Spojené království stálo na rozcestí a britský lid učinil historické rozhodnutí. A nebo taky možná ne...
Byli jsme včera opravdu svědky toho, jak se píše historie Evropy v přímém přenosu?
Odpoveď je prostá: Těžko říct...
Jak významně britské „Leave“ ovlivní budoucnost Evropy totiž ovlivní teprve následující měsíce a roky.
Britové doporučují...
Předně, včerejší referendum samozřejmě neznamená, že Británie od zítra není členem EU. Britové pouze doporučili svým politikům zahájení procesu, jehož cílem bude jednoho dne Unii opustit.
Pravda, David Cameron jasně prohlásil, že výsledek referenda bude pro jeho vládu závazný. Jenže David Cameron od podzimu již nebude stát v čele Velké Británie. Zda jeho přístup bude sdílet i jeho nástupce není vůbec jisté. Rozhodnou o tom hlavně nadcházející volby.
Britská politická scéna je sice nepoměrně vyspělejší než ta naše, ale zkusme si představit, jak by se třeba Bohuslav Sobotka cítil zavázán slibem vlády Petra Nečase?
Těsný výsledek referenda navíc lze těžko považovat za silný mandát od Britského lidu o kterém by si žádný politik nedovolil polemizovat. (Britové jako celek na otázku Stay or Leave v podstatě odpověděli „We don´t have a bloody idea“).
EU bude reagovat...nějak
Předpokádejme ale, že příští britská vláda přijme Cameronův závazek za svůj, aktivuje článek 50 (ještě, že ne 66) a zahájí jednání o vystoupení z EU.
Taková jednání budou trvat několik let a nebudou probíhat ve vakuu. Svět se bude otáčet dál. Unie bude reagovat. Budou nabídnuty alternativy a kompromisy. Referendum dodá sílu euroskeptikům po celé Evropě a Unie bude muset přijmout nějaké reformy. Angličany a Velšany mohou ovlivnit názory Skotů a Irů volající po nezávislosti a setrvání v EU. A to všechny dohromady může přimět Velkou Británii ke znovuzvážení svého postoje. Za pár let tak mohou jít Britové k volebním urnám znovu. Komu se to zdá nepravděpodobné, vězte že to není vůbec nic proti eskapádám, které provázeli britský vstup do EU (EHS).
Členství je jen třešinkou na dortu
Po účel našich úvah, ale opět předpokládejme, že Spojené království bude neoblomné, dotáhne proces vystoupení do konce a oficiálně tak přestane být členem EU.
Jenže ani tenhle fakt neznamená bez dalších podrobností v praxi vůbec nic. Smlouvy vyplívající z členství v EU totiž budou muset nahradit nějaké jiné dohody mezi EU a nezávislou Británií, protože...no zkátka protože Británie bude celkem jistě i po Brexitu pořád 30 km od francouzského pobřeží. Ale teprve podoba a duch těchto smluv určí, jestli bude 23. červen 2016 datumem, který si jednou budou muset povině zapamatovat studenti dějepisu (pro jejich dobro doufejme, že ne - to datum je k zapamatování přišerné). Výsledkem může být cokoliv od zachování nebo dokonce prohloubení všech stávajících vztahů, (kdy jediným rozdílem bude nepřítonost vlajky EU na britském parlamentu) až po zavedení tvrdých ekonomických a dalších bariér jako jsou cla, kvóty, víza a další libůstky mezinárodní diplomacie.
Jak to tedy opravdu bude?
Stejně jako Britové při včerejším referendu, ani já nemám ponětí. A nemá ho ani nikdo další ať už se tváří sebeanalytčtěji. Jsme na začátku cesty, která může vést k silnější Evropě, k rozdrobené Evropě, k stále stejně zaseknuté Evropě, nebo téměř k čemukoliv dalšímu.
