Jméno Jaroslava Oravová neřekne mnoho asi ani znalcům brněnského výtvarného umění. I když celý život pracovala jako arteterapeutka a k malování obrazů tedy měla blízko, toto však nikdy nepřekročilo hranici hlavního koníčku.
rozcestník výtvarno
Karel Müller
Copový sloh – Karel Müller – zámeček Černousy (rozcestník na téma architektura a výtvarno) - Blog iDNES.cz
Domy a domky z hlíny a se žundry a brněnská nářečí - Blog iDNES.cz
Eva Brožová
V ateliéru Evy Brožové - Blog iDNES.cz
Rozcestník dřevostavby - skici malých staveb - Blog iDNES.cz zde pouze krátká zmínka na závěr
Jaroslava Oravová
Interview s neznámou malířkou (tento příspěvek)
Možná právě čtverce čajových vůní způsobily, že se myšlenky na chvíli obrátily jenom k barvám... Karmínová, šarlatová, cihlová, korálová, královská, ultramarínová, kobaltová a další, další barvy. A když se jedná o barvy, tak je už to jenom krůček, aby se pozornost zaměřila třeba na obraz na stěně. Všechno dohromady září v jedné velké kytici.
Na světle už byl nápad dozvědět se něco víc o této malířce. Co dozvědět se - přímo si s ní popovídat, nebo dokonce s ní udělat rozhovor. A tak jsem se svěřil s tímto nápadem - řekněme - kontaktní osobě, jejímž prostřednictvím se ke mně zmíněný obraz dostal. Tato kontaktní osoba souhlasně přikývla.
Jenže za pár dní už všechno bylo jinak. Prý to zmíněné malířce ani neříkala. Ona výtvarnice se nedokáže prezentovat. Zkrátka své obrazy nedovede prodat. Několikrát jí navrhovala aby zašla do rámařství a nabídla, že své malby vystaví, třeba si je někdo koupí. A nic.
Tak jsem se smířil, že žádný rozhovor tedy nebude. Tedy žádné interview . Nakonec všechno nechť je jak má být, za zmíněnou malířku hovoří především její obrazy. A nějaké informace jsou přece jenom známy. Jmenuje se Jaroslava Oravová a není bez zajímavosti, že byla manželkou nedávno zesnulého básníka Miroslava Oravy. Její obrazy nejsou ve velkých galeriích, za to vnášejí radostnou náladu do příbytků přátel a známých.
Malířka Jaroslava maluje téměř výhradně obrazy květin, ale pořádných květin. Nejsou to žádné skleníkové kytičky. Tyto květiny jsou plné slunce, ohně, větru, který se rodí někde možná v horách na Balkáně.
Je pátek večer, nikam se nejde, venku slabě nasněžilo, z rádia zní jazz, voní čaj… Je pátek večer, možná už sobota nad ránem, hodinka mezi drakem a hadem. Na stěně se usmívá obraz kytice divokých květin, stejně jako každý den.
