Jedna z nekrvavějších bitev druhé světové války ukázala, že vlastnosti, jakými jsou odhodlání, odvaha, nasazení a profesionalita, se nacházely v řadách vojáků všech bojujících stran.
Benediktinský klášter Monte Cassino v Itálii byl postavený někdy v roce 529 n.l.. Je umístěn na 520 metrů vysoké hoře stejného jména asi 130 km jižně od Říma a necelé 2 km západně od města Cassino. Toto leží na silnici, po níž spojenecké armády táhly počátkem roku 1944 na hlavní město. Ve zdejších horských údolích jižních Apenin byly na tzv. Gustavově linii zakopány německé jednotky. Hora je nejvýše položeným místem a měla proto strategickou pozici, kdo ji měl v držení, ovládal důležitý přístup k Římu. Monte Cassinu se nešlo vyhnout ani ho obejít.
Boje o klášter probíhaly od 17. 01. 1944 do 18. 05. 1944, během této doby proběhly neúspěšně čtyři spojenecké operace. Německým jednotkám v síle 80 000 mužů velel generál Albert Kesselring, pro něj byla klíčová 14. tanková divize a elitní 1. parašutistická divize. Jeho protivníkem byl generál Harold Alexandr, velitel spojeneckých sil v Itálii. Bojů za tuto stranu se v první fázi útoku účastnilo 105 000 mužů, hlavními sílami spojenců byly americká 34. pěší divize Pátého armádního sboru, novozélandská 2.divize, indická 4. divize, britská 78.divize a nakonec Druhý polský sbor, pod velením generála Wladyslava Anderse v síle 50 000 vojáků.
První útok americké 34. pěší divize byl Němci bez problémů odražen. Spojenci v té době tvrdili, že za úspěchem Němců stojí jejich pozorovatelé v klášteře, kteří mají dokonalý přehled a navádí odtud přesnou dělostřeleckou palbu. Nebyla to však pravda, Němci z důvodu nesmírné historické hodnoty kláštera slíbili, že klášter ušetří a neobsadili jej, zakopali se jen ve svahu hory. Generál Alexandr nakonec podlehl tlaku ostatních spojeneckých velitelů a povolil letecký útok, který provedlo 229 bombardérů. Ty proměnily klášter, který byl v tom okamžiku prakticky prázdný, v dokonalé ruiny.
Šlo o naprosto chybný krok. Do kláštera se ihned stáhli němečtí parašutisté, kteří využili jeho rozvaliny jako skvělého obranného postavení. Šlo o speciální jednotku, která byla přesně k takovému způsobu boje vycvičena, pokud by objekt stál nepoškozen, jeho dobytí by bylo daleko snadnější. Dvě další spojenecké operace prováděné novozélandskou, indickou a britskou divizí byly krvavě odraženy a zaplaceny těžkými ztrátami. Teprve v květnu 1944 dobyl Monte Cassino, rovněž po těžkých bojích, Druhý polský sbor. Vstoupil do téměř prázdného kláštera.
Noc před ranním útokem z něj totiž odešlo posledních několik stovek parašutistů, kteří ustoupili do další dobře zbudované Gótské linie. Na německé straně bylo asi 20 000 mrtvých nebo raněných. Na spojenecké jich však bylo více než 100 000, z jejich hlediska šlo o prohranou bitvu, i když samozřejmě ne válku. Důvodem byla chybná taktická rozhodnutí a často i špatná komunikace mezi jednotkami. Klášter Monte Cassino byl po válce obnoven a v roce 1964 znovu vysvěcen papežem Pavlem VI.. V jeho dlouhé historii byl zničen celkem čtyřikrát.
Zdroje:
Kniha "Kronika Třetí říše", autor Richard Overy
Web druha.svetova.cz
http://druha.svetova.cz/clanky/1944/monte-cassino/
You Tube "Velké bitvy historie-Monte Cassino 1944"
https://www.youtube.com/watch?v=ZNHIkf7myGQ
You Tube "Bitva o Monte Cassino"
https://www.youtube.com/watch?v=xgaJ5vOPJ_A
Wikipedie, otevřená encyklopedie, stránka se zobrazí kliknutím na obrázek
