Žijeme v Matrixu?

Žijeme ve světě, který je založen na fikci a podvodu? Říká se, že peníze hýbou světem. Je tomu tak? Když jsem začal slýchávat v předvolební kampani heslo, které vybízelo ke krocení státního dluhu s ohledem na naše děti a vnuky, začal jsem se o tuto problematiku trošku zajímat.

          Nechápal jsem, jak je možné, že ostatní demokratické země mají dluh podstatně vyšší, než je ten náš a rovněž s tím nic nedělají. Vždyť se je snažíme od pádu komunismu ve všem dohnat,  jsou pro nás vzorem. Mohou s tím však tyto země skutečně něco dělat?

            Když uvážíme s jakými ciframi operují státy, je jen těžké si představit, že by takové peníze mohly skutečně existovat. Dluh USA přepočítaný na jednoho obyvatele je 200 tisíc dolarů. Tedy asi 6 milionů korun.

            Když začala koruna rapidně posilovat vůči euru i dolaru v první polovině roku 2008, začal jsem se zajímat o komoditní trh. Překvapila mě existence pákového efektu. Člověk, který má 100 dolarů, si může koupit určitou komoditu (zlato, ropu či národní měny) v hodnotě několikanásobně větší (páka). Kupující totiž nakupuje s předpokladem, že komodity ihned zase prodá, nejlépe se ziskem. Není tak pro majoritní většinu z nich žádoucí, dostat komoditu ve fyzické hmotné podstatě do svého skladu. Poslední kupující v celém tom řetězci transakcí musí totiž zaplatit celkovou reálnou hodnotu komodity, ale již bez přispění pákového efektu. Na to však většina obchodníků s komoditami nemá skutečné finanční prostředky. Tyto obchody můžou fungovat jen na základě důvěry a tudíž i likvidity trhu.

            Podobně však funguje i současný bankovní systém půjček na úrok, bez reálných finančních rezerv, které by byly kryty poměrem  1:1. Banka vám půjčí třeba sto dolarů, ale ze zákona je musí mít kryté pouze částkou dvou dolarů. Jak je to možné? Pokud to nedává smysl, přečtěte si prosím ještě jednou předcházející odstavec. Princip je hodně podobný.

            Peníze narozdíl od většiny dalších komodit, jsou komoditou virtuální. Dají se množit téměř jen myšlenkou. Je ovšem jisté, že pokud bych si chtěl myšlenkou zvýšit stav svého bankovního konta, ničeho tím nedosáhnu. Žiji totiž v Matrixu, nikoliv mimo něj. Tento systém neovládám, netvořím jeho pravidla. Ti co stojí na druhé straně, nechávají lidi v iluzi, že peníze jsou jako kukuřice, banány, sója, zlato či ropa. Tak tomu však není.

            V minulosti byl dolar i jiné měny kryty komoditou - zlatem. Hodnota komodity pro člověka a společnost vyjadřovala hodnotu peněz, měny. Základní podstata peněz se však změnila. V současnosti může být papírový nebo digitální dolar směněn pouze za jiný takový dolar.

Pokud bychom chtěli za každý dolar (ne jen za ty z mincovny, těch je jen okolo 5 procent ze skutečné cifry peněz obíhajících po světě ) dostat reálný ekvivalent v nějaké komoditě, např. ve zlatě, nebylo by dostatek zlata na pokrytí. Je to zvláštní na pochopení. Zdravý rozum totiž říká, že pokud mám 100 dolarů, dostanu za ně v obchodě stejně hodnotný kus zlata. Ano tak to je, bohužel jen tady u nás v Matrixu.

Pokud by všichni lidé vzali peníze a šli si za ně koupit zlato, Matrix by se začal hroutit. Nabídka a poptávka by však systém zachránily. Ale představme si situaci,že se všichni střadatelé ve stejný okamžik rozhodnou, vybrat si své peníze z bank. To by byl konec. Matrix by se zhroutil.

Matrix se generuje a roste jen díky nám. Pokud si totiž budeme půjčovat peníze a banka bude věřit, že svůj závazek splácet dluh splníme, tyto peníze pro nás vytvoří. To znamená, že pokud investoři a finanční domy budou věřit, že český občan bude pracovat a tvořit hodnoty, nikdy peníze nedojdou. Jen dluh se bude zvětšovat, avšak jen o takovou částku, aby poměr k HDP zůstal přibližně stejný. Pokud se tak neděje, je čas na reformy.

Podle mého je státní dluh jen strašák, který se hodí v agitaci některých politických stran, které chtějí získat politickou moc a uskutečnit reformy, které budou výhodné jen pro určitou skupinu lidí. Každý by si měl uvědomit svou pozici ve společnosti na základě svého přesvědčení, ale také podle svých hmotných prostředků a hledat tak podporu u té politické strany, která ho bude reprezentovat. Je potřeba, aby byla společnost vyvážená. Jakékoliv extrémy vyvolávají krizi!

Vím, teď asi zase straším voliče ODS, ale protože ti již jasně vyjádřili svým sloganem, že se strašit nenechají, nechává mě to v klidu. Já se také nebojím, pokud má člověk práci a malé dluhy, žít v Matrixu je pohodlné. Zhroucení Matrixu by jen přineslo nestabilitu a porodní bolesti při zrodu nového systému a řádu. Je docela možné, že se tak již děje. Nedělám si iluzi, že tento svět ve kterém žijeme, je věčný. Vše je v pohybu a vše se mění. Civilizace se rodí a zanikají, stejně jako ideologie a řády.

Heslo Matrixu je:

Produkce pro produkci, spotřeba pro spotřebu.