Jak je ale vidět i na příkladu fotbalové Sparty, relativně neomezené finanční zdroje a naivní představy vůdců mohou způsobit i totální rozklad fungující společnosti.
Kdysi hrdá a nezdolná, dnes vybrakovaná a v úpadku. Neustále s touhou, ale už bez elánu. Stále při penězích, ale s klesající konkurenceschopností a upadající ekonomickou soběstačností. Vzhlížející v naději k externím posilám, ale současně přicházející o naději na změnu.
V posledním utkání Sparty proti Teplicím byli v základní jedenáctce jen 4 čeští hráči (1 brankář a 3 hráči v poli) [1]. V některých předchozích utkáních jich bylo ještě méně. Tuším, že někdy i jen jeden jediný. A v 1. fotbalové Fortuna lize je to podobné. Z celkových (odhaduju) 400 hráčů v ní působí okolo stovky těch zahraničních [2]. V této souvislosti by bylo možná zajímavé porovnat vývoj výsledků a výkonnosti české fotbalové reprezentace s rostoucím podílem cizinců v české nejvyšší soutěži. Troufám si říct, že by se tam dala vysledovat jistá souvislost, ale tuto aktivitu ponechám jiným.
Dokud provozovala Sparta spíše uzavřený systém fungování společnosti, měli vlastní odchovanci naději na plynulý a férový kariérní postup v rámci svého mateřského klubu (v duchu hesla „když budeš dobrej, tak se do Áčka určitě dostaneš“). Současně se však do klubu dostávali díky pár cizincům či hráčům z jiných domácích oddílů nové podněty. Tito externí hráči byli zdravou a požadovanou konkurencí.
Jakmile však padly veškeré hranice (neomezený rozpočet klubu, žádná klubová filosofie týkající se podílu vlastních odchovanců, tuzemských hráčů a cizinců atd.) a klub se vlivem nekonečného kapitálu pana Křetínského světu příliš otevřel, začali odchovanci přicházet o naději, že budou v boji o místo v základní sestavě v konkurenci drahých zahraničních posil úspěšní. Někteří proto přestali systému věřit a odešli z klubu ještě dříve, než z nich vůbec něco mohl mít. S trochou nadsázky by se dalo říct, že s přílivem Křetínského kapitálu odešla Spartě paradoxně i energie, na níž tento majitel Sparty jinde vydělává (pozn. Křetínský vlastní společnost Energetický a průmyslový holding a.s.) .
Dlouholeté pouštění žilou kdysi pevné, stabilní a pracně budované kostře týmu formou přijímání další a další externí pracovní síly pomalu, ale jistě, naleptávalo týmovou soudržnost až do té míry, že tým, někdejší tuzemský titán, zcela ztratil svoji nezlomnou duši. S alibistickým odvoláváním na skutečnost, že domácí zdroje (myšleno čeští fotbalisté) došly, se vše posunulo do roviny, že si klub sežene požadované fotbalisty radši jinde, mimo vlastní líheň. Klidně i mnohem dráž.
Mladí jsou tak znejistěni perspektivou zdravého vývoje své kariéry a staří mazáci nemají zájem předávat své know-how příchozím hotovým hráčům z ciziny. To si radši vezmou své rady do hrobu. Bodejť by ne, když jim klubová generalita dává de facto najevo, že o žádné jejich rady nestojí. Kontinuita týmové a vlastně celé klubové chemie je tedy narušena, soudržnost celku a nepsaná mezigenerační hierarchie zničena a do týmu se čím dál tím více vkrádá chaos, k jehož udržení je potřeba neustále více a více peněz. Samozřejmě takových peněz, které klub nezískal svou vlastní činností a prací (prodejem hráčů, reklamy, televizních práv, odměnami za úspěchy v soutěžích atd.).
Klub tak přichází o své mnohaleté investice, výkonnost, kvalitu, pověst.
Ale není divu. Nejen bohatá Sparta, ale obecně celá současná společnost, si zvykla ve velkém outsourcovat, tj. neobtěžovat se činnostmi, které unavují a nepřinášejí rychlý zisk. Jak je ale vidět i na příkladu fotbalové Sparty, relativně neomezené finanční zdroje a naivní představy vůdců mohou způsobit i totální rozklad fungující společnosti.
Platí-li, že fotbalové prostředí je surovou ukázkou fungování a vývoje společnosti, jak jsem naznačil v blogu Fotbalové zrcadlení společnosti, máme se v blízké budoucnosti na co těšit.
Inu, i železo může zkorodovat.
LITERATURA:
[1] Sparta-Teplice 0:1, další blamáž, zmar dokonal v závěru Moulis (idnes, 9.12.2018)
[2] Síla cizinců. Prosazují se také v reprezentacích? (Metro, 26.10.2018)
