Zvířata ve válce: Koně

Koně patřili ve válkách vedených člověkem mezi nejvíce využívaná zvířata. A také se řadili k těm nejvíce trpícím živým tvorům.

   Posledním největším světovým konfliktem byla druhá světová válka. Když se podíváme na životopisy největších a nejslavnějších generálů na všech válčících stranách, zjistíme, že skoro každý z nich začínal nebo působil v kavalérii. V bitvách a válkách padly milióny koňů a možná jsou i jejich ztráty srovnatelné se ztrátami lidskými. Jenomže koňské oběti se ve statistikách objevovaly málokdy. Ani jména těchto zvířat nejsou tak vyzdvihována a známa. Proto v tomto článku nepíši o konkrétním koni. K těm ostatním by to nebylo fér.

Útok kavalérie z dob napoleonských válek, scéna z filmu Vojna a mír, zdroj: YouTube.cz

   Je zajímavé, že Britové udělili z 53 Dickinových medailí, což je jejich nejvyšší ocenění pro zvířata ve válkách, jen třem koním. Olga, Upstart a Regal, všem ze stejného důvodu. Patřili metropolitní policii a jejich povinností bylo jen stát, zatímco jezdci řídili dopravu a odchod civilistů do krytů při bombardování. Ve všech případech je ohrožoval oheň, padající trosky, střepiny, jezdící auta a prchající, kteří kolem nich pobíhali v panice. Přesto koně klidně a pevně stáli. Jako skála. Je to možná symbol. Kůň ve válce působí jako ostrov klidu v moři chaosu, zmatku, bezmoci, nářku a násilí. 

Útok křižáků na koních, scéna z filmu Království nebeské, zdroj: YouTube.cz

   Jeho předci pochází z doby před šedesáti milióny lety, žil už v pralesích třetihor. Člověk si ho postupně domestikoval. První zprávy pochází z Asie z doby 3 000 let před naším letopočtem. Chovali se nejprve pro mléko a maso, později pro přepravu nákladů a osobní dopravu. Poskytovali zábavu při soutěžích a účelně se využívali při lovu ostatních zvířat. V současné době má kůň největší význam nejen pro sport a rekreaci, ale také ve zdravotnictví, například při hipoterapii. Je logické, že lidé je pro jejich vlastnosti začal ve válkách používat.

   Kůň je býložravec a ve své podstatě má mírumilovnou povahu. A to přesto, že jde jinak povahově o rozmanité zvíře. Někteří jsou vzpurní, ohniví, temperamentní a jiní zase plaší nebo zvídaví. Není to šelma nebezpečná pro jiné druhy, naopak před šelmami v případě nebezpečí unikají a pravděpodobně proto je jim dána do vínku rychlost a hbitost. Ve válkách tahali povozy nebo děla, nosili náklady věcí, potravin a munice a na svém hřbetě vozili pestrou škálu bojovníků. Rytíři, lučištníci, indiáni, dragouni, kavaleristé a mnozí další.

   Alexander Makedonský, zvaný Veliký, zřejmě jako první používal velké bitevní formace, kde koně hráli důležitou úlohu. Římané na koních moc jezdit neuměli, to spíše Galové nebo Germáni. Zato Hannibal měl ve svém vojsku asi osm tisíc jezdců. Dvě poslední světové války spolykaly nejen nepředstavitelné množství lidí a techniky, ale také koní. V té první probíhala jejich služba v těžkém rozbahněném terénu, kde tahali povozy a děla o váze až tři sta kilogramů těžká. Zaplétali se do ostnatého drátu, umírali v křečích působením bojových plynů nebo pod těžkou kulometnou či dělostřeleckou palbou. 

Smrt koně, scéna z filmu Válečný kůň, zdroj: YouTube.cz

   Ve druhé světové válce sice jezdectva ubylo, ale kůň hrál stále velmi důležitou roli. V dokumentárních filmech často vídáme tanky nebo nákladní automobily a koně málokdy. Jenže realita byla jiná, zejména na začátku války. Například jen Sovětská armáda používala 1 200 000 koní! Němci na východní frontě nezůstávali příliš pozadu. A samozřejmě, když nebylo zbytí, koně končili i jako proviant. Paulusova armáda u Stalingradu na vánoce v roce 1942 měla ke štědrovečerní večeři karbanátek z koňského masa. V posledních fázích bitvy snědla skoro čtyřicet tisíc koní, k smrti vyhladovělých, jako sami němečtí vojáci.

   V moderních válkách nehrají koně úlohu jako kdysi. I když místy ano. V Afghánistánu v těsných soutěskách nepřístupných hor je technika k ničemu, takže řešení v podobě přemístění těžkého nákladu nebo rychlé dopravy vojáka se samo nabízí. Na koních se musely naučit jezdit jednotky amerických speciálních sil, aby dokázaly držet krok s nepřítelem. K poctě účastníků operace Enduring Freedom stojí v New Yorku socha koně a jezdce. Přesto je dnes použití koně v armádách ojedinělé. A je to dobře, protože dívat se na umírajícího koně, není o moc méně strašné, než vidět smrt člověka. 

Zdroje: Kniha Mlčenliví hrdinové, hrdinství a oddanost zvířat ve válce od Evelyn Le Chéne