Doktor Johann Panzerfaust

Doktor Panzerfaust je pohodlně usazen u stolu v příjemně vytopeném zájezdním hostinci, na židli vedle sebe má odložen houslový futrál poněkud větších rozměrů a zvědavě se rozhlíží kolem.

Hostinec je zařízen poněkud úsporně, avšak velmi vkusně a se smyslem pro detail. Nepřehlédnutelná je rovněž jeho značná prostornost. Po krátké chvíli přichází vrchní.

Vrchní: „Račte si přát?“

Dr. Panzerfaust: „Jeden chodník, prosím.“

Vrchní: „Je mi to velmi líto, ale chodník podáváme bohužel pouze ke kinu.“

Dr. Panzerfaust: „No to je ovšem škoda, prosil bych tedy jednu cestu do města.“

Vrchní: „Je mi to opravdu líto, ale ani v tomto případě Vám nemohu vyhovět, v dnešním menu je pouze cesta z města.“

Dr. Panzerfaust (již poněkud rozladěn): „No to jsou věci, tak teda alespoň jednu pěšinu!“

Vrchní (opatrným hlasem): „Pěšinu sice ještě máme, avšak pouze do umrlčího lesa, nejsem si proto zcela jist, zda byste o takovou pěšinu měl zájem…“

Dr. Panzerfaust  (naštvaně): „Ne, to bych tedy neměl. Pane vrchní, ani napotřetí jsem u Vás neuspěl se svou objednávkou. Ani nepamatuji, kdy se mi něco podobného stalo naposledy. Tušil jsem, že návštěva Vašeho podniku nebude procházka růžovou zahradou, že to ale bude taková anabáze, to jsem nečekal. Dám Vám ale ještě jednu šanci. Co byste mi Vy sám nabídnul?“

Vrchní: „Děkuji Vám za velkorysost. Mohu-li Vám osobně něco doporučit, pak bych určitě volil výtah k moci, schody do nebe nebo highway to hell.“         

Dr. Panzerfaust (nechápavě): „Co to má znamenat? Po moci netoužím, ze schodů se dá velmi snadno spadnout a ani do pekla se mi ještě nechce. Pane vrchní, odcházím. Sbohem.“

Vrchní (temným výhružným hlasem): „Ne tak zhurta, doktore Panzerfauste! Nejsem obyčejný povrchní vrchní, jsem čert! A kdo jednou vkročil do tohoto podniku, musí nést následky. To ti říkám já, syn pluků pekelných!“

Poté odkládá falešný vrchní čepici a předvádí doktoru Panzerfaustu své rohy.

Na dr. Panzerfausta však nedělají dojem ani čertovy rohy ani jeho řeči. Velmi pozvolna se zvedá, pokládá na stůl houslový futrál, zkušenými pohyby jej otevírá a vyjímá z něj zbrusu nový panzerfaust.

Čert (s otazníky v očích): „Co to tady, k čertu, vyvádíš?!“       

Dr. Panzerfaust ale na čertovy dotazy vůbec nereaguje. Místo toho připravuje svůj panzerfaust k palbě a střílí, čímž ve stropě místnosti vzniká pořádná díra.

Dr. Panzerfaust (ukazuje směrem k díře): „A teď švihej tam, kam patříš!“

Čert (zkroušeně): „Pane doktore Panzerfauste, když já se tam bez Vás nemůžu vrátit. Šéf by mi strhnul osobko. To radši zůstanu tady a půjdu k Vám do služby. Vlastně si na mě možná ještě pamatujete, jmenuji se čertík Bertík. Vezměte si mě k sobě,  prosím, budu Vám nosit svačiny i panzerfausty!“

Dr. Panzerfaust (po relativně dlouhém váhání a přemýšlení): „Že já jsem toho Goetha vůbec četl, to on ze mě udělal takového humanistu. No dobrá, tak tedy pojď ke mně do služby. Docela mi dnes vyhládlo, tak bys večer mohl udělat třeba toasty. Doufám, že budou pořádně ďábelské!“

Doktor Panzerfaust opouští v doprovodu čertíka Bertíka zájezdní hostinec. Bertík se blaženě usmívá a v pravé ruce nese houslový futrál poněkud větších rozměrů. Hostinec je obklopen krásnou přírodou, a tak je čeká příjemná procházka.