Pravděpodobně nejuctívanější pes v historii s množstvím ocenění za odvahu ve službě. Rychlejší než chemické hrozby nebo dělostřelecké granáty. Zachránil bezpočet životů obyčejných vojáků.
Jen několik jedinců dokázalo rozlišit mlhu, povalující se při zemi, od plazícího se mraku bojového plynu. Když udeřil fosgen, chlorin nebo yperit a zasáhl vojákova nechráněná místa na těle, vytvořil mu puchýře nebo propálil kůži. Pokud si voják nasadil masku pozdě a bojovou látku vdechl, spálil si plíce. Když byl Stubby poprvé v zákopech, z ničeho nic zdvihl čumák. Začal divoce štěkat na vojína Conroye. Potom zahrabal hlavu do zásob nebo do šatů tak, že mu vyčuhoval jenom zadek. Nejdřív nikdo nevěděl, co Stubby dělá, ale později všem došlo, že je rychlejší než volání: "Plyn!", které se rozléhalo po celé linii.
Druhá bitva na Marně v době I. světové války se odehrála v době od 15. července do 6. srpna 1918 kousek od Paříže. Síly v ní si změřily armády Francie, Spojených států amerických, Spojeného království a Itálie proti Německu. Přes počáteční německý postup Spojenci přešli do protiútoku a svého protivníka porazili. V té době na všech frontách zavládlo velké vyčerpání. Na Marně byly použity snad všechny zbraně, včetně chemických. Jednotky postupovaly přes otevřený terén. Byl celý rozrytý dělostřeleckou palbou a Stubby při ní sehrál svou další roli.
Jedním z mužů odvedených k americké pěchotě byl vojín J. Robert Conroy. Jednoho večera si ve městě všiml psa - bulteriéra se zkráceným ocasem. Našel ho za branou kasáren a protože pes vypadal hladově, vzal ho sebou tajně na ubikace a hned potom adoptoval. Velící seržant zakrátko zjistil, že přítomnost psa upevňuje morálku a soudržnost celé jednotky. Zavřel proto oči. Dokonce Conroyovi dovolil brát si psa sebou na výcvik. Vojáci se smáli nad tím, jak dal Stubby hlavu k zemi a zůstal ležet na břiše chvíli před každým výbuchem nebo výstřelem. Ještě netušili, jak cenná je to vlastnost.
Vysoké pištění přilétajícího projektilu totiž zachytily psí uši dříve, než uši lidské. Stubby si je zakryl packami a vypadal neobyčejně směšně. Na bojišti se mu už nikdo z vojáků nesmál. Naopak, všichni ho pozorně sledovali, protože je včas spolehlivě varoval před výbuchem nebo bojovým plynem. Když jednou dopadl dělostřelecký náboj s plynem moc blízko, Stubby nestačil utéci. Skončil v nemocnici a když se doktoři dozvěděli, o jakého psa se jedná, věnovali mu maximální péči a po týdnu jeho život zachránili. Protože byl zraněn i Conroy, Stubby se už na frontu nevrátil. Zůstal se svým pánem po celou dobu v lazaretu, kde taky věrně sloužil. Novým raněným vždy pečlivě olizoval obličej.
Seržant Stubby, zdroj: YouTube.cz
Pes Stubby proslul nejen v armádě. Ženy z malého francouzského města Domrémy-la-Pucelle ho obdarovaly ručně šitým koženým kabátkem ozdobeným znaky spojeneckých armád. Po návratu do Spojených států byl představen prezidentu Woodrowovi a od vrchního velitele amerických sil v Evropě generála Pershinga obdržel medaili. Později se v Bílém domě setkal s dalšími dvěma prezidenty: Warrenem Hardingem a Calvinem Collidgem. Stal se čestným členem Americké legie, Červeného kříže a YMCA (nejstarší a největší křesťanské mládežnické organizace na světě). Na jeho členské kartě stálo: "Tři kosti denně a místo na spaní".
Zdroje: Kniha Mlčenliví hrdinové, hrdinství a oddanost zvířat ve válce od Evelyn Le Chéne
