Tramvají z Liberce do Jablonce

Pro někoho všednodenní zážitek – já jsem si však při návštěvě Liberce nemohl nechat ujít příležitost svézt se tramvají po úzkorozchodné trati do Jablonce.

OBSAH

1/ Liberec na přelomu 19tého a 20tého století – zahájení provozu pouliční dráhy v Liberci roku 1894
B/ automobika Benz
RAM/ rozcestník auto
2/ Liberec po vyhlášení Československa roku 1918, rozcestník první republika a rakouské Sudety 1918/37
3/ Německá sociální demokracie v ČSR, 2 a půltá internacionála – rozcestník německá meziválečná levice
4/ Budování tramvajové tratě Liberec - Jablonec po roce 1948
RET/ rozcestník tramvaje a elektrické dráhy
5/ Textilana Liberec / Rtep – rozcestník textilní průmysl
6/ Ještěd a lanovky
Rzahnrad/ rozcestník horské dráhy

ČÁST 1

Nejprve trochu historie...Liberec na přelomu 19tého a 20tého století a zahájení provozu pouliční dráhy

Liberec - Reichenberg je městem relativně mladým - na město byl povýšen za Rudolfa II a je hospodářsky spojen zejména s textilem - a to nejen v období průmyslové revoluce v 19. století - kdy se město rozvíjelo nejintenzivněji. Tkalcovny zde fungovaly již před třicetiletou válkou - ale výsledky znamenaly vlnu emigrace - neboť většina obyvatel se považovala za evangelíky. Nicméně textil z města nevymizel - ustanovil se zde cech soukeníků, ovšem později cech jakoby poněkud brzdil rozvoj volného trhu z textilem. Teprve josefínské reformy kolem roku 1775  umožnili vznik prvních textilních manufaktur i v Liberci. Nejdůležitějšími obchodníky s textiliemi se pak stala rodina Liebigů (textiní průmys podrobněji v části pět „Textilana“ tohoto příspěvku)...

železná dráha z Německa do Liberce

Pro převážně německojazyčný Reichenberg mělo význam zajistit železniční spojení se dvěma nejlidnatějšími německojazyčnými městy - Vídní a Berlínem.

Spojení Liberce se Saskem a Pruskem plánovalo několik železničních společností již před revolučním rokem 1848.

aus Berlin Frankfurter bahnhof

1842 Berlínsko-frankfurtská železnice, postavená v letech 1840 až 1842 a otevřená 23. října 1842. Vedla z Berlína – Frankfurtského nádraží (později Slezské nádraží, nyní Berlín Východní nádraží) přes Fürstenwalde (Spréva) do Frankfurtu (Odra) .

1846 Dolnoslezsko -pomezírská železnice (NME) byla soukromá železniční společnost v Prusku .

V Prusku však měla společnost Märkisch-Schlesische Eisenbahn-Compagnie (Braniborsko-slezská železniční společnost) zvláštní zájem o prodloužení své trati do Reichenbergu (Liberce). Nyní trať Žitava-Reichenberg požadovali i obyvatelé Žitavy, protože se oprávněně obávali, že by je taková trasa obešla.

In Preußen hingegen war vor allem die Märkisch-Schlesische Eisenbahn-Compagnie an einer Fortsetzung ihrer Strecke nach Reichenberg interessiert.

Die Niederschlesisch-Märkische Eisenbahn (NME) war ein privates Eisenbahnunternehmen in Preußen.

Die Bahnstrecke führte vom Frankfurter Bahnhof (späterer Schlesischer Bahnhof, heute Ostbahnhof) in Berlin über Fürstenwalde (Spree) nach Frankfurt (Oder).1. září 1847 byla současně otevřena odbočka NME z Kohlfurtu do Görlitzu a nejvýchodnější úsek Sasko-slezské dráhy mezi Reichenbachem/OL a Görlitzem.

Rakousko zpočátku oba projekty odmítlo. Až v roce 1853 byla smlouvou mezi Saskem a Rakouskem konečně schválena výstavba železnice mezi Žitavou a Reichenbergem. Protože Rakousko odmítlo tolerovat saskou státní železnici na svém území, byla výstavba a provoz nové trati svěřena soukromé společnosti Žitavsko-reichenberská železnice privaten Zittau-Reichenberger Eisenbahngesellschaft übertragen..

Trasa, navržená jako hlavní trať, si vyžádala výstavbu několika hlubokých zářezů a několika velkých viaduktů. Viadukt v údolí Nisy, postavený nedaleko Žitavy, je 741 metrů dlouhý a 18 metrů vysoký a dodnes se řadí mezi největší a nejdelší železniční mosty v Sasku.

Trať měla být otevřena 7. listopadu 1859, ale kvůli určitým zpožděním ve výstavbě první vlaky vyjely až 1. prosince 1859.

Im Jahre 1905 wurde die Zittau-Reichenberger Eisenbahn als letzte große private Eisenbahngesellschaft Sachsens verstaatlicht. Eigentümer der Infrastruktur waren nun die Königlich Sächsischen Staatseisenbahnen.

1920 gingen die Kgl. Sächsischen Staatseisenbahnen in der neu gegründeten Deutschen Reichsbahn auf und die Strecke Zittau–Reichenberg gehörte nun zur Reichsbahndirektion Dresden.

Po roce 1945 byl úsek trati nacházející se v Československu bez náhrady převeden na Československé státní dráhy (ČSD). Německý úsek východně od řeky Nisy zůstal v Polsku a stal se majetkem Polských státních drah (PKP). ČSD obnovily osobní dopravu s počátečními šesti páry vlaků, z nichž čtyři jezdily za Grottau (od roku 1945: Hrádek nad Nisou) do Žitavy. Zaznamenána je také zastávka ve stanici Oberullersdorf (v jízdním řádu uvedená jako Horní Oldřichov u Žitavy)

aus Berlin Görlitzer Bahnhof (Zhořelecké nádraží)

Görlitzer Bahnhof: Tato stanice je nadzemní stanicí metra (U-Bahn) na lince U1 a U3 a nachází se poblíž Görlitzer Parku a Lausitzer Platz. Je dopravním uzlem pro oblast zvanou SO36, známou svým alternativním a uměleckým duchem.

Berlin Görlitzer Bahnhof (Zhořelecké nádraží)

Roku 1859 do Liberce slavnostně přijel první vlak do města po Jihoseveroněmecké spojovací dráze z Pardubic.

podrobněji Černousy – železniční zastávka na Jihoseveroněmecké spojovací dráze – Blog iDNES.cz

tramvaj

Koleje, ke kterým se přidala  pára hrají v takzvaném „dlouhém 19. století“ podstatnou úlohu, což platilo právě pro města která procházela rychlým procesem industrializace - jako právě textilní Liberec. Městská hromadná doprava se začala organizovat od  roku 1861, kdy se staralo o lepší spojení s nádražím, které leží přibližně dva kilometry od centra města a průmyslovými předměstími 19 očíslovaných drožek. Liberec měl  v té době více než 30.000 obyvatel a pokud přičteme přilehlé obce (budoucí městské části), číslo se zvedne na více než 45.000.

Roku  bylo 1894 rozhodnuto, že k i v Liberci bude hromadnou dopravu zajišťovat elektrická tramvaj - a pro rozchod tramvajových kolejí byl zvolen úzký rozchod 1000mm - typický pro pohraniční města na severu Čech. Akciovka - Společnost liberecké pouliční dráhy získala předběžnou koncesi pro stavbu trati Bahnhof - Volksgarten (dnešní Nádraží - Lidové sady). Prvních osm vozů pocházelo od výrobce ze Štýrského Hradce a do Liberce byly dodány roku 1897. Pro provoz tramvaje bylo nutné vybudovat zázemí - tedy vozovnu a technologické zázemí - tedy elektrárnu. 

Liberec na přelomu 19. a 20. století – průmyslník baron Liebig s vozem Benz Victoria – a vůz tramvaje série 15 – 17

Zobrazena osobní motorová doprava v Liberci na přelomu 19. a 20, stol.  - automobil Benz Victoria který roku 1893 koupil v Německu a do Liberce přivezl syn tamějšího textilního průmyslníka barona Liebiga. Benzovy vozy měly motor vzadu - tři rychlosti vpřed a zpátečku, místo spojky posuvné řemeny, řetězový pohon zadních kol a diferenciál. Nejezdily příliš rychle, protože Benz ve vysokých rychlostech předvídal nebezpečí pro budoucnost motorové dopravy.  

Dále zobrazena tramvaj série 15 - 17. dodaná z Štýrského Hradce (již z uzavřenou plošinou). Vozy tramvaje měly otevřené plošiny zepředu i zezadu s mřížovými dvířky, pět bočních oken a větrací střešní nástavbu. Pro téměř horské  podmínky na severu Čech bylo potřeba v průběhu dvou let nutné dodělat do vozů elektrické topení, aby byly vhodné i pro zimní provoz, také byly vybaveny silnějšími elektromotory. Původní tramvaje dosluhovaly za první republiky jako vlečné. Na první trati se vyskytlo několik  zajímavostí - například relativně velký sklon Pražské ulice byl pro tehdejší nevýkonné motory vhodný jen pro jízdu dolů - nahoru se tramvaj vracela pozdější Moskevskou. První trať měla následující podobu – od nádraží vyrážely dvě kolejnice na dnešní Soukenné náměstí, směrem k náměstí Edvarda Beneše se tramvaje rozdělily do ulic Pražské a Moskevské, poté se setkaly u Liberecké radnice. Po rozšíření trati bylo dodáno deset nových motorových vozů opět z vagónky ve Štýrském Hradci. Tyto vozy již měly úplně zakryté nástupní plošiny a byly vybaveny kolejnicovou brzdou. Administrativně již tramvaje neprovozovala akciovka - ale město Liberec pod názvem  „Elektrické podniky města Liberce“.

část B automobilka Benz

Jelikož Reichenberg byl většinově německým městem – a existovaly zde čilé kontakty s německým průmyslem a přední místní průmyslník Baron Liebig si pořídil vůz Benz Victoria – budiž zde zmíněna automobilka Benz před sloučením s firmou Daimler pod značku Mercedes-Benz.

Karl Benz – motorová tříkolka (Benz Patent – Motorwagen č. 1)

motorová tříkolka Karl Benz a morová čtyřkolka Benz Mylord Coupé – nástupce vozu Benz Victoria

Karl Liebig a motorový vůz Benz Victoria

RAM – rozcestník auto-moto

Do Liberce automobily nejen dováželi – a je i zde vyráběli. Již zcela československou automobilkou byla například značka LIAZ...

Značka LIAZ například nepřímo navazuje na německou automobilku RAF v Liberci - nákladní vozy z Libereckých automobilových závodů původně vyjížděly pod značkou ŠKODA - a LIAZ byly zpočátku považována za výrobní označení...

Automobily LIAZ byly pochopitelně provedeny v nejrůznějších modifikacích Mechanika DPM 2 /W výkon z tlaku, ze síly nebo práce? - nákladní vozy Praga, Škoda, Liaz - Blog iDNES.cz

OBSAH

1/ Liberec na přelomu 19tého a 20tého století – zahájení provozu pouliční dráhy v Liberci roku 1894
B/ automobika Benz
RAM/ rozcestník auto
2/ Liberec po vyhlášení Československa roku 1918, rozcestník první republika a rakouské Sudety 1918/37
3/ Německá sociální demokracie v ČSR, 2 a půltá internacionála – rozcestník německá meziválečná levice
4/ Budování tramvajové tratě Liberec - Jablonec po roce 1948
RET/ rozcestník tramvaje a elektrické dráhy
5/ Textilana Liberec / Rtep – rozcestník textilní průmysl
6/ Ještěd a lanovky
Rzahnrad/ rozcestník horské dráhy

ČÁST 2 rozcestník

Provinz Deutschböhmen Tramvají z Liberce do Jablonce (tento příspěvek)

Provinz  Böhmerwaldgau - Rakousko a česko - rakouské pomezí Úzkokolejkou do České Kanady, likérka Mariazell a Vídeň - rozcestník Rakousko a dráhy - Blog iDNES.cz

ČÁST 2 Rakouské Sudety

Když v roce 1918 vznikla nová Československá republika, musela si svou existenci ve vyjednaných hranicích uhájit. Ne všude totiž žilo obyvatelstvo, které její ustavení vítalo. Do Liberce musela dokonce napochodovat armáda. Stalo se to právě před 105 lety.

Karte von Deutschösterreich

Obsazování liberecké radnice se obešlo 28. října 1918 bez jásajících davů. Češi byli tehdy ve městě v menšině a Němci brali zrod Československa jako prohru.

Obsazování liberecké radnice se obešlo 28. října 1918 bez jásajících davů. Češi byli tehdy ve městě v menšině a Němci brali zrod Československa jako prohru.

Značná část Němců žijících v pohraničí se odmítala s nově vzniklou republikou smířit. Jejich političtí předáci proto reagovali na vznik Československa prohlášením čtyř provincií, které chtěly připojit k Rakousku. Severočeská provincie si za svou metropoli a sídelní město vlády zvolila Liberec – „vláda“, jíž od 6. listopadu 1918 předsedal Longman von Ausen, sídlila v libereckém hotelu Zlatý lev.

Myšlenka na odtržení pohraničních oblastí od nově vzniklé Československé republiky a jejich připojení k Rakousku ale nenašla podporu u německých průmyslníků, kteří se vyslovili naopak pro republiku. Mnozí totiž měli ve vnitrozemí své podniky a filiálky. „Složité vlastnické poměry dokresluje fakt, že například ve frýdlantské textilce Rolfs a spol. měli majetek jak tradiční spojenec německých nacionalistů Theodor Liebieg, tak přední český politik Karel Kramář,“ uvádí historik Roman Karpaš ve své knize Stalo se na severu Čech.
Účtování rakouské armády se vzbouřenci bylo tvrdé a nelítostné:

Takové z tohoto důvodu nebyla situace vlády samozvané severočeské německé provincie nijak jednoduchá.

„Liberecká zemská vláda se od samého počátku svého působení potýkala se značnými potížemi. Především šlo o zásobování potravinami a odbytiště průmyslové výroby. Naopak v oblasti samosprávy svůj vliv upevnila. Vydala i vlastní peníze v hodnotě pět, deset, dvacet a sto korun, ale hospodářskou situaci v provincii to nezlepšilo. Problémy nastaly i v dopravě,“ uvádí Egon Wiener v článku Události z konce roku 1918 na Liberecku, publikovaném na stránkách Náš Liberec.

Provincie také vytvořila své vlastní ozbrojené jednotky Volkswehr (lidová/národní garda) a dále měšťanskou domobranu. Ty měly zabránit převzetí samosprávy města československými orgány.

Brzy po jejich vytvoření začalo docházet k prvním střetům s československými vojáky. „Nedaleko Šámalovy chaty zajala garda Volkswehru dvoučlennou československou hlídku, u Rašovky zase spustila střelbu. Tentokrát ale měla navrch československá hlídka, Němce zadržela, odvezla do Českého Dubu, kde byl sepsán protokol, na jehož základě byly hlídky Deutsböhmen důsledně varovány před překračováním takzvané ještědské linie, kterou drželi čeští vojáci vysláni na sever Čech k udržení pořádku,“ napsala před pěti lety redaktorka Deníku Jana Švecová.

Zmíněná ještědská linie tvořila jakousi pomyslnou hranici mezi československým vojskem ovládaným územím a libereckými separatisty a procházela Vápnem, Světlou, Rašovkou, Hodkovicemi nad Mohelkou, Pelíkovicemi, Bezděčínem, Frýdštejnem a Malou Skálou.

Od začátku prosince začala československá armáda pomalu uzavírat kolem Liberce kruh. Obsadila horskou chatu na Ještědu, odkud do té doby podnikaly hlídky Volkswehru výzvědné výpravy do okolí, obsadila Dlouhý Most a 13. prosince se českoslovenští vojáci objevili v Hrádku nad Nisou a ve Vratislavicích.

Jejich postup vládě samozvané provincie neušel, takže se již 11. prosince rozhodla přesídlit z Liberce do Žitavy a později přes Drážďany do Vídně. Současně ale rozdala německému obyvatelstvu zbraně a munici. Českoslovenští vojáci proto museli v případě obsazení Liberce počítat s vojenským odporem, při němž je mohlo ostřelovat nejen zhruba dva tisíce příslušníků Volkswehru, ale i lidé z oken.

Pražské vrchní velitelství v Praze se proto rozhodlo posílit československou turnovskou posádku opancéřovaným vlakem a jako posilu poslalo také 500 vojáků z České Lípy, čímž počet vojáků určených k útoku na město stoupl na 2700. Akce se měla odehrát bez krveprolití, vojáci tedy neměli začít střílet jako první.

Částečná mobilizace z 20. května 1938 není tolik známá, ale patří k zajímavým momentům tuzemských dějin:

„Českodubská posádka (setnina Pojizerského pluku č. 94) v čele s poručíkem Hákem dostala rozkaz proniknout do Liberce přes Růžodol, další měla obsadit nádraží v Křižanech a odtud vstoupit do města. Horní Růžodol obsadili vojáci vedení kapitánem Maškem ze směru Pilínků. Kolem páté ráno bylo obsazeno nádraží. Nebyl potřeba ani již zmíněný pancéřový vlak. Ten odjel se zálohou 500 mužů obsadit Frýdlant v Čechách,“ popisuje akci Egon Wiener.

Kolem šesté ráno 16. prosince 1918 ovládli českoslovenští vojáci střed města a obsadili libereckou radnici. Ještě během dopoledne pak předal německý magistrát své pravomoci představitelům okresního národního výboru Josefu Čapkovi, Aloisu Peškovi a Josefu Kladrubskému.

„Tímto aktem bylo zavřeno státní právní převzetí moci i v naší oblasti československým státem,“ uzavírá Wiener.

ČÁST 4

Tramvaj Liberec - Jablonec

Návrhy na spojení tramvajových tratí Liberce a Jablonce se objevily již před válkou ale s reálnými přípravami se začalo až v roce 1947. Důvodem byl například poválečný nedostatek paliv a pneumatik. Provoz byl zahájen v roce 1953 z Jablonce do Proseče a následně do Vratislavic - zde se přestupovalo na autobusovou linku do Liberce. Pro dokončení k Liberci byla vybrána kolem Textilany a na tramvajovou síť v Liberci se napojovala na Šaldově náměstí. K provozu na této trati byly dodány vozy typu 6MT z České Lípy. V průběhu let se u zastávek stavěly čekárny různých typů, zděné, plechové i dřevěné.

steček - konečné byly v Janově a Rychnově nad Nisou.

Jablonecký motorový vůz 6MT č. 113 míří z Vratislavic do Liberce společně s některým ze čtyř vleků „plecháč“ . Léta šedesátá, foto Vladimír Paleček, převzato z FCB stránky Boveraclub

Liberec – tramvaje na rozchodu 1000 mm v roce 1996 – stránka na FCB https://www.facebook.com/Boveraclub

OBSAH

1/ Liberec na přelomu 19tého a 20tého století – zahájení provozu pouliční dráhy v Liberci roku 1894
B/ automobika Benz
RAM/ rozcestník auto
2/ Liberec po vyhlášení Československa roku 1918, rozcestník první republika a rakouské Sudety 1918/37
3/ Německá sociální demokracie v ČSR, 2 a půltá internacionála – rozcestník německá meziválečná levice
4/ Budování tramvajové tratě Liberec - Jablonec po roce 1948
RET/ rozcestník tramvaje a elektrické dráhy
5/ Textilana Liberec / Rtep – rozcestník textilní průmys
6/ Ještěd a lanovky
Rzahnrad/ rozcestník horské dráhy

ČÁST 3 (pokračování)

a víc jak po stu letech od zahájení provozu tramvaje v Liberci

Tramvají z Liberce do Jablonce (původní příspěvek)

„Co máš v plánu na odpoledne“ ptal se mě můj dobrý známý, se kterým jsme se potulovali Libercem. „Ještě si zajedu tramvají do Jablonce“ nadhodil jsem. „Tramvají?“ nevěřícně kroutil hlavou. Taky Brňák jako já – respektive kousek od Brna a o této trati tedy nikdy neslyšel. Já jsem o ní sice slyšel, ale dosud jsem neměl tu příležitost. A slyšel – respektive četl jsem jenom samá superlativa.  Jízda krásnou krajinou pod Jizerským  horami prý stojí za to. Takže nezbývá než do této tramvaje nastoupit…

kam dál?  

RET rozcetník tramvaje a elektrické dráhy  zejména tramvaje v městské dopravě  

Liberec – tramvaje na rozchodu 1000 mm v roce 1996 – stránka na FCB https://www.facebook.com/Boveraclub

Brněnské tramvaje Na konečné v Řečkovicích - proč byl u tramavají zaveden stejnosměrný proud a co je měnírna - Blog iDNES.cz 

Brněnské trolejbusy Krátce ze Šlapanic u Brna - počátky výroby turbín a Ohmův zákon pro trolejbus 31 - Blog iDNES.cz

Po stopách jabloneckých tramvají - rozcestník pro elektrické dráhy - Blog iDNES.cz

Tramvaje Zhořelec a Rostock Na konečné v Řečkovicích - proč byl u tramavají zaveden stejnosměrný proud a co je měnírna - Blog iDNES.cz  v závěru příspěvku

Tramvají z Liberce do Jablonce (tento příspěvek)

5/ Textilana Liberec / Rtep – rozcestník textilní průmysl

Nejprve historie textilního průmnyslu v Libecrci

Webereien waren in Reichenberg bereits vor dem Dreißigjährigen Krieg in Betrieb. Tkalcovny v dnešním Liberci fungovaly již před třicetiletou válkou - ale výsledky znamenaly vlnu emigrace - neboť většina obyvatel se považovala za evangelíky. Nicméně textil z města nevymizel - ustanovil se zde cech soukeníků, ovšem později cech jakoby poněkud brzdil rozvoj volného trhu z textilem. Teprve josefínské reformy kolem roku 1775 umožnili vznik prvních textilních manufaktur i v Liberci. Nejdůležitějšími obchodníky s textiliemi se pak stala rodina Liebigů. .

Gründerský kapitalismus (z něm. Gründerzeit) označuje období překotné industrializace a ekonomického rozmachu v Německu a Rakousku-Uhersku (vrcholící 1871–1873), charakterizované zakládáním mnoha podniků, spekulacemi a rychlým bohatnutím. Toto období bylo zakončeno tzv. „Gründerkrachem“ (burzovní krach 1873).

6/ Ještěd a lanovky

kabina visuté lanovky na vrchol Ještědu z roku 1975 u dolní stanice – podle knihy Horské dráhy světa

Ještěd jako likéerník

Ještěd jak odznak

Ještěd jako průvodce

Ještěd jako kresba

Kavčí hory a televizní vysílání (koncesionářské poplatky) a architektura 60tých a 70tých let, Ragon: Kde budeme žít zítra – Blog iDNES.cz

Rzahnrad/ rozcestník horské dráhy

Panorama – nedokončená stanice pozemní lanovky – či ozubnicové železnice v Karlových Varech – zanikleobce.cz

Karlovy Vary – kolejové (pozemní) lanovky / elektrické dráhy ve Slezsku na Tumblr.com

Přehrada Bystřička a ekologická havárie 2020 – část 3 (L) lanovka na Pustevny – Blog iDNES.cz

železniční rozcestník 2 úzkorozchodky a ozubnicové železnice v Rakousku Schneebergbahn - část 6 - Blog iDNES.cz

Zubačka Tanvald - Kořenov zanikleobce.cz http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=21467

Říčky – úhlový lyžařský vlek https://www.facebook.com/photo/?fbid=1172262014292197&set=a.1172210030964062

„lana a kladky“ - album lanovek a lyžařských vleků na FCB https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1172210030964062&type=3

Cesty elektrické energie 4 místní a obecní rozvody – nedokončené ozubnicové železnice v Karlových Varech a na Snněžku, kolejová podzemní lanovka Karlovy Vary Divadelní a na Letnou a visuté lanovky Jánské lázně – Černá hora – Blog iDNES.cz

Liberec – lanovka na Ještěd (tento příspěvek)

Normálně rozchodná smíšená adhezně – ozubnicová železnice Tisovec – Pohronská Polhora – Tumblr.com

Žakarovská zubačka na Tumblr.com

Zubačka na Štrbské pleso (část 4 Tatry) – Blog iDNES.cz

nákladní lanovka na uhlí v Ostravě Železo z Moravy – část 11 Vítkovické železárny – Blog iDNES.cz

nákladní lanovka Veverská Bítýška – kaolínový lom Lažánky/Maršov Geologické toulky – část 2.3 těžba kaolínu v Lažánkách – Blog iDNES.cz

Zubačky na facebooku https://www.facebook.com/profile.php?id=61585943694444