Zážitky ve stínu jsou tak svůdné a lákavé. Pokud se člověk rozhodne do něj vstoupit, ocitne se na území paralelního světa. A v něm se může stát někým jiným.
Jako hodný Dr. Jekyll žiji v harmonickém světě, plném lásky, přátelství a dokonalého života bez chyb. Ten je jako sluncem ozářená zelená louka, jejíž obyvatelé netrpí nedostatkem.
Občas zahlédnu stín, který nad krásnou zemí přelétne jako pták. Z jeho středu slyším vábení druhého bytí, které nemám. Bojím se, že pokud do něj vstoupím, změním se na někoho jiného.
Místo v kterém se nacházím je skvělé a přece v něm něco chybí. Překračuji bránu mezi světlem a tmou, abych zakusil pocit z neznámého nebezpečí.
Pozoruji shon a spěch vzorné existence z její odvrácené strany a jen kroutím hlavou. To co je správné, může být někdy i strašné! Když šmíruji tu bezvadnost, zjišťuji, že jen v temnotě lze praktikovat různobarevné sny a anomálie.
Do očí mě bodají špendlíky stoprocentního života, který je prosluněný ideálem. Vynikající chování v něm je nezbytnou normou. Kdo její hranice překročí, tomu se nedostane pomoci ani odpuštění.
Schován pod černou plachtou intimity prožívám věci dosud nepoznané. Opíjím se každou sekundu nadšením. Nasávám ze všech sil tu nádheru a potácím se jako zmatený notorik.
Někdy zakopnu o překážky, které nechci vidět. Po pádu hned vstanu, opráším se a běžím hýřit dál. Bavím se a jásám radostí. Ve smršti zážitků se však postupně začínám ztrácet.
Při každém dalším vkročení do stínu mě něco překvapí. Když hrozí, že ztratím něco z Dr. Jekylla, píchne mě u srdce, ale zároveň mě tepnami naplno pumpuje krev do každého kousku mého těla.
Touha mě žene stále dál. Ještě, ještě, chci ještě a pořád znovu opakovat to, co se mi líbí. Jen krásná vzpomínka nestačí, musím neustále svírat v rukách chvilku štěstí a nepouštět ji za žádnou cenu.
Jenže spokojenost v tajemném šeru je vykoupena postupným úbytkem mě samého. Moje tvář Dr. Jekylla se začíná ztrácet v nedohlednu a stává se ze mne podivné stvoření.
Pokouším se opustit tu proudící řeku rozkoše, která mě začala plnit prázdnotou. Strážci brány mě už nechtějí pustit zpátky. Uvíznutí v globální temné síti přírody je příšerné a nedá se vrátit.
Proměna dokončena, je ze mě navěky zlý pan Hyde. Na rozloučenou se zelenou a úžasnou loukou si pořizuji selfie, kterou ji na památku ponechám. Už mě nikdo nepozná, zůstávám ztracen pod tajemným závojem zapomnění. Ale všechno co se událo, stálo za to. Žil jsem!!!
