Správný čas vyniknout a něco v životě dokázat neexistuje. Nejdřív jste jenom malé dítě. Pak je vaší prioritou škola a vzdělání. A to rozhodně není konec.
Po jejím dokončení musíte nejdřív nabrat zkušenosti, protože žádné nemáte a když je konečně získáte, nejspíš máte taky malé děti a hypotéku. Když děti vyrostou, je nejdůležitější jim zajistit slušný život a vzdělání. A když konečně dospějí, jste prostě už moc staří.
Všichni žijeme obklopeni systémem, který nám v každé fázi života říká, jak bychom se měli správně chovat. Systémem, který se tváří, že nás má dovést k úspěchu.
Ve skutečnosti je to ale skvěle vyladěný stroj na výrobu průměrnosti. Stroj na výchovu jednoduše škatulkovatelných a snadno nahraditelných lidí, kteří si bez velkých protestů žijí své „obyčejné životy“. Jenže pokud se budete pevně držet vymezených mantinelů „normálnosti“, nikdy nemůžete dokázat nic výjimečného.
Pokud je vaším snem něco jiného, než prožít život s nálepkou průměrného občana, musíte pravidla porušit a systému se vzepřít. To znamená vystoupit z mezí normálnosti, stát se černou ovcí, defektním kusem společnosti.
Otec od rodiny, který opustí místo v mezinárodní korporaci, aby mohl v garáži renovovat motorky. Student, který na koleji založí marketingovou agenturu, zatímco jeho spolužáci si užívají v baru. Důchodce, který místo krmení labutí chodí na kurzy HTML.
Zbytek společnosti na vás bude koukat jako na podivína. Možná vám budou domlouvat ať dostanete rozum. Ať necháte toho šílenství a vrátíte se zpět do mantinelů normálnosti.
Neposlouchejte je, ale ani nečekejte, že vás pochopí. Jděte si za tím, co chcete. Pokud na své cestě vydržíte dost dlouho, přestanou vás mít za blázna a místo toho začnou říkat, že jste jeden z těch, kterým příroda nadělila mimořádný talent. Stanete se výjimkou, potvrzují pravidlo. Systém bude existovat dál, ale vy už nebudete jeho součástí.
To, že se vzepřete zavedeným zvyklostem není zárukou úspěchu. Je to však jeho nutnou podmínkou.
Tento článek jsem publikoval také pro Krawin.cz
