Seznam pozitivních přínosů tance je dlouhý. Zahrnuje věci od zlepšování fyzické kondice, přes posilování sebevědomí a zvyšování našich společenských dovedností až po možnosti kreativního vyjádření. Proč se tedy bojíme tančit?
Potkáte je poblíž každého tanečního parketu. Společenským akcím, jejichž je tanec součástí se vyhýbají a když už je teď k účasti různé okolnosti nutí, mají s sebou bohatou zásobu důvodů vysvětlujících proč opravdu tančit nemohou. Při pohledu na taneční parket jsou vysoce nervózní, přestože to za jiných okolností jsou často velmi úspěšní a sebevědomí lidé. Dostanou-li na výběr, mnozí raději podstoupí nemalá osobní příkoří, než aby museli tančit.
Ještě zajímavějším jevem, než je samotná existence této neviditelné zdi mezi tanečním parketem a jeho okolím je to, jak snadno je ji možné překonat. Důkazem budiž třeba pánové, které jejich manželky téměř za pomoci násilí a psychyckého teroru donutili k návštěvě tanečních kurzů pro dospělé. Na první lekci většinou přicházejí lehce pobledlí, zamlklí a pevně rozhodnutí uchovat si alespoň poslední zbytek důstojnosti o kterou domněle přišli. Pak přijdou první kroky, za chvíli první otočka. První uvolnění přijde o přestávce, kdy většinou zjistí, že podobných trpitelů je v kurzu hned několik. Uplyne první lekce, pak druhá, třetí, desátá. Pokroky jsou nevyhnutelné a po krátké době je strach ze ztráty důstojnosti pomalu vystřídán nově získanou hrdostí na vlastní nové dovednosti.
Někteří s poslední lekcí poděkují a skončí ale pro mnohé je zlepšování svých dovedností velmi návyková droga. Ti samí lidé, pro které byla představa tance jednou z největších hrůz se najednou přistihnou jak cvičí waltz doma v obýváku. Cesta za novým koníčkem pro ně teprve začíná, ale neviditelná zeď kolem tanečního parketu už navždycky padla.
Text převzat z www.dancebuddies.cz
