Bitva se chýlila ke konci. Na začátku ledna 1943 byla u Stalingradu německá 6. armáda sevřená silným uzávěrovým kruhem Rudé armády. Wermacht neměl sílu na pokus o únik, přesto se nevzdával lehce.
V lazaretech okolo letiště v Pitomniku rostl počet zraněných nebo omrzlých německých vojáků. Čekali na odsun a kdo měl štěstí, toho Luftwaffe přepravila z kruhu ven. Na vůdcův rozkaz však žádný z nich nesměl být přepraven do domácích lazaretů. Aby se zabránilo šíření pověstí a zpráv, museli všichni zůstat za linii Dněpru. V té době dostal známý německý patolog Dr. Hans Girgensohn úkol, aby prověřil pitvou, proč tolik německých vojáků záhadně umírá. Výsledek jeho šetření byl jednoznačný: smrt hladem. 6. armáda měla 600 lékařů a všichni se báli mluvit a nejen oni. Hitlera možná i díky tomu neopouštělo přesvědčení, že armáda má černé zásoby, které mohou vylepšit zásobování.
O silvestrovské noci na slavnostní večeři u generála Rokossowského se zrodila myšlenka na předložení ultimáta. Jeho náčelníku štábu Antonovovi dala 4. ledna STAVKA za úkol vypracovat návrh podmínek kapitulace německých vojsk. V sobotu 9. ledna s ní poprvé vyrazili ruští parlamentáři k Němcům pod bílou vlajkou z prostěradla. Nabídka nebyla přijata. Ve stejný den denní příděl pro německého vojáka činil již jen 75 g chleba, 11 g cukru, 9 ml nápoje a 1 cigaretu. Dávky dostávali na 5 dnů dopředu a chtělo to opravdu silnou vůli nezhltnout je všechny najednou. Ve 21.00. začal generál Rokossowski s dělostřeleckou přípravou před útokem ze 7 000 děl.
Ve třiceti stupňových mrazech a za sněhových bouří se zdecimované zbytky 6. armády stáhly do Stalingradu. O týden později sovětské tanky dobyly letiště v Pitomniku a Rokossowski odstartoval čelní útok všemi prostředky. Paulus psal do hlavního stanu, že vojska mají stále důvěru ve svého vůdce, ale na některých místech, že lze již pozorovat známky rozkladu. Adolf Hitler odpověděl: "Vojska budou bojovat do posledního náboje. 6. armáda tak odvede historický přínos k největšímu válečnému úsilí v německých dějinách." V den, kdy 6. armáda porazila poslední koně k jídlu, Hitler hlasitě přemýšlel o nasazení nových tanků Panther, které měli proniknout nepřátelskou linii a přivézt zásoby.
Tento plán měl háček. Panthery nebyly ještě ve výrobě, ale pouze ve stádiu ověřování. Další utopistický plán Lev předpokládal, že se armáda rozdělí na skupiny po 200 mužích a zaútočí s pokusem o průlom. V minus 45 stupních, ledovém větru, bez potravin, s žádnou municí a v neznámém terénu, šlo jen o zbožné přání. Ve čtvrtek 28. ledna Rusové drželi již většinu Stalingradu ve svých rukou a obsadili trosky traktorového závodu Dzeržinskij, hutě Krasnyj Okťabr a továrnu na děla Krasnyje Barrikady. Zvlášť tvrdošíjný odpor Němci kladli v prostorách hlavního nádraží a skladech pohonných hmot. Hlavní štáb 6. armády v čele s Paulusem se nacházel ve sklepě zříceniny obchodního domu Univermag. Po tvrdém souboji ho Rudá armáda obklíčila a ženisté přeřezali hlavní telefonní kabel.
30. ledna Adolf Hitler povýšil Pauluse do hodnosti polního maršála. Očekával, že ten raději spáchá sebevraždu než aby se vzdal. Žádný německý maršál do zajetí nepadl. Paulus však následujícího dne složil zbraně. Němečtí vojáci, ke kterým se nedostaly žádné informace nebo rozkazy, stále bojovali. Poslední z nich se vzdali až počátkem března 1943. Zajatí vojáci Wermachtu se nacházeli v zoufalém stavu. Tisíce zemřeli při pochodu do zajateckých táborů v důsledku podvýživy a nemocí, velká část zahynula v důsledku epidemie skrvnitého tyfu. V táborech strávili jen krátkou dobu a pak je čekala deportace na Ural a na Sibiř. Do konce roku 1956 se jich do Německa vrátilo pouhých 6 000.
Bitva u Stalingradu se dá považovat za bod zlomu druhé světové války. Ukázalo se, že dosud skvělá německá armáda má své slabiny a dá se porazit. A že dosud prohrávající Rudá armáda se dokáže poučit, vzchopit a nakonec vítězit. Ukázalo se ještě něco. V rozvalinách města vypluly na povrch snad všechny vlastnosti a projevy člověka, které existují. Statečnost. Zbabělost. Kamarádství. Nenávist. Urputnost. Zoufalství. Eufórie. Deprese. Stres. Bolest. Utrpení. Zabíjení. Ani je nelze všechny vyjmenovat. K tomu, co se odehrávalo ve Stalingradu, je zapotřebí se vracet. Proto, abychom nezapomněli, čeho všeho jsou lidé schopni.
Ztráty Německo, Itálie, Rumunsko, Chorvatsko, Maďarsko:
750 000 mrtvých, pohřešovaných či raněných, 91 000 zajatých
Ztráty Sovětský svaz:
478 741 mrtvých či pohřešovaných, 650 878 raněných a nemocných, 42 750 mrtvých civilistů
Příště: Stalingrad: Zapsáno
Zdroje: Kniha Stalingrad, autor Janusz Piekalkiewicz,
Kniha Stalingrad, Sláva a pád 6. armády, autor Paul Carell
Web Wikipedie.cz, "Volgograd", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Volgograd
Web Wikipedie.cz, "Bitva u Stalingradu", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Stalingradu
Web Wikipedie.cz, "Pavlovův dům", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavlov%C5%AFv_d%C5%AFm
Web Youtube.cz, "Velká vlastenecká válka, díl Stalingrad", odkaz:
Web Youtube.cz, "Stalingrad-Ani o krok zpět", a další dva díly "Za Volhou není země" a "Ve znamení Uranu" najdete na webu.
