Strom stojí u cesty a cesta se stáčí kolem stromu. Každý je jiný, mají k sobě stejně tak blízko, jako daleko. Oba dva je spojuje i rozděluje řada věcí a sdílí spolu krásné i ošklivé okamžiky.
Strom je vysoký a košatý. Rozevírá svou náruč větví pro všechny, které chce obejmout. Rozdává své plody, jakmile z nich má někdo užitek, má radost a usmívá se na něj.
Nefouká-li, vyzařuje z něj klid a síla, čaruje a dává energii. Tu naopak vysává ze svého okolí při silném větru či bouřce, kdy se kymácí a hlasitě šumí.
Nemůže utíkat, proto se občas jen skrčí a nemluví. Miluje ptáky, hmyz a živočichy, přijímá jejich společnost s radostí, i když občas ho to bolí.
Když se zlomí, práskne to hlasitě, jako když udeří hrom, až z toho leknutím píchne u srdce. Pak jen leží bez hnutí. Po své smrti stejně hezký či ošklivý jako předtím.
Cesta vede dvěma směry. Který je správný a který špatný zjistí až na svém konci. Málokdy je rovná, většinou se klikatí jako had.
Je tajemná, svobodná a neklidná, nemůže stát na jednom místě, potřebuje být stále v pohybu. V zimě studí, v létě je žhavá a sexy.
Nenechá si radit, kudy má vést a kam po ní jít. Zalitá slunečními paprsky nebo měsíčním svitem, ve dne či v noci, stále bez přestání míří za svými sny.
Občas ji zasype sníh, rozbahní déšť, rozdupe člověk nebo rozryje zvěř. Hned potom se jen usměje a krásná i žádoucí pomalu odkráčí.
Strom se tyčí u cesty. Jeho kořeny se jí dotýkají. Jindy rostou pomalu pod ní. Někdy cestu rozdírají a ničí, způsobuje jí to trápení. Strom to ví, ale nemůže svůj růst zastavit. Rozevírá se proto i nad ní a poskytuje jí stín.
Chce ji tak chránit, i když to cesta nechce. Oba dva jdou životem s někým jiným, strom se dotýká svou korunou druhého stromu a cesta se kříží s další cestou.
Občas se jen spolu jemně propletou a něžně poškádlí. Jsou často spolu, někdy se mají rádi, jindy se na sebe zlobí.
Strom a cesta jsou v souznění a nikdo nerozbije jejich spojení. Jen oni sami se mohou rozdělit. Někdy je to načas a jindy navždy.
