Vypadá to, že dnešní dobu snad nelze přežít bez všech těch doporučení od různých organizací, úřadů, komisí, institucí, médií, lékařů, celebrit a já nevím koho ještě. Jedno se týká i zásad zdravého stravování.
Nepovažuji se za tlustého a to i přes několik podivných signálů. Třeba při pohledu do zrcadla s mírným znepokojením pozoruji stále se kulatící obličej. V sedě je nezbytné si povolovat opasek, ale možná ho mívám jen příliš pevně utažený. Při setkání s mladou dívku automaticky zatahuji břicho, tuto skutečnost však přičítám podmíněnému mužskému reflexu. Jenže po absolvování preventivní zdravotní prohlídky je poprvé nahlas vysloveno to ošklivé slovo: obezita. Dostávám doporučení držet se zásad správné výživy, spolu s ním letáček se základními informacemi. Pouštím se do jeho čtení při konzumaci mé oblíbené kačenky. Tu mám rád s červeným zelím a bramborovými knedlíky.
V letáčku najdu tři kolonky. V první je seznam potravin označený jako "Doporučeno ke konzumaci". Usuzuji, že jde o zdravá jídla, protože žádná zde uvedená neznám. Podvědomé je mě odstředěné mléko nebo syrová zelenina. Druhá kolonka je "Omezená konzumace", zde mám větší jistotu a už tuším co například je nízkotučný sýr či rýže. Nejznámější mě ovšem je třetí sloupec "Příležitostná konzumace". Párky, salám, slanina, dorty, koláče, zmrzlina, atd., ty znám velmi dobře, jsou každodenní součástí mého jídelníčku. Oddychnu si úlevou. Vždyť mohu jíst prakticky všechno co nyní, musím k tomu přidat jen ty položky z prvních dvou kolonek.
Pokud chováte lásku k jídlu a máte pocit, že je to tak správné a má to tak být, pak jakýkoliv zásah do vašich stravovacích zvyklostí znamená narušení přírodní rovnováhy. Úplně si to uvědomuji až v okamžiku, kdy při nedělním obědě pohlédnu do letáčku a jsem zastrašen katastrofálními následky konzumace mojí oblíbené opečené křupavoučké kůžičky z kuřete. Neochotně ji sundávám dolů a tiše pláču. Pak se zarazím a uvědomím si všechny důsledky nového životního a zdravého stylu. V tu chvíli mě všechny láskyplné city ke všemu a ke všem zcela opouští. Na místě se měním z usměvavého, šťastného, klidného a vyrovnaného člověka v duševní trosku.
Nejprve se snažím vyřešit zdravé stravování v pracovní dny. Možnou cestou pro mě je tzv. krabičková dieta. Proč je doprava od firmy zdarma zjišťuji po otevření víčka. Na úplném dně příšerně hluboké krabičky lze letmo zahlédnout kousky něčeho zeleného, což je pravděpodobně nějaký neidentifikovatelný salát. Z druhé strany víčka čtu nápis "Treska na zelenině". No jo, ale kde je ta treska ? Obracím zelené listy a pokouším se zjistit, zda nevyplave. Marně. Po úporné snaze nacházím mikroskopické stopy něčeho, co asi zbytkům ryby odpovídá. Během třiceti vteřin mám v sobě obsah celé krabičky. Třicátou první vteřinu mě přepadá obrovský hlad, který tiším koblihami s marmeládou z nedalekého pekařství.
Napadá mě si přípravu krabičky provést doma. Zakupuji si proto kvalitní suroviny na přípravu jídel z kolonky letáčku "Doporučeno ke konzumaci". Po příchodu domů se osobně, s odvahou a s nesmírným odhodláním pouštím do přípravy jídla, což je ojedinělý úkaz, který dosud nebyl v naší kuchyni pozorován. Sleduje mě proto u toho s nezvyklým zájmem můj syn. Chce si zkrátit dobu čekání na můj finální výtvor, vytahuje mléčnou čokoládu, pomalu ji rozbaluje a začíná z ní s rozkoší ukusovat. Po očku ho pozoruji a začínám se třást nezvladatelnou touhou. V nestřeženém okamžiku mu zcizuji dva čtverečky čokolády a provádím ihned "omezenou konzumaci".
Všechny suroviny jsem pečlivě omyl, nakrájel, uvařil a pomaličku začínám skládat do krabičky. Začínám být na sebe pyšný. Syn však pesimisticky podotkne, že pravděpodobně nepůjde jen o kvalitu stravy, ale rovněž o její množství a že jak to vypadá, tak si příště musím koupit krabice a nikoliv krabičky. V ten okamžik mě naditá umělohmotná krabička praská, protože jsem se do ní pokoušel natlačit co největší podíl potravin. Po upřesnění informace z letáčku, který si pořádně znovu přečtu a opětovném přeskládání jídla, je mě to jasné. Jsou to všechno podvodníci, protože to co je nyní v krabičce, vypadá úplně stejně jako to, co mě dovezla ta krabičková firma.
Po tomto neúspěchu a zjištění, že každý odborník doporučuje něco jiného, se vracím k osvědčenému heslu "Nežer !". Ne tedy, že přestanu jíst, ale vrátím se postupně k tomu, jak se stravovaly generace dávno před námi. Totiž přiměřeně věku, zaměstnání a roční době. Jen jednu porci, ne dvojitou či trojitou. Žádné tyčinky, brambůrky, oplatky. Při chuti na sladké jen občas med, ovoce a domácí marmelády. V létě žádné tlačenky a jelita. A vše pravidelně, v klidu a žádné plácání páté přes deváté. Mít hodně pohybu a hezky pravidelně. Jestli je to tak správně nevím, ale zkusím to. Na rozdíl od různých diet, správných jídelníčků a jiných skvělých doporučení, to není zase až tolik moderní. Takže to nakonec možná bude správné.
