Cestami internetu do Podivína (Jak se připojit k internetu 3) počátky internetu v USA

Hledat podstatu internetu je jako hledat přechod mezi prchavým pevným - přibližně tento názor sdělil Andrew Blum ve své knize "Z čeho je internet" s podtitulem "Výprava do nitra světové sítě" (plus malé velikonoční zamyšlení).    

před - úvod přehled příspěvků na téma počítače a internet

druhy hardwaru a softwaru v počítačích a telefonech

Malá technická poznámka - méně podstatné pasáže jsou kurzivou - technická část spíš k závěru...

Leonard Klanrock je otcem internetu - nebo spíše jedním z otců - neboť na úspěchu se podílelo více lidí. Během svých postgraduálních studií na MIT vydal v roce 1961 svou první knihu o "přepínání paketů", myšlenku postavenou na efektivním předávání malých souborů údajů účinněji než celého proudu dat - což je jedna z klíčových věcí internetu.  V polovině šedesátých let - kdy byl již Kleinrock na UCLA a na cestě k obhajobě. Současně Davies, který rovněž pracoval v akademickém prostředí chtěl vylepšit komunikační systém v Anglii. Jejich nápady a myšlenky současně kolovaly v malých komunitách vědců, byly zmiňovány na konferencích a objevovaly se na nástěnkách.

Původní internetové sítě měly jeden zásadní problém. Nebyly propojeny! Přes svůj národní a občas i zaoceánský přesah. V podstatě byly tyto sítě jen soukromými dálnicemi, nebo spíše soukromými pruhy na veřejné dálniční síti.  Tedy přesněji na telefonní síti. 

Podobně jak se předpovídá počasí jistá předpověď se na univerzitách vytvořila i pro budování internetu - a to že sítě bude potřeba spojovat ve více úrovních. Internetové uzly by měly být podobné nebo téměř stejné budovy v různých městech světa.

Pokud se podíváte dovnitř internetového mraku - začne se ukazovat poměrně zřetelná struktura center a spojovacích paprsků - jak na provozní (síťové) - tak na fyzické (tedy geopolitické) úrovni. Dvě města na protilehlých březích oceánu - třeba New Yourk nebo Londýn jakoby byla spojena mlžným mrakem.

V r. 1983 po letech plánování přešly všechny počítače ARPANETu* na nová elekronická pravidla - které nadále zůstávají základním stavebním kamenem internetu. Technicky řečeno - přepnuly své komunikační protokoly nebo jazyk z NCP neboli "Network  Control Protocol" na protokol TCP/IP což je "Transmission Control Protocol/ Internet Protocol"

* Síť agentur Advanced Research Projects Agency ( ARPANET ) byla první rozsáhlou sítí pro přepínání paketů s distribuovaným řízením a první sítí implementující sadu protokolů TCP / IP . Obě technologie se staly technickým základem internetu . ARPANET byl založen Agenturou pro pokročilý výzkum (ARPA) Ministerstva obrany Spojených států .

Ale byl zde ještě jede problém - který se dá shrnout do otázky "kam mizí ty pakety?" Řešením byl program - který stopoval jejich cesty. Zadá-li se IP adresa a program "traceroute" načte se seznam roeterů, kterými paket prošel. 

Každý soubor dat - neboli paket - který cestuje internetem je označen místem určení - což může být název servru - nebo alternativně  IP adresa. V terminologii běžné pošty buď "textová adresa" tedy název města, obce, ulice nebo například směrovací číslo.  Tyto dva údaje by si měly vzájemně odpovídat - ale nemusí si tomu tak vždy...

Příklad jak může vzniknout klamavá adresa:

Technik pakistánských komunikací dostal příkaz dočasně blokavat server YouTube, však špatně nakonfiguroval router - a místo zablokování serveru YouTube (tedy přístupové cesty k němu) omylem prohlásil svůj router přímo za server YouTube. V podstatě se dá říci - že trasu k serveru YouTube přesměroval (nebo dokonce unesl) přímo na svůj router.

Než se problém během asi dvou hodin vyřešil - každého uživatele který hledal YouTobe internetová trasa přivedla ke dveřím pákistánských telekomunikací.

Jakmile se objeví nějaký zboudilý packet a s ním i klamavá adresa - například, se zjistí, že Jagelonská univerzita má sídlit na dánských Faerských ostrovech - začne zdlouhavá procedura dotazování - třeba národních agentur zodpovědných za provoz internetu z cílem vyřešit problém - ne vždy se zadaří, ne vždy se podaří Bludného Holanďana nalézt. A současně se může zjistit - zda operátoři využívají ty trasy, jak tvrdí a více méně subjektivně se pak dá posoudit vytíženost provozu na těchto trasách. 

Aby trasu bludného paketu bylo možno vystopovat - byl vyvinut specalizovaný identifikační nástroj - zvaný "traceroute".  Traceroute je síťový nástroj používaný k zobrazení trasy, kterou pakety procházejí sítí IP. Na počítači se spouští příkazem "tracert" a následně se zobrazí celá trasa - výpisem mezistanic - tedy IP adres.

Výpis Traceroute může pomoci dohledat chybu, je však nutné jej považovat pouze za informativní, rozhodně nikoli za jednoznačný zdroj infromací (mimo důvodů uvedených v článku například také proto, že řadu činností dnes mohou vykonávat L2 zařízení, proto, že pomocí manipulace s TTL lze některé hopy zcela skrýt atd.) a informace, které nám poskytne, mohou být sice nedocenitelné, ale pro jednoznačnou diagnostiku problému je nezbytné je ještě několikanásobně ověřovat.

Předně je vhodné si uvědomit, jak traceroute pracuje. Je to jednoduché, pošle packet na neexistující socket (některé implementace tak činí protokolem udp, jiné protokolem icmp, existují ovšem i verze využívající k tomu protokol tcp) a čeká doručení odpovědi o nedoručitelnosti takového packetu, přičemž měří také čas, za jak dlouho taková odpověď dorazí. Podle TTL se pak zjistí, kolikátý hop v cestě nám zprávu o nedoručitelnosti odeslal. 

Pro identifikaci trasy je však znát však nejméně dva body - tedy start a cíl. Start - tedy IP adresa počítače, se dá zjistit prostřednictvím jisté kombinace kláves přímo v počítači. IP adresu cíle by měl nalézt přímo internet na základě slovně zadané adresy cíle - tedy například adrese www.neznam.cz by měla odpovídat jistá kombinace číslic IP adresy (ve vyjímečných případech se může adrese přiřadit nepravá kombinace  číslic a takto vzniká právě klamavá adresa).

Pro spuštění identifikátoru "traceroute" je dobré vědět jak se zjistí IP adresa počítače, respektive vnitřní, lokální IP adresa - neboli LAN IP adresa. 

(1) Tedy - na dole vlevo klávesnici klávesa se symbolem čtveřice kosočtverců "windows" + zmáčknout klávesu "R" a měl by se spustit program a do okénka programu napsat příkaz "ipconfing" nebo "ipconfing/all", a odkliknout entrem.

(2) Stejně by se měl tento program vyvolat pokud se aktivuje dotazové okénko windows  dole monitoru - jenom příkaz  "cmd" je třeba vypsat - aby se spustilo okénko z programem a dál postupovat podobně jako výše.

Kromě lokální IP adresy pro dohledání počtače z pozice internetu slouží veřejná IP adresa - WAN IP adresa - ta se však pro účel trasování identifikátorem "traceroute" míjí - dá se však dohledat - tentokrát ovšem specializovanými programy z internetu.

(3) A ještě jak vyvolat přímo nástroj "traceroute" pro výpis IP adres celé trasy... Postup je úplně stejný jako při zjišťování lokální IP adresy - jenom do okénka programu se vypíše tracert. + cílová adresa - tedy například tracert.www.neznam.cz   ...

Snad ještě poznámku přímo ke knize André Bluma "Z čeho je internet", kniha je napsána poměrně čtivě - občas je zpeztřena osobními  postřehy přímo z počítačového podhoubí a tu a tam se nejde i nějaká úvažka filosofického charakteru - třeba o určení místa vyplývajícím z osobních příběhů - nikoliv zeměpisných souřadnic - takto bylo možno právě nalézt Jagelonskou univerzitu na Faerských ostrovech spadajících pod Dánsko. Mě se možná něco podobného přihodilo v jihomoravském Podivíně - kde jsem měl pocit - že jsem se ocitl u jeruzalémské "Zdi nářků" - když už jsou ty velikonoce... 

Jak zjistit adresu svého počítače?

Stručný postup v obrázku vpravo nahoře.

1/ znak Windows vlevo dole na liště počítače

2/ mělo by "vyskočit" nové okno - do řádku vpravo nahoře (tzv. příkazového řádku) napsat cmd

3/ potvrdit klávesou "Enter" ... a měla by se objevit černé vyskakovací okno s adresou počítače v síti internetu

tolik počítače

a již spíše turisticko - poznávací část příspěvku

Židovská čtvrť Podivín - Židé v Podivíně

První zmínky o židovské obci ze 17. století - základ obce v pozdějším století tvořily rodiny prchající z Polska. Zdejší rabíni - například Simon Mandel, nebo Koppel Duschinsky byli autory filozoficko - náboženských spisů.

Dvě oddělené čtvrtě, jedna na severu (40 domů), druhá na jihozápadě města se synagogou a 20 ti domky - zbořenou 1945 - v důsledku válečných poškození.