Pražské hrady a doba Václava IV.

Malebné a romantické zříceniny hradů Václava IV. přitahovaly a přitahují každého, koho tato tématika jenom trochu oslovuje. Nejenom historiky a umělce.

část 1

Hrady Václava IV

část 2

Václav IV a jeho doba

- Dekret kutnohorský

- Alois Jirásek: Mezi proudy (ukázka z románu)

část 3

novelizace na motivy magazínu Dotyk

Václav IV ve Francii zkazil pověst svoji i Čechům, Václavova první žena Johana

část 4

Skleněná louka v Brně – literární večery / rozcestník „literární večery“

část 5

Václavova druhá žena Žofie, 1394 – Panská jednota a Václav IV – poprvé v zajetí

část 6

Václav IV po roce 1400 – roku 1402 král Václav podruhé zajat – tentokrát za únosem stojí bratr Zikmund

část 7

Husitská revoluce

část 8

Králův dvůr jako sídlo českých králů dalších sto let po Václavovi IV

část 9

Králův dvůr v době rokoka a Leopold II

část 10

Kadetní škola v Praze, Králodvorská kasárna

část 11

Toulky po pražských hradech Václava IV

Odkazy – Praha ve středověku a novověku, Lucemburkové, Habsburkové, Jagelonci a další panovníci doby Králova dvora

vyobrazen Václav IV. – odlitek sichy ze Staroměstské mostecké věže

Václav IV životopos podle Československé encyklopedie

část 1

Hrady Václava IV

Přesto, že počet postavených hradů je téměř jen poloviční jako u Karla IV., kvalitou bydlení a výtvarným provedením těchto sídel Václav IV. svého otce, který v sobě ještě měl cosi z rytířství 13. století, výrazně překonal. A to i přesto – nebo možná právě pro to, že Václav nebývá ani zdaleka považován za tak schopného panovníka jako jeho otec Karel. 
Možná právě přehnané ambice, které na Václava kladl jeho otec, měly za následek, že jeho syn našel zálibu ve zcela jiném životním stylu. Možná méně ctižádostivý – zato však s velkým potěšením se věnoval tomu, čemu dnes říkáme aktivní odpočinek. Lov a družné pijatiky se svými kumpány, stejně jako vřelý vztah k módě a módnosti a všemožnému zkrášlování našly svůj vnější výraz i v architektuře jeho sídel.

Václav IV a Králův dvůr a Dvůr králové (Královnin dvůr) – skica z ateliéru Kvark

Kdo ví. Možná to byla právě jistá přesycenost pompou a monumentalitou, ale i určitým chladem sídel svého otce, která měla za následek, že Václav lnul spíše k sídlům sice menším, či komornějším – za to pohodlnějším a možno říci i příjemnějším. 
Hrady Václava IV. a stavby jeho dvorského okruhu představují neobyčejně zajímavý soubor staveb s velmi vysokou výtvarnou úrovní, která výrazně převyšovala dobový průměr a to jak v Čechách, tak i v okolních zemích, což bylo logicky dáno postavením stavebníka. Klidná doba, která nastala po nastoupení lucemburské dynastie na český trůn, vrcholila právě v době, kdy se vlády ujal Václav IV., což způsobilo to, že hradní architektura rozvíjela především obytné a reprezentativní složky hradu a to zcela na úkor obranyschopnosti.
Nejoblíbenější Václavovy hrady byly ty v královském loveckém hvozdu – zejména Žebrák a Točník. Podobným způsobem ale řešil Václav i pobyt ve Městech Pražských – zde nechal vybudovat dva městské hrady – Králův dvůr a Zderaz. Z obou do dnešních nezůstalo vůbec nic. Zachovaly se však dominanty v jejich bezprostředním sousedství – které obraz těchto hradů či tvrzí dotvářely a to Prašná brána u někdejšího Králova dvora a kostel Sv. Václava na Zderaze.

Králův a Královnin dvůr. Kromě Králova dvora se měl poblíž nacházet i Královnin dvůr. Jednat se mělo o podstatně skromější sídlo – pravděpodobně mělo jít o něco jako měšťanský dům se zahradou.

Králův dvůr v době baroka – vlastní varianta pole rekonstrukce F. B. Wernera

kostel Sv. Václava na Zderaze a již přestavěný Hrádek na Zderaze na klášter

Pražský hrad v době Václava IV a kaple Všech Svatých

část 2

Václav IV a jeho doba

- Dekret kutnohorský

- Alois Jirásek: Mezi proudy (ukázka z románu)

- 2 V. IV 1378 Mladá léta Václava IV

- 2 V.IV 1380 první tři roky kralování Václava IV

- 2 V.IV 1389 Židovské město a velikonoční pogrom 1389

- 2 V.IV 1394 Panská jednota a první zajetí Václava IV (nově zařazeno do kapitol 5 V. IV 1394 a 5 V. IV 1397 Karlštejn)

- 2 V. IV 1378 dvojpapežství (schizma) – později trojpapežství

- 2 V. IV 1381 konflikty mezi říšskými městy a říšskými knížaty, pokračujíci stoletá válka ve Francii

- 2 V. IV 1400 Václav IV sesazen z trůnu Římského krále v Německu

část 2 kapitola 1

Václav IV jako král s problematickou pověstí – mladá léta Václava iV

Rozmazlený král

Někteří moderní historici se snažili slabé panování Václava IV. omluvit tím, že měl neskonale těžší podmínky než jeho otec. A navíc neměl jen špatné vlastnosti. Miloval a podporoval umění, zejména krásné iluminace a architekturu, měl v zásadě dobré srdce a udržel se na českém trůně přes 40 let (vládl 1378–1419), tedy více než kterýkoliv jiný středověký vládce s výjimkou Vladislava Jagellonského. Jenže ani ten nebyl právě nejsilnějším králem. Občas bývá zkrátka pro někoho výhodné držet na trůně povolnou loutku, než sekundovat silnému vládci.

Všechny uvedené klady Václava IV. jsou možná chvályhodné, ale nedělají z něj dobrého krále. Pravda, stál před složitou situací, která vznikla v Evropě i v Českém království po smrti jeho otce Karla IV. roku 1378. Úder další vlny morové epidemie, papežské schizma (jeden papež v Římě, druhý v Avignonu), nešťastná Karlova závěť nepřesně vymezující rozsah pravomocí jeho potomků a navíc nemalé dluhy, které nadělala Karlova ambiciózní politika. Leckdo by měl potíže takové problémy vyřešit, ale Václav je řešil snad ještě hůře. Důvod? Z velké části výchova. Otec ho až příliš miloval a svým způsobem rozmazlil. Nutil ho sice do státnických povinností už od 9 let, jenže právě to mohlo hýčkaného Václava ještě více znechutit. Historik Jaroslav Čechura se dokonce domnívá, že v roce 1378, když ve svých 17 letech přebíral samostatnou vládu, byl už vládnutím unaven.

Vztek na vlastní neschopnost

Historik Václav Štěpán napsal, že Václavovi chyběly zejména cílevědomost a houževnatost jeho otce. Prvních pět let vlády se král opravdu snažil problémy řešit, jenže jich bylo příliš mnoho a nezvládal je. A právě tehdy, kolem roku 1383, se začaly projevovat jeho negativní vlastnosti. Přes nechuť k vladařským povinnostem chtěl dostát nárokům, které na něj všichni kladli jako na dědice velkého císaře. Bohužel mu to zoufale nešlo a to ho přivádělo k vzteku. Byl beznadějný cholerik a v situacích, kdy cítil, že někdo znevažuje jeho postavení, podkopává autoritu nebo se ho snaží manipulovat a využít, se přestával kontrolovat a dokázal být zlý i krutý. Často ve vzteku pokazil, co se dalo, takže toho později ve střízlivějším stavu litoval.

To byl asi hlavní důvod, proč se tak rád uchyloval na své středočeské hrady Křivoklát, Karlštejn a Žebrák, kde se věnoval zejména lovu a pití vína. To mu pomáhalo zapomenout na vladařské starosti, ale také podněcovalo jeho agresivitu. Od roku 1385 se na svých hradech zdržoval většinu času, takže do Prahy posílal jen tu a tam nějaké zprávy či listiny a poslové tlumočili jeho vladařská rozhodnutí.

Dekret kutnohorský

část 2

Dekret kutnohorský

Staré město pražské bylo převážně německé, ale dcery z německých rodiny si poměrně často braly například českého tovaryše.

Kolem 1410 končí velká vlna morových epidemií, od té doby obyvatelstvo žilo poměrně v klidu. Česká revolta začala poměrně nenápadně - Čechům šlo především o místa na univerzitě – nebo jak se tehdy říkalo - na kolejích.

Češi hledají podporu na dvoře, VÁCLAV IV podepisuje DEKRET KUNHORSKÝ, který obrátí poměr univerzitních mistrů v český prospěch.

Dekret kutnohorský a ukázka mincí z doby Václava IV a Zikmunda Lucemburskéeho

O době Václava IV také pojednává román Aloise Jiráska "Mezi proudy", dále tedy několik epizod přetištěných z knihy...

Jan Hus byl jednak univerzitní mistr ale zároveň kazatel v Betlémské kapli názorově ovlivněn valdenským učením. V té době bohatá šlechta "chudla", moc získávala církev.

část 2 další kapitola

Alois Jirásek: Mezi proudy 

ukázka z románu

Alois Jirásek: Mezi proudy

Obvinění Husa z kacířství byl vlastně tah německého měšťanstva – více než o názory šlo o ztracená místa na univerzitě.

část 2 kapitola V. VI 1378

Václav IV jako král s problematickou pověstí – mladá léta Václava iV

Rozmazlený král

Někteří moderní historici se snažili slabé panování Václava IV. omluvit tím, že měl neskonale těžší podmínky než jeho otec. A navíc neměl jen špatné vlastnosti. Miloval a podporoval umění, zejména krásné iluminace a architekturu, měl v zásadě dobré srdce a udržel se na českém trůně přes 40 let (vládl 1378–1419), tedy více než kterýkoliv jiný středověký vládce s výjimkou Vladislava Jagellonského. Jenže ani ten nebyl právě nejsilnějším králem. Občas bývá zkrátka pro někoho výhodné držet na trůně povolnou loutku, než sekundovat silnému vládci.

Všechny uvedené klady Václava IV. jsou možná chvályhodné, ale nedělají z něj dobrého krále. Pravda, stál před složitou situací, která vznikla v Evropě i v Českém království po smrti jeho otce Karla IV. roku 1378. Úder další vlny morové epidemie, papežské schizma (jeden papež v Římě, druhý v Avignonu), nešťastná Karlova závěť nepřesně vymezující rozsah pravomocí jeho potomků a navíc nemalé dluhy, které nadělala Karlova ambiciózní politika. Leckdo by měl potíže takové problémy vyřešit, ale Václav je řešil snad ještě hůře. Důvod? Z velké části výchova. Otec ho až příliš miloval a svým způsobem rozmazlil. Nutil ho sice do státnických povinností už od 9 let, jenže právě to mohlo hýčkaného Václava ještě více znechutit. Historik Jaroslav Čechura se dokonce domnívá, že v roce 1378, když ve svých 17 letech přebíral samostatnou vládu, byl už vládnutím unaven.

Vztek na vlastní neschopnost

Historik Václav Štěpán napsal, že Václavovi chyběly zejména cílevědomost a houževnatost jeho otce. Prvních pět let vlády se král opravdu snažil problémy řešit, jenže jich bylo příliš mnoho a nezvládal je. A právě tehdy, kolem roku 1383, se začaly projevovat jeho negativní vlastnosti. Přes nechuť k vladařským povinnostem chtěl dostát nárokům, které na něj všichni kladli jako na dědice velkého císaře. Bohužel mu to zoufale nešlo a to ho přivádělo k vzteku. Byl beznadějný cholerik a v situacích, kdy cítil, že někdo znevažuje jeho postavení, podkopává autoritu nebo se ho snaží manipulovat a využít, se přestával kontrolovat a dokázal být zlý i krutý. Často ve vzteku pokazil, co se dalo, takže toho později ve střízlivějším stavu litoval.

To byl asi hlavní důvod, proč se tak rád uchyloval na své středočeské hrady Křivoklát, Karlštejn a Žebrák, kde se věnoval zejména lovu a pití vína. To mu pomáhalo zapomenout na vladařské starosti, ale také podněcovalo jeho agresivitu. Od roku 1385 se na svých hradech zdržoval většinu času, takže do Prahy posílal jen tu a tam nějaké zprávy či listiny a poslové tlumočili jeho vladařská rozhodnutí.

část 3

novelizace na motivy magazínu Dotyk

Václav IV ve Francii zkazil pověst svoji i Čechům, Václavova první žena Johana

Když přijel Václav IV. roku 1398 do Francie, měl jednat s králem Karlem VI. o papežském schizmatu. Jenže on moc jednat nemohl, takže ačkoli římská kurie zažívala jednu z nejvážnějších krizí ve své historii, dva papeže, Václav IV. raději holdoval vínu.

Francouzský král Karel V. a jeho syn Karel VI. potřebovali získat českého panovníka na svou stranu. Ten si však dával značně na čas a když konečně na francouzský dvůr přijel, byl úplně namol.  

Cesta do Francie
Cesta z Lokte ke Karlovi trvala o něco déle než 6 měsíců. 23. března 1938 byl se všemi poctami uvítán, dokonce včetně bohoslužby v katedrále Notre-Dam. Po ní se Václav s družinou ubytovali v opatství Saint-Rémy, kde měli čekat na večeři příští den. Jenže Václav se nemohl večeře zúčastnit, protože „se necítil dobře a byl velmi ospalý“. Jenže pravda byla jinde. Kronikáři prozradili, že „ctěný vladař, mravů hrubých a neotesaných, propadl hanebnému hýření, nenasytnosti a opilství a nechoval se tak, jak by se na krále slušelo".

Když Václav po třech dnech konečně vystřízlivěl, uprostřed tajného jednání odjel Karel nečekaně zpět do Paříže. Mohlo to být kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu, trpěl vážnou duševní chorobou, anebo byl rozladěn Václavovým chováním. Pravda je, že Karel byl pověstný podivín, který většinu svého života nebyl schopen kontaktu s realitou. Střídaly se u něj jasné a temné chvilky, takže když mu bylo lépe, měl deprese ze svého zdravotního stavu. Otázku schizmatu tak Václav řešil s jeho bratrem, vévodou Ludvíkem Orleánským, stejně jako další body, jež byly předem na programu. Po schůzce, kdy 31. března 1398 Ludvík a Václav uzavřeli spojeneckou smlouvu, se Václav vrátil domů. I když jednání byla ukončena, spolu s nimi skončila i Václavova dobrá pověst.

Byl od té doby považován za největšího českého opilce.

Jeho pověst naprosto kontrastuje s tím, že byl považován za  patrona českého národa. Podle některým pramenů nebyl od svých 9 let, kdy se oženil a poprvé okusil na své svatbě víno, až do své smrti ani vteřinu střízlivý, takže není náhoda, že se mu v kronikách přezdívalo Král Lenoch nebo také Král Opilec. Naštěstí ženy ho nezajímaly, protože všechen čas věnoval válení se a pití. Se svými kumpány tak propil i většinu hradů, které zdědil po Karlu IV. Ty totiž rozdal svým veselým bratřím z pitek.

Jeho žena Johana, kterou si vzal jako dítě, se pokusila jej opilství odnaučit, ale jednoho dne ji po 16 letech manželství zardousili Václavovi psi. Objevila se tvrzení, že je to Václav dlouhé měsíce cvičil. Johana totiž uvedla, že se jí ztrácelo oblečení, které Václav psům předkládal, aby poznali její pach.

malá odbočka

část 4

Skleněná louka v Brně – literární večery

Co se týká oblékání – král Václav IV. se rád přestrojoval. Říká se, že Václav IV rád chodil v přestrojení do prostého oděvu mezi lid a měřil poctivost prodejců. Takové tajnosti si král zřejmě dovolit mohl.

PRAŽSKÉ TAJNOSTI

HOST OD PRAŠNÉ BRÁNY

host
o kterém se moc neví
leda
že přišel od Prašné brány
u svého mázu piva
sedí mlčky
ale kdo
třeba neznámý
je v přestrojení
sám král
možná chtěl vědět
co se mezi lidem říká
mít klid od své paní
vypít dvě piva
a projít Václavák

TAJEMSTVÍ JUDITINA MOSTU

na tom Pražským mostě
konvalinka roste
nikdo ji tam nezalévá
ona přesto roste

BLUES PRO DNEŠNÍ VÝČEPNÍ /// tři strohé objednávky piva / tři prázné sklenky / podle všeho dnes neodejdu s otiskem rtěnky

Literární večer na Skleněné louce 2019?

Podtitul letošního prvního Literárního večera na Skleněné louce v Brně zněl „Z deníků, vzpomínek & zápisníků“ – na přetřes se tedy dostaly tohoto charakteru zpravidla z pozůstalosti známých autorů – namátkou se mi vybavuje Bohumil Hrabal či Jan Zábrana.

Kromě výše zmíněného byl součástí večera i „autorský blok“ z řad přihlášených jedinců z publika. Musím připustit, že tento blok kvalitou rozhodně nezaostával kvalitou nad pisateli profesionálními… Čteny byly jak texty prozaického či poetického charakteru – v obou případech nezřídka okořeněné špetkou humoru.

Celá jména těchto neprofesionálních autorů se mi nepodařilo zaznamenat – předkládám tedy alespoň jména křestní – či přezdívky (doufám, že jsem se je k jednotlivým vystupujícím přiřadil správně – ale ono jisté není vůbec nic).

O hudební doprovod se postaral jeden (zakládající) člen kulturně-hudební úderky „Broug“ – jehož jméno se mi rovněž nepodařilo zjistit.

A to už čte TAPI svou humornou povídku z dětství – odehrávající se převážně v prostředí mateřské školky a cirkusu v 50tých letech.

Dále vystoupila LAĎKA s humorně laděnou angažovanou (tedy vlastně politickou) poezií – která tvořila jakýsi oslí můstek k současně probíhajícím prezidentským volbám.

Pak vystoupil MAREK – rovněž, myslím s poezií.

Následoval MARTIN (poezie). Tuším, že se jednalo o žertovné rýmovačky, které reflektovaly patálie s úřady.

Dále mám poznamenáno jméno SAMČO. Podle pořadí obrázků by se mělo jednat o hudební doprovod ze skupiny Broug.

Četl texty deníkového charakteru – čímž se vlastně nejvíce držel tématu večera.Ke slovu se ještě dostal TOMÁŠ - myslím rovněž s poezií.

ROZCESTNÍK LITERÁRNÍ VEČERY SKLENĚNÁ LOUKA Skleněná louka 2018 / 2019 – tumblr.com

a opět téma Václav IV

část 5

část 5 první kapitola

Václavova druhá žena Žofie Bavorská

Kromě toho Václav i její smrt jen pořádně zapil, ale vůbec ho nerozhodila. Druhá manželka jej nechala raději pít bez omezení. Jeho pitky měly za následek i to, že se často sám Václav převlékal buď do ženských, nebo do úzkých šaškovských nohavic.

část 5 druhá kapitola

Václav IV poprvé v zajetí – v pozadí Panská jednota

Kauza Jan Nepomucký

Nespokojenost s Václavovou podivnou vládou rostla ze všech stran. Do nečekaného extrému se situace vyhrotila poprvé roku 1393, kdy Václav IV. kvůli jednomu z mnoha sporů s arcibiskupem Janem z Jenštejna nechal umučit jeho generálního vikáře Jana z Pomuku. Víceméně to bylo „nešťastnou náhodou“. Prostě ho nechal mučit a ve svém tentokrát mimořádně dlouhém záchvatu vzteku neodhadl, že to tělesně nepříliš zdatný vikář nepřežije. Pak nechal tělo hodit do Vltavy, čímž se zasloužil Čechům o dalšího svatého (jako Jan Nepomucký byl vikář svatořečen roku 1729). Mnohým lidem konečně došlo, kam až mohou královy nekontrolované výbuchy vést.

Jošt Moravský / 1351 + 1411 – syn Václavova strýce Jana Jindřicha a Václavův bratranec – Moravský markrabě od 1375, Římský král 1410 1411

Panská jednota

Krokem k jeho „umravnění“ bylo založení takzvané „panské jednoty“. Do jejího čela se postavil známý intrikán Jošt. Jeho osobou, jakožto členem lucemburského rodu, se takto zaštítilo zpočátku pouze devět českých pánů. 5. května 1394 sepsali v Praze smluvní listinu, v níž vyhlásili společný zájem o zlepšení poměrů v zemi. A ihned přešli k akci.

Jak je ovšem možné, že český král o přítomnosti ohromné zemské hotovosti nevěděl a slepě vjel do pasti? Zprávy o pohybu a účelu tak velkého vojska by měl panovník dávno mít a pohodlně se mu vyhnout. Odpověď je jednoduchá: Václav IV. prostě nikdy neuměl sbírat a vyhodnocovat důležité informace, a když se náhodou k nějakým dostal, nezvládal na ně správně zareagovat. Že se mu s takovými dispozicemi asi těžko vládlo? Svatá pravda. Ostatně Václavova (ne)schopnost panovat je také klíčovým bodem k pochopení jeho zajetí a zápasu s českou vyšší šlechtou v letech 1394–1396.

Členem jednoty byl i Ota z Bergova, nejvyšší purkrabí (jedna z mála funkcí zastávaná vyšší šlechtou), který měl pravomoc svolat zemskou hotovost, což také udělal. Údajně měla být namířena proti Borešovi z Rýzmburka, který přepadl hrad Toužim u Bečova, ale fakticky byla asi od počátku určena proti králi. Václav tento prostý podvod neodhalil. Když se dozvěděl o přepadu Toužimi, popadl ho jeho obvyklý záchvat vzteku a urychleně odjel přes Králův Dvůr do Prahy. Joštovi a českým pánům stačilo jen počkat u cesty a lapit ho jako bezmocného ptáčka.

8. května 1394 Václav IV zajat v Berouně u tamního Králova Dvora

Skupina urozených jezdců vyčkávala na široké cestě poblíž Králova Dvora u Berouna. Za nimi stálo ozbrojené vojsko, česká zemská hotovost. Další zbrojnoši byli připraveni podél cesty a netrpělivě vyčkávali krále. Urozené šlechtice vedl sám moravský markrabě Jošt Lucemburský a za ním stála řada českých pánů v čele s nejmocnějším z nich, Jindřichem z Rožmberka. Říkali si „panská jednota“. To v historii vždy znamenalo, že se mocní šlechtici rozhodli spojit za účelem obrany společných zájmů a práv, která byla podle jejich názoru pošlapávána. Také nyní, 8. května 1394 nedaleko Králova Dvora, sebejistým a obviňujícím hlasem přečetli králi Václavovi stížnosti na nepořádky, ke kterým za jeho vlády dochází. Král dostal záchvat vzteku (pro něj obvyklý) a prudce se na pány obořil, ale rozumné argumenty z něj nevypadly. V té chvíli by mu už ale asi nepomohly. Panská jednota, chráněná silou zemské hotovosti, Václava sebrala a jako zajatce odvezla do Prahy.

Do české metropole už král dojel jako zajatec. Věznitelé ho uvrhli do Bílé věže na Pražském hradě, zatímco členové panské jednoty a markrabě Jošt měli vládnout místo něj. Když se o tom rozšířila zpráva, začali se Pražané shlukovat k protestům, ale ozbrojenci je rozehnali.

Václav IV byl raději odvezen do Horních Rakous na starhemberský hrad Wildberg, v průběhu cesty pobyl rovněž na rožmberských hradech Příběnice, Český Krumlov a Vítkův kámen.

Nejmladší bratr Jan Zhořelecký zasahuje...

Snad si tehdy šlechta více uvědomila, že nebude tak snadné vládnout namísto legálního krále. Chtěli tedy svolat zemský sněm, aby svou vládu právně posvětili, ale to se jim nepodařilo. Jejich řady se ovšem rozrostly, když se k nim po zajetí krále přidávali další mocní pánové. Kdo se nepřidal, byl králův nejmladší bratr Jan Zhořelecký, který seděl v Kutné Hoře, a veřejně obvinil panskou jednotu i Jošta, že založili požár a spálili mír v Českém království. Dále vyzval všechny věrné krále Václava, aby se shromáždili pod jeho korouhví a krále silou osvobodili.

Mezitím panská jednota v Praze znejistěla. Když v polovině června uslyšeli o blížícím se vojsku Jana Zhořeleckého, raději v noci pěkně potají sebrali krále a opustili Prahu. Nejprve drželi vznešeného zajatce na hradech v Jižních Čechách, poté ho dokonce přesunuli do Horních Rakous, jejichž vévoda Albrecht byl Joštův spojenec.

Zatím Jan Zhořelecký bez boje dobyl Prahu a vynutil si slib poslušnosti na pražských radních. V Praze dlouho nečekal a přesunul svoji narychlo svolanou impozantní armádu na jih, aby osvobodil krále. Navíc se začaly ozývat protestní hlasy z říše, protože Václav byl stále ještě římským králem. Panská jednota pochopila, že další držení panovníka v zajetí by ji mohlo přivést do obrovských potíží. A tak začali mocní u Českých Budějovic vyjednávat o kompromisu. To už tam ovšem nebyl markrabě Jošt, který pochopil, že jeho ambice nebudou naplněny a raději odjel na Moravu.

Těžce se rodí dohoda...

Jak vypadal dojednaný kompromis? Panská jednota si položila za propuštění krále tyto požadavky: „Za Václava chceme 50 rukojmích včetně tebe, vévodo Zhořelecký. A budeme vás držet tak dlouho, dokud nám do zástavy neodevzdáte hrady Křivoklát, Karlštejn, Žebrák a Zvíkov.“ Cože? Královy nejoblíbenější? To bude Václav soptit, pomyslel si zřejmě Jan Zhořelecký, když dohodu stvrzoval.

Když král po propuštění přijel 1. srpna do Českých Budějovic, pozměnil seznam hradů na Kutnou Horu, Lichtenburk, Žleby, Přimdu a Domažlice. Raději obětuje Kutnou Horu, pokladnici českého království, než svá lovecká sídla, kam jistě plánoval hned po úmorném jednání odjet. Zajetí pro něj muselo být opravdu děsné, dokonce po něm ani neupadl do záchvatu vzteku. Zjevně si uvědomil svou nešťastnou situaci a nutnost vyjednávat. Několikrát zdůraznil, že je ochoten pány poslechnout, dbát jejich rad a srovnat všechny nepravosti, které se v království dějí. Vydrželo mu to téměř dva měsíce. Než se začala připomínat jeho raněná pýcha a obvyklá vzpurnost vůči všem, kdo se snaží vyvinout na něj nátlak.

Velmi nevděčně se Václav zachoval k Janovi Zhořeleckému, díky jehož věrnosti se vlastně z vězení dostal. Když uslyšel, že plánoval stát se králem v případě jeho smrti, odmítl mu přispět jakýmkoliv způsobem na nákladné vojsko svolané kvůli panovníkovu vysvobození, takže Jan zůstal v těžkých dluzích.

Neklidná budoucnost...

Není divu, že po takovém zklamání ze svého bratra se koncem roku přidal k panské jednotě. Ta si nakonec po dalším několikaměsíčním nátlaku vynutila na králi listinu, kterou historik Jiří Spěváček nazval „novým zemským řádem“. V ní Václav mimo jiné slíbil, že vyšší šlechta bude mít právo na patřičné obsazení důležitých funkcí, zajištěna místa v královské radě a bude se tedy významně podílet na zemské politice. Dále tam byla různá ustanovení o kvalitě měny, ochraně vdov a sirotků a také přísné oddělení soudní pravomoci světské od duchovní.

Ani poté však nebyla o dramatické události nouze. Král ještě na měsíc zajal markraběte Jošta, zřejmě hlavně proto, aby se mu pomstil za vlastní zajetí. Příští rok na přelomu února a března zemřel za podivných okolností Jan Zhořelecký, zřejmě otráven některým ze svých lucemburských příbuzných. A v červnu 1397 zavraždili členové panské jednoty zcela veřejně čtyři královy blízké rádce. Nato mu drze vysvětlili, že šlo o zrádce, kteří se ho chystali odstranit. A král? Už ani vztek mu nezůstal, jen apatie. Loutka zůstala na trůně a její slabá vláda se stala jednou z příčin vzniku husitského hnutí.

část 6

DRUHÉ ZAJETÍ VÁCLAVA IV ZIKMUNDEM

Na přelomu 14. a 15. století nevypadala situace českého krále Václava IV. nijak růžově - v roce 1399 došlo k dalším střetům s opoziční skupinou české šlechty - panskou jednotou. Panská jednota už dříve stála za zajetím prvorozeného syna Karla IV., Václav v jejich sítích uvízl v roce 1394. Nyní zemi zachvátila spíše jen drobná válka, loupežné přepadení nebo záští.

Trpělivost s líným a pasivním římským králem Václavem IV. v německých zemích vypršelo v srpnu roku 1400. Nejdříve byl Václav kurfiřty sesazen a den na to (21. srpna) na jeho místo zvolen rýnský falckrabě Ruprecht z rodu Wittelsbachů. Lucemburk se titulu nevzdal, sliboval Ruprechtovi pomstu, ale po cholerickém výlevu Václav reagoval stejně jako v případě skoro každé krize, odjel na svůj oblíbený Žebrák a Točník a nic neudělal.

Poskvrnění rodové cti nepomstil ani Václavův bratr Zikmund, který chtěl po Václavovi vedlejší korunní země a nástupnictví. Uherský král následně nedokázal zvládnout opozici ve svém království a sám 28. dubna 1401 padl do zajetí od své šlechty. Nepomohli ani moravští bratranci - Jošt měl problémy v Braniborsku, jeho bratr Prokop zase válčil na Moravě proti Joštovi v rámci třetí markraběcí války.

Na přelomu 14. a 15. století nevypadala situace českého krále Václava IV. nijak růžově - v roce 1399 došlo k dalším střetům s opoziční skupinou české šlechty - panskou jednotou. Panská jednota už dříve stála za zajetím prvorozeného syna Karla IV., Václav v jejich sítích uvízl v roce 1394. Nyní zemi zachvátila spíše jen drobná válka, loupežné přepadení nebo záští.

Trpělivost s líným a pasivním římským králem Václavem IV. v německých zemích vypršelo v srpnu roku 1400. Nejdříve byl Václav kurfiřty sesazen a den na to (21. srpna) na jeho místo zvolen rýnský falckrabě Ruprecht z rodu Wittelsbachů. Lucemburk se titulu nevzdal, sliboval Ruprechtovi pomstu, ale po cholerickém výlevu Václav reagoval stejně jako v případě skoro každé krize, odjel na svůj oblíbený Žebrák a Točník a nic neudělal.

Poskvrnění rodové cti nepomstil ani Václavův bratr Zikmund, který chtěl po Václavovi vedlejší korunní země a nástupnictví. Uherský král následně nedokázal zvládnout opozici ve svém království a sám 28. dubna 1401 padl do zajetí od své šlechty. Nepomohli ani moravští bratranci - Jošt měl problémy v Braniborsku, jeho bratr Prokop zase válčil na Moravě proti Joštovi v rámci třetí markraběcí války.

V listopadu 1402 jej pak odevzdal vévodům Albrechtovi a Vilémovi z rodu Habsburků. Z vídeňského vězení se český král už pravděpodobně neměl vrátit. Zikmund Lucemburský se považoval za vítěze a jediného vládce Českého království. Takto se většinou líčí události druhého Václavova zajetí.

Václav IV po roce 1400

Jeho život skončil roku 1419, se sklenicí v ruce, když zapíjel první pražskou defenestraci. Nebo cokoli jiného. Král Václav ovšem skonal na dalším ze svých hradů - nedaleko Prahy což byl Nový hrad (či hrádek) u Kunratic.

Nový hrad u Kunratic – Wenzelstein – poslední hrad postavený z popudu Václava IV nedaleko Prahy v roce 1411 – současně místo králova skonu v roce 1419 /rozsáhlé zříceniny byly na konci 19. století srovnány do úrovně sklepů/

část 7

Husitská revoluce

počátky husitství v Praze

První pražskou defenestrací se ovšem naplno rozhořela "Husitská revoluce" - možná zdánlivě klidná doba Lucemburské dynastie byla u konce... 

Králův dvůr a oblíbená místa Václava IV v pozdějších dobách

část 8

Králův dvůr jako sídlo českých králů dalších sto let po Václavovi IV

na Králově dvoře po husitských válkách po různou dobu ještě sídlili králové

Albrecht I. Habsburský *1397 kr. 1438–1439+

"Zikmundův dědic"

Ladislav Pohrobek* 1440 (regenství) kr. 1453–1457+

"Za krále Holce byla v Čechách za groš ovce"

Jiří  z Poděbrad

* 1420 –> zemský správce (od císaře) 1450, 1452 zemský správce (na dva roky zvolen českým zemským sněmem) -> českým králem 1458 až 1471+

Vladislav II. Jagelonský *1456 -> čkr. 1471 -> ukr. 1490 - 1516+

Vladislavem Jagelonský se pokusil Králův dvůr „zkrášlit“ výstavbou Prašné brány přímo v jejím sousedství – záhy byl Králův dvůr jako královská residence opuštěn a král se opět vrátili na Pražský hrad, pokud ovšem sídlili v Praze, neboť po skonu Matyáše Korvína se Vladislav II stal Uherským králem. Přezdívka: „král dobře“.

část 9

Králův dvůr v době rokoka a Leopold II

část 10

Kadetní škola v Praze, Králodvorská kasárna

Králův dvůr jako kadetní škola

Kadetní škola pěchoty v Praze je někdejší královská vojenská škola, která za svého trvání v letech 1784-1920 vystřídala dvě lokality. Původně sídlila v Praze na Starém Městě, a to v Králodvorských kasárnách, tedy v místech někdejšího Králova dvora v blízkosti Prašné brány, na části vojenského pozemku dnes stojí Obecní dům a palác někdejší Obchodní a živnostenské komory.

ale zpět k dalším pražskýn hradům Václava IV...

část 11

Toulky po pražských hradech Václava IV

Hrádek na Zderaze – kresba pole Sadalerova prospektu Prahy z roku 1606

Hrádek na Zderaze postavený na Břežské skále 20 metrů nad Vltavou, která byla odlámána roku 1905 kdy vzaly za své i poslední fragmenty přestavěného hrádku. Zůstal však kostel Sv. Václava na Zderaze.

A co se týče Králova dvora, ten byl  roku zbořen 1904 a na jeho místě v letech 1906 až 1912 postaven pražský Obecní dům ve stylu secese.

Obecní dům

Obecní dům

A Nový hrad u Kunratic srovnán se zemí do úrovně sklepů před koncem 19. století.

Nový hrad u Kunratic lávka

V té době byl Nový hrad již oblíbeným cílem víkendových výletů obyvatel Prahy – ovšem návštěvníka zajisté může potěšit že několik stovek metrů odtud se nachází výletní hostinec „U krále Václava“.

hostinec U krále Václava

Václav IV 26. 2. 1361 – 16.8. 1419

1378 – 1419 český král

1378 – 1400 římský (německý) král

1378 braniborský kurfiřt

Kam dál?

Odkazy – Praha ve středověku a novověku, Lucemburkové, Habsburkové, Jagelonci a další panovníci doby Králova dvora

Markolt ze Zbraslavic – kazazatel v období husitských válek – signály.cz

Utrakvistická církev – aneb církev lidu „pod obojí zpósobou“ – signály.cz

Jan Nepoumucký – zmíněn jako kanovník při kostele sv. Jílí v Praze – o jehož výzdobu se postaral Franišek Ignác Weiss – sochař přechodu baroka a rokoka – tumblr.com

Zikmund Lucemburský – kontroverzní bratr Václava IV v části blogu Mátra – aneb třetí vrchol dvou státních znaků – Blog iDNES.cz

Jan Roháč z Dubé a hrad Sión – na tumblr.com