Československý voják v extrémních podmínkách válečných konfliktů 20. století

Ve 20. století se odehrály válečné konflikty, které přinesly do té doby nevídaný průmyslový charakter zabíjení, ohromnou míru utrpení pro civilní obyvatelstvo a také vedení bojových operací v nejrůznějších prostředích.

Válčilo se pod zemí, na zemi i ve vzduchu, válčilo se na hladině i pod hladinou řek, moří a oceánů, válčilo se doslova všude.

K nejnáročnějším prostředím, ve kterých se vedly bojové operace, patřila např. vyprahlá africká poušť, neprostupná vietnamská džungle, Alpy a mrazivá Sibiř. České a slovenské vojáky si s takovými extrémními podmínkami příliš často nespojujeme, přesto se ani jim tato drsná bojiště nevyhnula. A vzhledem k tomu, že českou (a částečně také slovenskou) kolektivní paměť stále sužuje Mnichov 1938, Srpen 1968 a také přízrak Švejka jako prototypu českého vojáka, neměli bychom na jejich bojová vystoupení zapomínat ani v současné době, i když se již často jedná o události přes 100 let staré.

V době 1. světové války bojovaly statisíce českých a slovenských vojáků v rakousko-uherské armádě. V jejich řadách se dostali nejen na ruskou nebo srbskou frontu, nýbrž také ve velkých počtech do Alp a jejich podhůří na frontu proti Italům, kde se boje odehrávaly na řekách Isonzo (Soča) a později Piava. Byly to boje mimořádně náročné, které probíhaly v nehostinném prostředí často ve velkých nadmořských výškách a za velmi nízkých teplot.

Za zmínku v souvislosti s boji v Alpách stojí nepochybně historie Pražských dětí neboli 28. pěšího pluku „Viktor Emanuel III.“, který je známý především svým přechodem k Rusům údajně dokonce za hudebního doprovodu plukovní kapely na Velikonoce 1915, což 11. dubna téhož roku vedlo k jeho rozpuštění. Už se ovšem tolik nepřipomíná, že již v následujících měsících roku 1915 se bývalí členové 28. pluku vyznamenali v boji o Monte San Michele v průběhu 2. a 4. bitvy na Soči natolik, že již 22. prosince 1915 rozhodl císař o obnovení pluku. Ten byl poté i nadále úspěšně nasazován na hornaté italské frontě.           

Ještě podstatně méně známé než boje v Alpách je nasazení českých a slovenských dělostřelců proti Britům v rámci c. a k. armády v pouštním prostředí Palestiny. Rakousko-uherské dělostřelecké jednotky, v jejichž řadách Češi a Slováci bojovali, byly do Palestiny vyslány v roce 1915 jako podpora turecké armádě a na tomto bojišti se udržely až do úplného konce války v roce 1918, přičemž se v mezičase dostaly do Gazy, Betléma, Jeruzaléma, Aleppa či Damašku.  

Zajímavostí je, že k relativně pozitivnímu přijetí rakousko-uherských dělostřelců místním obyvatelstvem přispěl i český orientalista Alois Musil, který je čas od času oprávněně označován jako český, popř. moravský Lawrence z Arábie.

Pokud jde o bojové nasazení v zimních podmínkách v této době, není možné použít jiný příklad než Československé legie v Rusku. Ty sice vznikly ještě v době 1. světové války, avšak světové uznání si zajistily až svými heroickými výkony v průběhu ruské občanské války, kdy se jim podařilo obsadit celou transsibiřskou magistrálu a zajistit si tak přes Vladivostok cestu domů.

Avšak nejen v období 1914-1920 se Češi a Slováci ocitali v různých exotických oblastech, nejinak tomu bylo i v době 2. světové války a krátce po ní. Snad dostatečně je již známá pouštní historie 11. čs. pěšího praporu, který pod velením podplukovníka Karla Klapálka v letech 1941-1942 významně přispěl k obraně důležitého libyjského přístavu Tobruk.

Ten sice dne 21. června 1942 nakonec pod náporem německých a italských jednotek kapituloval, což ale nic nemění na hrdinství spojeneckých vojáků, včetně těch československých, kteří jej bránili do 7. dubna 1942 než byli vystřídáni Jihoafričany. 

Zhruba ve stejné době se podobně urputně bránilo i několik desítek Čechoslováků japonskému náporu v Singapuru, do kterého se dostali především jako zaměstnanci firmy Baťa. Českoslovenští vojáci v době 2. světové války tedy bojovali nejen v Evropě nebo v Africe, ale také v jihovýchodní Asii. Po pádu Singapuru, který Japonci pod velením generála Jamašity dobyli dne 15. února 1942, je navíc čekalo velmi drsné zacházení v japonském zajetí.   

Do velmi těžkých podmínek se dostala také 2. čs. paradesantní brigáda pod velením plukovníka Vladimíra Přikryla. I když byla jednou z velmi důležitých jednotek, které se podílely na Slovenském národním povstání, jeho porážce zabránit nedokázala. Do zajetí se ale tato jednotka nikdy nedostala, místo toho se ji podařilo ustoupit do Nízkých Tater, kde přečkala tvrdou zimu 1944/1945 až do příchodu Rudé armády a 1. čs. armádního sboru na Slovensko.   

Slavonská  pohoří Psunj, Papuk, Dilj, Krndija a Bilogora nejsou sice tak vysoká jako Nízké Tatry, přesto ale byla dostatečně vysoká na to, aby se stala útočištěm pro I. čs. brigádu Jana Žižky z Trocnova. V době svého založení 26. října 1943 měla brigáda 588 bojovníků. Z tohoto počtu bylo 298 Čechů a Slováků. Od tohoto okamžiku až do konce války se pak brigáda úspěšně podílela na odbojovém hnutí v Jugoslávii.  

V Evropě v roce 1945 zavládl mír, to ale bohužel nebyl případ Vietnamu, kde se již v tomto roce rozhořely boje mezi vietnamským osvobozeneckým hnutím Viet Minh a Francouzi. Velmi intenzivně byla do bojů ve vietnamské džungli nasazována Francouzská cizinecká legie, přičemž v jejich řadách bojovalo na 1600 Čechů a Slováků. Tři sta z nich ve Vietnamu padlo, část z tohoto počtu v bitvě o Dien Bien Phu v roce 1954, která pro Francouze skončila porážkou a jejich angažmá ve Vietnamu ukončila.           

Výše uvedený výčet nasazení československých vojáků v drsných podmínkách válek 20. století si neklade za cíl tato nasazení podrobně popsat. Na internetu si k nim může případný zájemce najít dostatek informací. Cílem tohoto výčtu bylo především poukázat na skutečnost, že českoslovenští vojáci obstáli i v extrémních bojových podmínkách se ctí. Neseděli doma s rukama v klíně, bojovali, mnohdy se dočkali i zajetí, a i když prohráli dílčí bitvy, nakonec se dočkali vítězství.* A to by nás mělo inspirovat i dnes.

* Takto jednoznačný výklad je možný u čs. legií a čs. druhoválečných jednotek, v případě našich vojáků v c. a k. armádě a v cizinecké legii je to samozřejmě složitější.