wehrmachtu měli pravděpodobně odlišné uniformy). Němci vyzvali Dráchovské chlapce, kteří pod mostem vybírali zbraně a munici aby své práce zanechali. Když to odmítli, vystřelili vojáci pod most. V tu chvíli z pily přispěchali Rakušané k mostu na pomoc a Němci ustoupili k polní cestě do Soběslavi, odkud na ves zahájili kulometnou palbu, která trvala čtvrt hodiny a během které zahynul manžel zdejší rodačky Květy Červené, se kterou se nedávno před svou smrtí oženil, Alois Štindl. V době střelby stál před hospodářským stavením mlýna. Zraněni byli Karel Kulhánek do levé ruky a Jiří Novotný do nohy.

Z neděle na pondělí z 6. na 7. od 11hod. do 2 ½ hodiny hlídkoval v Dráchově před Zemanovým statkem č. p. 35 na rozcestí ke škole německý tank, který zde stál do 9. května. Rakouští vojáci v noci 5. května ze strachu z odvety ustupujících příslušníků SS ze vsi odešli.

Z kroniky obce Hosín:

Někdy po 20.dubnu 1945 přibylo do obce německé vojsko. Vojáci, většinou Vídeňáci propuštění z lazaretů a ozdravoven byli ubytováni po statcích, důstojníci a poddůstojníci ve škole. Velitel vojska v hodnosti plukovníka byl ubytován na faře s 80ti vojáky, 8 až 10 koňmi a několika nákladními vozy. V bytě řídícího učitele byl ubytován intendant 62letý Vídeňák s českým jménem Marek, jehož dědeček pocházel z Klatov, ale česky již neuměl. Každé ráno se prý ptal, co říkal Londýn. S těmito vojáky bylo v obci poměrně dobře vycházeno. 2 vojáci původem z Moravy uměli česky a jeden se dokonce chlubil čs. medailí za boje o Slovensko proti Maďarsku v roce 1919.

Jeden major byl vídeňským lékárníkem a jeden svobodník advokátem. S těmito místní občané často volně hovořili o politické situaci a dokonce jim obstarali civilní ošacení, které chtěli k plánovanému útěku, ke kterému se nakonec neodhodlali.

5.května 1945 přiběhl pomocník obecního úřadu št.kpt. v.v. Jan Černoch do školy s tím, že mu telefonem sdělili četníci z Hluboké zprávu o převratu. Následně běžel za obecním sluhou Janem Bendíkem, aby tuto novinu vybubnoval. Během následného vyvěšování praporů se stáhli všichni němečtí (rakouští) vojáci na faru.

7.května 1945 chtěli místní obyvatelé odzbrojit posádku na faře, ale několik německých důstojníků tomu zabránilo. Nakonec bylo dohodnuto, že se němečtí vojáci zdrží akcí proti obci a v případě, že by na Hosín zaútočili vojáci SS, kterých bylo ubytováno několik set v Doubí, budou obec proti nim bránit.

Tento klid málem narušil jakýsi mladík z Nemanic, který na státní silnici zastavil maďarské vojáky a chtěl po nich zbraně. Dali mu je a navíc jim vzal jednoho koně. Pak se na koni s pistolí v ruce vydal do Hosína odzbrojovat místní posádku. Před školou zastavil německého důstojníka a s napřaženou pistolí žádal zbraně. Důstojník rovněž vytáhl pistoli, ale byl natolik rozvážný, že nevystřelil. Místní obyvatelé začali na „Nemaničáka“ křičet, aby toho nechal a ten se tedy vydal na obecní úřad. Tam mu hosínští sebrali od Maďarů ukořistěné zbraně i koně. Tím jeho dobrodružství skončilo a i němečtí vojáci o něm s hosínskými občany žertovali.

Německá (rakouská) posádka odešla z obce odpoledne 8.května 1945. Vozy jely na Budějovice, vojáci odpochodovali přes Hlubokou.

Rakousko bylo podobně jako Německo rozděleno na 4 okupační zóny

- Sovětskou, Americkou, Britskou a Francouzskou

Po 2. světové válce se o únorových bojích na čas přestalo veřejně mluvit. Do podvědomí rakouské společnosti se ale vryly natrvalo. Nástupnické politické strany tehdejší rakouské sociální demokracie a Křesťanské sociální strany - tedy nynější sociální demokraté a strana ÖVP - dodnes vidí občanskou válku z roku 1934 černobíle. „V poslaneckém klubu ÖVP ještě donedávna visela Dollfussova podobizna a odstranili ji až při celkové rekonstrukci parlamentu. Současní sociální demokraté zase dodnes poukazují na to, že jejich předchůdci stáli v roce 1934 na správné straně dějin a bránili demokracii,“ uzavřel Wiener Zeitung.

a když bylo zmíněno  hlavní město 

Vídeň (Wien)

tak alespoň jistá zmínka o  pozdějším období, kdy na cesty bylo poměrně často potřeba vízum

Mikulov v době socialismu a Vídeň – bahnhof Wien Nord

V sedmdesátých čí osmdesátých letech bylo dostat se do Rakouska značný problém, což není žádná novinka. Z Brna například  na vídeňskou kávu jezdily téměř prázdné autobusy žlutavé barvy, mezinárodní rychlíky či expresy nejezdily vůbec, jenom z Břeclavi osobní vlak Rakouských drah s označením cílové stanice Wien  nord  Pokud se jezdilo osobním autem - třeba Škoda 100/110 tak nejběžněji se při cestě z Brna do Vídně využíval hraniční přechod Mikulov. 

a opět trocha němčiny

kamínek do zapalovače
leichter Stein
Feuerstein im Feuerzeug

cesta do Vídně začala ráno
odjeli jsme čtyři

die Raise nach Wien begann im morgen graven
vier von uns sind gegangen

musíme objet Severní nádraží
wir müssen den Nordbahnhof umgehen

 dále z konkrétních cest může být například zmíněna

výstava Vídeň Gugging - art brut 
30. listopadu 2019

Wien Guggiing – art brut

hraniční přechod v Mikulově

není Vídeň jako Vídeň a kocouři Tonda a Honza – „Tondu“ si paní Valeriánová (původem z Vídně) rovněž přejmenovala na Honzu

exponátů bylo mnoho – zpravidla ve stylu Hundertwasserhaus, ale i samotná Vídeň stála za to...

Wien hauptbahnhof

nemohla ani chybět zajížďka do oblíbené čtvrti Brigittenau

a při zpáteční cestě v autobuse vznikla ještě jedna malůvka s literární drobností

KDE JE? ta Brigittenau se svými hladovámi bufety, našinec se nečekaně rychle dovtípí, že není jediný, koho zajímá co má na talíři a na ulicích ve Vídni ten pravý listopadový nečas DVACÁTÉHO STOLETÍ

5. část

likérka Mariazell

 

likéra Mariazell

O5

pátý OBSAH

R1 rozcestník Jižní Čechy a Rakousko

R2 rozcestník DC napětí

R2U železniční rozcestník 2U (se zaměřením na úzký rozchod)

R3M rozcestník elektrické dráhy zejména v městské dopravě

2U/ železniční část příspěvku úzký rozchod

2Um/Malé železnice i malé velké železnice

2Ujhmd-o/ železniční část 2U - úzkorozchodné železnice v jižních Čechách a Rakousku; trolejbusy České Velenice – Gmünd

O2 druhý obsah

2UJHMD/Jindřichohradecké místní dráhy

úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9

2UJHMDKaproun/Úzkokolejkou do České Kanady (původní příspěvek)

1posunutáNB/ česko-rakouské pomezí: Novobystřicko

2UJHMDKaproun/Úzkokolejkou do České Kanady (původní příspěvek - pokračování)

1posunutáV/ Vitorazsko

železniční rozcestník 2A (normální rozchod - železnicí do Vídně)

2A/ železniční část 2A - spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách

bývalá FJB v jižních Čechách a ve Vídni

žst.Tábor - střídavá trakce na hlavní trati z Tábora do Č. Budějovic

žst.Tábor - stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - „Bechyňka“ a Mariazzellerbahn

O3 třetí obsah

3/ historická část příspěvku 20. stol.

Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let

Jižní a jihozápadní pohraničí Čech 1918/19 - provincie Böhmerwaldgau

Rakousko let třicátých - Rakouský spolkový stát

O4 čtvrtý obsah

4/Rakousko v 1945 a po roce 1945

5/ likérka Mariazell a rozcestník potravinářství

O5 pátý obsah (právě zde)

6/ horské dráhy v Rakousku – zubačkou na Schneeberg

R7H rozcestník horské dráhy v Rakousku

6. část – horské dráhy v Rakousku

Schnebergbahn

Ve druhé polovině 19. století se horská turistika stala módou. První horské chaty v regionu Schneeberg měly již v té době kolem 10 000 návštěvníků ročně. Zřejmým krokem byla Stavba ozubnicové železnice byla tedy logickým krokem. Již v roce 1872 se objevily první plány na stavbu ozubnicové dráhy na Schneeberg. V roce 1885 obdržel vídeňský inženýr Josef Tauber předběžnou koncesi na železniční trať z Vídně. Neustadt do Puchberg am Schneeberg a dokázal získat starostu Wiener Neustadt Carla Haberla jako podporovatele projektu. Na základě koncesní listiny z 25. září 1895 pro místní dráhu z Wiener-Neustadt do Schneebergu s odbočkou do Wöllersdorfu (Schneebergbahn) byla 9. prosince 1895 zahájena stavba nádraží v Puchbergu pod vedením vídeňského inženýra Lea Arnoldiho . První úsek tratě do Baumgartneru byl otevřen 1. června 1897, zbývající úsek do Hochschneebergu 25. září 1897.

Schneebergbahhn. Station Puchberg.

Od 25. září 1897 funguje na Schneebergu v Dolním Rakousku ozubnicová dráha systému Abt s šířkou koleje jeden metr . S 9,8 km je nejdelší ozubnicovou železnicí v Rakousku a má nejvýše položenou železniční stanici v Rakousku s konečnou stanicí Hochschneeberg ve výšce 1 796 m. Údolní stanice je v nadmořské výšce 577 metrů, výškový rozdíl je 1219 metrů a maximální stoupání je 197 promile.

Dne 1. ledna 1899 převzala celé zařízení a provozní řízení Císařská a královská privilegovaná dráha Vídeň-Aspang (EWA). Dne 18. června 1902 navštívil císař Franz Josef I. Schneebergskou dráhu a svezl se po Hochschneebergu. Navštívil stejnojmenný hotel, který byl otevřen v roce 1898 poblíž konečné stanice, a také kostel Alžběty . Hotel existuje dodnes pod názvem Berghaus Hochschneeberg .

Dne 1. července 1937 převzaly provoz zkrachovalého EWA Rakouské spolkové dráhy (BBÖ) (což mělo za následek „úpravu některých ustanovení koncesní listiny z 25. září 1895“ ), zařízení však zůstalo v majetku EWA. Po začlenění do Deutsche Reichsbahn v roce 1938 převzala provoz Schneebergbahn i ta druhá. K 1. lednu 1940 byla ozubnicová dráha znárodněna a převedena do majetku Reichsbahn říšským ministrem dopravy bez náhrady akcionářům.

Po skončení války v roce 1945 pokračovaly státní dráhy v provozu Schneebergské dráhy. V roce 1947 převzaly provoz obnovené Rakouské spolkové dráhy (ÖBB) a provozovaly jej téměř beze změn, tedy výhradně s parními lokomotivami, až do konce roku 1996.

R7H rozcestník horské dráhy

Přehrada Bystřička a ekologická havárie 2020 – část 3 (L) lanovka na Pustevny – Blog iDNES.cz

železniční rozcestník 2 úzkorozchodky a čásr 6 ozubnicové železnice v Rakousku Schneebergbahn (tento příspěvek)

Zubačka Tanvald - Kořenov zanikleobce.cz http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=21467

Říčky – úhlový lyžařský vlek https://www.facebook.com/photo/?fbid=1172262014292197&set=a.1172210030964062

„lana a kladky“ - album lanovek a lyžařských vleků na FCB https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1172210030964062&type=3

Cesty elektrické energie 4 místní a obecní rozvody – nedokončené ozubnicové železnice v Karlových Varech a na Snněžku, kolejová podzemní lanovka Karlovy Vary Divadelní a na Letnou a visuté lanovky Jánské lázně – Černá hora – Blog iDNES.cz

Normálně rozchodná smíšená adhezně – ozubnicová železnice Tisovec – Pohronská Polhora – Blog iDNES.cz

Žakarovská zubačka na Tumblr.com

Zubačka na Štrbské pleso, lanovka na Lomnický štít (část 4 Tatry) – Blog iDNES.cz

Zubačky na facebooku https://www.facebook.com/profile.php?id=61585943694444