Vládkyni dešťů

Na jedné z mých procházek nočním lesem byl jsem překvapen náhlým příchodem silné větrné bouře. Nevím, zda to byl samotný Vládce větru, v hukotu té smršti jsem ale zaznamenal následující slova.    

Slyš mé volání,

má Vládkyně dešťů drahá,

nedopusť, aby marná byla má snaha,

dobře vím, že ničeho nedosáhnu pouhou silou,

dobře vím, že ničeho nedosáhnu tupou pilou,

jenže já už zase cítím v srdci shon a zmatek,

a už zase toužím po náporu tvých kapek,

raději celý život v cizích domech loupit,

raději si od ďábla druhý život koupit,

raději se navěky v pekle smažit,

než se o ně přestat snažit.