Příznivci Julese Verna zcela jistě znají jeho román Tajemství ocelového města. Stejně jako šílený profesor Erik Janus i Adolf Hitler chtěl vyrobit a použít největší dělo na světě.
Za II. světové války na objednávku Třetí říše vyrobily Kruppovy závody v Německu největší dělo, které tehdy existovalo. Jeho hlaveň dosahovala délky 32,5 m, dostřel byl až 47 km. Používalo náboje ráže 800 mm o hmotnosti 4 800 kg. Délka střely s nábojnicí byla 7,8 m. Dělo bylo vysoké asi jako čtyřpatrová budova. Jeho jízda byla možná po železnici, pro přepravu této zbraně a jeho nezbytného technického zázemí bylo potřeba mít speciální lokomotivu a 26 vagónů. Toto monstrum muselo jet po kolejích, aby se rozložila jeho váha a zajistila stabilita. Jde o největší dělo, které bylo tehdy použito k boji.
O obsluhu se staral dělostřelecký prapor v počtu 500 mužů. V jednotce byli dělostřelci, dále jednotky zajišťující dopravu, maskování a logistiku. Palebné postavení zbraně zajišťovalo asi tisíc ženistů a půldruhého tisíce dalšího pomocného personálu. Montáž a příprava děla k výstřelu trvala šest týdnů. Byla vyrobena dvě Schwerer Gustav (Těžký Gustav) a Dora. Původně měla být určena k boji proti těžkým pevnostem Maginotovy linie.
Schwerer Gustav byl použit při obléhání Sevastopolu. Jde o černomořské přístavní město na Krymském poloostrově, které je od 18. století sídlem ruského černomořského loďstva. V období II. světové války zde německý Wermacht obléhal Rudou armádu od 30. října 1941 do 09. července 1942. Ke zničení důmyslného systému betonových opevnění chtěl německý velitel Erich von Mainstein využít i dělo Schwerer Gustav. Dělo vypálilo celkem 48 střel a zaznamenán byl jen jediný zásah, při kterém došlo ke zničení muničního skladu nacházejícího se 27 metrů pod zemí.
Těžký Gustav byl v provozu 13 dní, než ho Němci rozmontovali a přesunuli k Leningradu. Tam však již nenašel uplatnění, byl proto nakonec poslán zpátky do Německa k dalším úpravám. Od té doby neexistují o jeho osudu spolehlivé záznamy. Jeho sestra Dora nebyla použita vůbec. Byla sice poslána ke Stalingradu, ale tam se z ní ani jednou nevystřelilo. Ke konci války byla obě děla zničena, jejich zbytky nalezli američtí vojáci v dubnu 1945 v lese 50 km jihozápadně od Saské Kamenice.
Projekt byl kritizován německými generály jako drahý a nepraktický. Za obě zbraně bylo zaplaceno 7 mil. říšských marek a to bylo vypáleno 50 ran s jedním zasaženým cílem. II. světová válka nebyla statická, probíhaly v ní neustálé přesuny vojsk a měnily se linie fronty, proto v ní nebylo místo pro složitá zařízení, vyžadujících si tak náročnou přípravu a logistiku. Stejně jako Janusovo obrovské dělo z Tajemství ocelového města se tak i největší dělo této války stalo nereálným projektem z říše snů Adolfa Hitlera.
Zdroje:
Dokumentární seriál "Sovětská bouře", díl "Obrana Sevastopolu"
Extrastory.cz
http://www.extrastory.cz/nejvetsi-delo-sveta-vezlo-60-vagonu-a-vystrelilo-jen-padesatkrat.html
2. světová válka.cz
http://www.2svvalka.estranky.cz/clanky/nemecka-technika/delo-dora.html
Wikipedie, otevřená encyklopedie, stránka se zobrazí kliknutím na obrázek
