Bundeswehr se s Angelou Merkelovou rozloučil "Velkým čepobitím". Tento výraz v češtině rozhodně příliš obvyklý není, co si tedy pod ním představit?
Německá armáda se ve čtvrtek 2. prosince rozloučila se svou premiérkou Angelou Merkelovou. Slavnostní rituál „der Große Zapfenstreich“, který se při podobných příležitostí používá, se do češtiny nepříliš šťastně překládá jako „Velké čepobití“. Příliš libozvučně tento překlad nezní a navíc asi jen málokomu je na základě tohoto výrazu jasné, o co v tomto vojenském rituálu vlastně původně šlo.
Částečné vysvětlení nám nabídne Ottův slovník naučný (Praha 1893), který uvádí:
„Čepobití, čeporaz, rus. večernjaja, franc. retraile, ital. ritarata, něm. Zapfenstreich, ve vojscích večerní bubnování na ukončení denní práce a na uložení vojínů ke spaní. Výraz č. pokládán za pouhý překlad z němčiny a nahrazován slovy večerka vojenská, čímž nabývá platnosti i pro troubení k stejnému účelu. Po č. žádnému prostému vojínovi mimo výkon služební a mimo zvláštní povolení není volno dlíti mimo místnost, kde bydlí.“
Z Ottova slovníku naučného je tedy zřejmé, že dnešní podoba „Velkého čepobití“ vznikla postupným vývojem z vyhlašování vojenské večerky. Ani tento fenomenální slovník nám však neposkytuje vysvětlení, jaké že to čepy jsou vlastně bity.
Odpověď lze naštěstí nalézt na stránkách německá verze Wikipedie, která uvádí, že poprvé byl „Zapfenstreich“ popsán Johannnem Friedrichem von Flemmingem již v roce 1726 v knize „Vzorný německý voják“ („Der vollkommene deutsche Soldat“). „Čepobití“ bylo signálem k nočnímu odpočinku, který se dával bubnem, rohem nebo trubkou. Po vydání tohoto signálu už vojáci nesměli opustit kasárny.
Název je odvozen od úderu šavle přes čep (pípu) sudu s vínem nebo pivem. Tento úkon prováděla dozorčí hlídka pověřená vyhlašováním večerky, která tímto zákrokem oznamovala mužstvu konec popíjení. Kromě úderu šavlí lze termín „Zapfenstreich“ nicméně vysvětlit i tak, že hlídka nakreslila přes čep sudu křídou čáru, aby bylo možné zákaz další konzumace snadno kontrolovat.
Hlídka, která ohlašovala a vynucovala návrat vojáků do kasáren (popř. jiného místa ubytování), byla doprovázena hudebníky, kteří večerku oznamovali – jak je již uvedeno výše – hrou na bubny, roh nebo trubku. Postupem času samo „čepobití“ vymizelo a zachován zůstal jen zvyk oznamování večerky hudbou. Termín „Zapfenstreich“ se jako označení večerky používá dodnes v Bundeswehru a v Bundesheeru.
Pro zajímavost lze ještě na závěr dodat, že anglický výraz „tattoo“, který označuje vystoupení vojenské kapely, vznikl obdobným způsobem jako „Zapfenstreich“. Rozdíl je jen v tom, že pochází z holandského „doe den tap toe“ (anglicky: turn off the tap), tedy něco jako „zavři pípu“.
