Milion chvilek pro literaturu

Čtení knih poskytuje člověku dostatek času k tomu, aby si utvářel na věci širší názor a aby pouze nepřijímal zkratkovité informace z kdejakých článků, jak je dnes obvyklé.

"Píšu ti pomalu, protože vím, že neumíš číst rychle!" Tuto krásnou větu říkávala moje prababička mé mamince. Dnes by se však možná hodilo více: „Píšu ti málo, protože vím, že stejně nemáš čas to jinak ani číst.“  

Ano, jde o čas. O čas, který nemáme. O čas, který nemáme na klidné hledání svých vlastních názorů. Názorů, které nejsou řízeny internetovými vyhledávači, marketingovými poradci, moderátory mainstreamových televizních a rozhlasových stanic a analýzami odborníků všeho druhu, ale vlastním úsudkem. Úsudkem, který nás nutí pochybovat a nevidět události ve společnosti tak černobíle, jak je nám mnohdy podsouváno. A to i přesto, že argumenty jsou často zdánlivě nezpochybnitelné.

KLAUS, Václav, ml.: „Děti ve škole by měly především hodně číst. Kdo hodně čte, víc ví a hůř se mu věší na nos hlouposti. Lidé, co mají velkou knihovnu, jsou vzdělanější, demokratičtější a mají nadhled.“ (Právo, 15.6.2019) 

V poslední době jsem měl možnost si díky několika zajímavým knihám uvědomit, že i to, co se zdá jednoznačné, může být ve skutečnosti mnohem složitější, nebo dokonce úplně obráceně. A protože si myslím, že podobně to často bývá i v běžném životě, uveďme si pár knih, kde se to autorům podařilo hezky popsat .

Tak tedy…  

Dan Brown ve svém posledním románu Počátek (2018) ukazuje různé pohledy na soudobé společenské problémy. Prostřednictvím Roberta Langdona a snoubenky španělského prince Ambry Vidalové rozvíjí příběh, s jehož pomocí dává do kontrastu postoje liberální a konzervativní části společnosti, možnosti moderních technologií a přirozenost, konzistentní postoje královské rodiny a unáhlené reakce španělského lidu. 

Karel Čapek ve své fantastické alegorii Válka s mloky z roku 1937 zase barvitě ukazuje, jak může lidstvo morálně zdegenerovat, pokud nepoužívá selský rozum a jediným smyslem života společnosti se stává zisk. Zajímavé je, že některé pasáže knihy zcela přesně vystihují dnešní situaci v Evropě, tj. že i z péče o vybrané jedince a jejich práva lze udělat lukrativní byznys. Mnozí bohatí pak velmi úzkostlivě pečují o ty nejslabší. Pochopitelně ne ze soucitu.   

Coelhova Vyzvědačka Mata Hari. Kurtizána a špionka, která ačkoliv byla středem zájmu mnoha mužů, začala náhle přicházet o své výsadní postavení a širokou podporu. Ne snad proto, že už nebyla hezká anebo že by jí to už nešlo, ale jednoduše proto, že začala být až nebezpečná svému okolí. Na své přátele i nepřátele toho totiž věděla prostě příliš moc.    

A dále: V knize Žítkovské bohyně Kateřina Tučková ukazuje, jak jednoduše lze ze staré samotářské bylinkářky vytvořit společnosti krajně nebezpečnou osobu. Vlastimil Vondruška ve svých příbězích o Oldřichovi z Chlumu píše o tom, jak mohou falešná očekávání a třeba i záměrně nastrčené indicie přivést člověka k mylnému výkladu událostí. Wilbur Smith v Řece bohů popisuje Egypt faraonské doby. Pod pozlátkem technické a ekonomické vyspělosti se skrývá morálně totálně zdevastovaná společnost. Zajímavé je jistě i Clancyho famózní dílo Hon na ponorku, v němž autor mistrovsky vykresluje zradu kapitána sovětské ponorky Ramiuse, který zcela nečekaně změní kurz a zamíří ke břehům Spojených států.  Anebo si stačí přečíst román Dva proti říši od Jiřího Šulce, aby si člověk uvědomil, jak pestré události a souvislosti se pojí s hlavní dějovou linií příběhu.

Že může být vše zcela naopak, než se zdá, je též krásně popsáno v knize Prašina od Vojtěcha Matochy. Teenageři Jirka, Tonda a En pomáhají Jirkovu dědečkovi zachránit stroj Hanuše Nápravníka, který zabraňuje svévolnému rozpínání tajemné zóny bez elektřiny. Ke svému překvapení však zjistí, že je vše naopak.

VONDRUŠKA, Vlastimil: "Pravda se nedala hledat silnými slovy, ale ve vlastním svědomí a srdci. Tak to radily právnické spisy, které po hříchu mnozí urození soudci nejen neznali, ale nebyli ani ochotni je respektovat. Tahle namyšlenost podle Oldřicha z Chlumu v posledních letech neustále rostla." (Zločin na Bezdězu)

Ale možná nás brzy čeká kromě Milionu chvilek pro demokracii i milion chvilek pro literaturu a lidé začnou opět více číst knihy!