Zastánci menšinových idejí se dostávají do konfliktu s vládnoucí mocí. Jejich organizace se pak někdy rozhodne působit v utajení a své názory propaguje násilím. To je i případ středové sekty Asasínů.
Ve 13. století slavný benátský cestovatel Marco Polo, napsal knihu Milion o své cestě Orientem. V ní byla poprvé zmíněna existence společnosti Asasínů. Sídlila vysoko v horách Syrie a měli svého vůdce, kterému se říkalo Stařec z hor. Původně se jim říkalo hašíšíjún, protože ve svých pevnostech se oddávali orgiím se ženami a hašišem. Tento název později křižáci zkomolili na asasíny. Z vrcholů extáze je údajně vždy vytrhl starý muž, který jim dal do ruky dýku a řekl, že pokud se dále chtějí věnovat své zábavě, musí někoho zavraždit.
Na základě této pověsti se mylně předpokládá, že to byla jen společnost vrahů. Šlo však o náboženskou sektu, která byla i významnou politickou silou. Vycházela ze šiítské tradice islámu, počet příznivců tohoto směru se pohybuje okolo 10 % muslimského obyvatelstva. Toto hnutí vzniklo asi v roce 1 080 a mělo původ ve sporech jednotlivých klanů a imámů (duchovních vůdců). Sami si říkali mezi sebou nizárité. Jejich první vůdce se jmenoval Sinán, pocházel z Persie. Ve své době byl považován za velmi kultivovaného muže a vynikajícího stratéga.
Dalším z vládců této organizace byl například Hasan as-Sabbáh, velitel nejvýznamnější pevnosti Alamút. Z ní vysílal členy sekty, aby napadali nejen křižáky, ale i muslimské hodnostáře sunnitského Saladina. Říkalo se, že stačil jediný pohyb jeho ruky, aby jeho stoupenec skočil z vrcholu hory do propasti. Členové sekty se dělili do dvou skupin. Dá´í hlásali ideály a fidá´í byli aktivními asasíny páchajícími zločiny s nasazením vlastního života. Všichni byli vedeni ke svému učení již od svého dětství a byli až fanaticky oddáni svým vůdcům.
Nejvýznamnější činy sekty Asasínů započali kolem roku 1097, kdy Sýrií prošla první křížová výprava. Zavraždili řadu vysoce postavených vojenských i politických osobností z řad křižáků, templářů i muslimů, například italského šlechtice a jeruzalémského krále Konráda z Monferratu v roce 1192. Sám Saladin, který byl kurdským muslimem a vojenským velitelem a jemuž se roku 1187 podařilo zlomit moc křižáků ve Svaté zemi, unikl útokům asasínů několikrát. Jejich společenství utrpělo významnou porážku od Mongolů roku 1256, když tito dobyli pevnost Alamút a poté ztratilo na významu a stáhlo se do ústraní.
A jací jsou Asasíni dnes ? Jejich potomci přežívají v Íránu, Sýrii a Indii, kam bylo pravděpodobně přesunuto jejich sídlo. V 19. století obdržel vůdce nizáritské sekty Hasan Alí Šá od íránského šáha titul Aga Chán. Čtvrtý Aga Chán se jmenuje Karím al-Husajní, v roce 2010 jej časopis Forbes zařadil mezi 10 nejbohatších lidí světa. Dle něho je jeho hlavním cílem práce na odstranění světové chudoby, propagace různorodých názorů, povýšení statusu žen a obnova islámského umění a architektury.
Asasíni užívali metody, které lze z dnešního pohledu označit za teroristické. Žádná takováto islamistická skupina se k nim nehlásí, ale je pravdou, že některé pozice Hizballáhu se nachází na místech dřívějších pevností nizáritů. Termín fidá´ se navíc používá k označení protiizraelských sebevražedných arabských teroristů. Významný rozdíl tu ovšem je. Řada jejich činů šířila strach, ale na rozdíl od Al-Káidy si Asasíni vybírali oběti jen mezi vysoce postavenými osobami. Pokud to šlo, tak neohrožovali civilní obyvatelstvo a neubližovali nevinným.
Zdroje:
Kniha "Tajné společnosti", pod autorským vedením Jean-Francois Signiera, v českém jazyce vydána v roce 2007
Web zoom.iprima.cz, dokumentární film
http://zoom.iprima.cz/clanky/poznejte-asasiny-nejlepsi-zabijaky-staroveku-dnes-na-zoomu
Wikipedie, otevřená encyklopedie
