Pražské hrady a doba Václava IV.

Malebné a romantické zříceniny hradů Václava IV. přitahovaly a přitahují každého, koho tato tématika jenom trochu oslovuje. Nejenom historiky a umělce.

Hrady Václava IV

Přesto, že počet postavených hradů je téměř jen poloviční jako u Karla IV., kvalitou bydlení a výtvarným provedením těchto sídel Václav IV. svého otce, který v sobě ještě měl cosi z rytířství 13. století, výrazně překonal. A to i přesto – nebo možná právě pro to, že Václav nebývá ani zdaleka považován za tak schopného panovníka jako jeho otec Karel. 
Možná právě přehnané ambice, které na Václava kladl jeho otec, měly za následek, že jeho syn našel zálibu ve zcela jiném životním stylu. Možná méně ctižádostivý – zato však s velkým potěšením se věnoval tomu, čemu dnes říkáme aktivní odpočinek. Lov a družné pijatiky se svými kumpány, stejně jako vřelý vztah k módě a módnosti a všemožnému zkrášlování našly svůj vnější výraz i v architektuře jeho sídel.

Václav IV a Králův dvůr a Dvůr králové (Královnin dvůr) – skica z ateliéru Kvark

Kdo ví. Možná to byla právě jistá přesycenost pompou a monumentalitou, ale i určitým chladem sídel svého otce, která měla za následek, že Václav lnul spíše k sídlům sice menším, či komornějším – za to pohodlnějším a možno říci i příjemnějším. 
Hrady Václava IV. a stavby jeho dvorského okruhu představují neobyčejně zajímavý soubor staveb s velmi vysokou výtvarnou úrovní, která výrazně převyšovala dobový průměr a to jak v Čechách, tak i v okolních zemích, což bylo logicky dáno postavením stavebníka. Klidná doba, která nastala po nastoupení lucemburské dynastie na český trůn, vrcholila právě v době, kdy se vlády ujal Václav IV., což způsobilo to, že hradní architektura rozvíjela především obytné a reprezentativní složky hradu a to zcela na úkor obranyschopnosti.
Nejoblíbenější Václavovy hrady byly ty v královském loveckém hvozdu – zejména Žebrák a Točník. Podobným způsobem ale řešil Václav i pobyt ve Městech Pražských – zde nechal vybudovat dva městské hrady – Králův dvůr a Zderaz. Z obou do dnešních nezůstalo vůbec nic. Zachovaly se však dominanty v jejich bezprostředním sousedství – které obraz těchto hradů či tvrzí dotvářely a to Prašná brána u někdejšího Králova dvora a kostel Sv. Václava na Zderaze.

kostel Sv. Václava na Zderaze a již přestavěný Hrádek na Zderaze na klášter

Václav IV a jeho doba

Staré město pražské bylo převážně německé, ale dcery z německých rodiny si poměrně často braly například českého tovaryše.

Kolem 1410 končí velká vlna morových epidemií, od té doby obyvatelstvo žilo poměrně v klidu. Česká revolta začala poměrně nenápadně - Čechům šlo především o místa na univerzitě – nebo jak se tehdy říkalo - na kolejích.

Češi hledají podporu na dvoře, VÁCLAV IV podepisuje DEKRET KUNHORSKÝ, který obrátí poměr univerzitních mistrů v český prospěch.

Dekret kutnohorský a ukázka mincí z doby Václava IV a Zikmunda Lucemburskéeho

O době Václava IV také pojednává román Aloise Jiráska "Mezi proudy", dále tedy několik epizod přetištěných z knihy...

Jan Hus byl jednak univerzitní mistr ale zároveň kazatel v Betlémské kapli názorově ovlivněn valdenským učením. V té době bohatá šlechta "chudla", moc získávala církev.

Alois Jirásek: Mezi proudy 

ukázka z románu

Obvinění Husa z kacířství byl vlastně tah německého měšťanstva – více než o názory šlo o ztracená místa na univerzitě.

novelizace na motivy magazínu Dotyk

Václav IV ve Francii zkazil pověst svoji i Čechům

Když přijel Václav IV. roku 1398 do Francie, měl jednat s králem Karlem VI. o papežském schizmatu. Jenže on moc jednat nemohl, takže ačkoli římská kurie zažívala jednu z nejvážnějších krizí ve své historii, dva papeže, Václav IV. raději holdoval vínu.

Francouzský král Karel V. a jeho syn Karel VI. potřebovali získat českého panovníka na svou stranu. Ten si však dával značně na čas a když konečně na francouzský dvůr přijel, byl úplně namol.  

Cesta do Francie
Cesta z Lokte ke Karlovi trvala o něco déle než 6 měsíců. 23. března 1938 byl se všemi poctami uvítán, dokonce včetně bohoslužby v katedrále Notre-Dam. Po ní se Václav s družinou ubytovali v opatství Saint-Rémy, kde měli čekat na večeři příští den. Jenže Václav se nemohl večeře zúčastnit, protože „se necítil dobře a byl velmi ospalý“. Jenže pravda byla jinde. Kronikáři prozradili, že „ctěný vladař, mravů hrubých a neotesaných, propadl hanebnému hýření, nenasytnosti a opilství a nechoval se tak, jak by se na krále slušelo".

Pokud tě baví hrát na tvém počítači, tuto strategickou hru budeš milovat. Bez instalace.

Když Václav po třech dnech konečně vystřízlivěl, uprostřed tajného jednání odjel Karel nečekaně zpět do Paříže. Mohlo to být kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu, trpěl vážnou duševní chorobou, anebo byl rozladěn Václavovým chováním. Pravda je, že Karel byl pověstný podivín, který většinu svého života nebyl schopen kontaktu s realitou. Střídaly se u něj jasné a temné chvilky, takže když mu bylo lépe, měl deprese ze svého zdravotního stavu. Otázku schizmatu tak Václav řešil s jeho bratrem, vévodou Ludvíkem Orleánským, stejně jako další body, jež byly předem na programu. Po schůzce, kdy 31. března 1398 Ludvík a Václav uzavřeli spojeneckou smlouvu, se Václav vrátil domů. I když jednání byla ukončena, spolu s nimi skončila i Václavova dobrá pověst.

Byl od té doby považován za největšího českého opilce.

Jeho pověst naprosto kontrastuje s tím, že byl považován za  patrona českého národa. Podle některým pramenů nebyl od svých 9 let, kdy se oženil a poprvé okusil na své svatbě víno, až do své smrti ani vteřinu střízlivý, takže není náhoda, že se mu v kronikách přezdívalo Král Lenoch nebo také Král Opilec. Naštěstí ženy ho nezajímaly, protože všechen čas věnoval válení se a pití. Se svými kumpány tak propil i většinu hradů, které zdědil po Karlu IV. Ty totiž rozdal svým veselým bratřím z pitek.

Jeho žena Johana, kterou si vzal jako dítě, se pokusila jej opilství odnaučit, ale jednoho dne ji po 16 letech manželství zardousili Václavovi psi. Objevila se tvrzení, že je to Václav dlouhé měsíce cvičil. Johana totiž uvedla, že se jí ztrácelo oblečení, které Václav psům předkládal, aby poznali její pach.

Co se týká oblékání – král se rád přestrojoval. Říká se, že Václav IV rád chodil v přestrojení do prostého oděvu mezi lid a měřil poctivost prodejců. Takové tajnosti si král zřejmě dovolit mohl.

Kromě toho Václav i její smrt jen pořádně zapil, ale vůbec ho nerozhodila. Druhá manželka jej nechala raději pít bez omezení. Jeho pitky měly za následek i to, že se často sám Václav převlékal buď do ženských, nebo do úzkých šaškovských nohavic. Jeho život skončil roku 1419, se sklenicí v ruce, když zapíjel první pražskou defenestraci. Nebo cokoli jiného. Král Václav ovšem skonal na dalším ze svých hradů - nedaleko Prahy což byl Nový hrad (či hrádek) u Kunratic.

Nový hrad u Kunratic – Wenzelstein – poslední hrad postavený z popudu Václava IV nedaleko Prahy v roce 1411 – současně místo králova skonu v roce 1419 /rozsáhlé zříceniny byly na konci 19. století srovnány do úrovně sklepů/

První pražskou defenestrací se ovšem naplno rozhořela "Husitská revoluce" - možná zdánlivě klidná doba Lucemburské dynastie byla u konce... 

... oblíbená místa Václava IV v pozdějších dobách

Králův dvůr jako sídlo českých králů dalších sto let po Václavovi IV

na Králově dvoře po husitských válkách po různou dobu ještě sídlili králové

Albrecht I. Habsburský

"Zikmundův dědic"

Ladislav Pohrobek

"Za krále Holce byla v Čechách za groš ovce"

Jiří  z Poděbrad

Vladislav II. Jagelonský

Vladislavem Jagelonským byl Králův dvůr jako královská residence opuštěn a králové se opět vrátili na Pražský hrad, pokud ovšem sídlili v Praze.

Králův dvůr v době rokoka a Leopold II

Kadetní škola v Praze

Králův dvůr jako kadetní škola

Kadetní škola pěchoty v Praze je někdejší královská vojenská škola, která za svého trvání v letech 1784-1920 vystřídala dvě lokality. Původně sídlila v Praze na Starém Městě, a to v Králodvorských kasárnách, tedy v místech někdejšího Králova dvora v blízkosti Prašné brány, na části vojenského pozemku dnes stojí Obecní dům a palác někdejší Obchodní a živnostenské komory.

dále na vojenské téma z jiného místa...

Hřbitov hradčanské dělostřelecké posádky 

hřbitov hradčanské dělostřelecké posádky

Náhrobky: plukovní a velitel 1. C. K. polního dělostřeleckého regimentu, náhrobek z roku 1832, Kapitán Carl Maceovits; zobrazen : generálmajor František Maxmilián hrabě Des Fours - povýšen roku 1813.

Vojenský hřbitov byl založen r. 1786, po zrušení malostranského hřbitova (v dnešních Košířích) byl používán i pro civilní účely. Rozkládal se pod městskými hradbami, mezi baštou č. X. - sv. Františka Borgii a Kamennou baštou č. XI. Nejvíce se zde pohřbívalo za napoleonských válek a za války prusko-rakouské r. 1866 (tento rok zde byli pohřbeni do hromadného hrobu pruští vojáci, kteří zahynuli při náhodném výbuchu střeliva v okupované Praze).
Hřbitov byl zrušen roku 1906.

ale zpět k pražskýn hradům...

Hrádek na Zderaze – kresba pole Sadalerova prospektu Prahy z roku 1606

Hrádek na Zderaze postavený na Břežské skále 20 metrů nad Vltavou, která byla odlámána roku 1905 kdy vzaly za své i poslední fragmenty přestavěného hrádku. Zůstal však kostel Sv. Václava na Zderaze.

A co se týče Králova dvora, ten byl  roku zbořen 1904 a na jeho místě v letech 1906 až 1912 postaven pražský Obecní dům ve stylu secese.

Obecní dům

Obecní dům

A Nový hrad u Kunratic srovnán se zemí do úrovně sklepů před koncem 19. století.

Nový hrad u Kunratic lávka

V té době byl Nový hrad již oblíbeným cílem víkendových výletů obyvatel Prahy – ovšem návštěvníka zajisté může potěšit že několik stovek metrů odtud se nachází výletní hostinec „U krále Václava“.