V srpnu 1942 sužovala Stalingrad a jeho okolí obrovská vedra. Neměla příčinu jen v počasí, ale i v obrovských požárech, které řádily na území celého města.
První s tím začali Němci a Rusové po čase převzali jejich taktiku. Obě strany střílely zápalné granáty za nepřátelské linie s cílem zapálit step. Koho ohrozila ohnivá stěna, musel se stáhnout a nechat za sebou spoustu válečného materiálu. Kvůli štiplavému kouři, který vanul z hořících stepí, se občas někdo pokusil bez úspěchu použít alespoň plynovou masku. Ještě horší to bylo v samotném Stalingradu. Po prvním mohutném náletu 23. srpna, kdy na něj v prvním týdnu bojů každý den nalétávalo 150 až 200 štuk a shazovalo bomby, město hořelo na všech stranách. Hustá oblaka kouře a žár z obrovských požárů vytvářely zvláštní atmosférické úkazy. Při jasném počasí množství mraků dýmu vytvářelo dojem blížících se bouřek.
Černé sloupy požárů dosahovaly výšky dvou kilometrů. Na Volze mizely v plamenech lodě i přístav a na samotné řece hořela nafta a olej. Němci začali přesněji vyhledávat a ničit opěrné body, skladové haly a průmyslová zařízení. Hořela železnice, vlaky naložené lidmi, materiálem, auta na silnicích. Německé tanky, které pronikaly na území města, chrlily na domy a průmyslové objekty nespočet střel a z plamenometů tryskaly proudy hořlaviny. Ruský spisovatel Viktor Někrasov, který se účastnil bitvy o Stalingrad napsal: "Hoří město a břeh řeky, kam oko dohlédne. Tmavá silueta města vypadá, jako by byla vyřezaná lupenkovou pilkou. To není jen ohnivý žár, to je víc. Černé město a červené nebe. Jiné barvy tu neexistují."
K smrti vyčerpaní zajatci na obou stranách měli roztrhané uniformy, skoro každý byl zraněn a většina z nich popálena. V úterý 25. srpna byl ve Stalingradu vyhlášen stav obležení a přece jen započala evakuace, kterou nakonec Stalin neochotně povolil. Za první týden se Němcům podařilo zničit 80 % budov ve městě. V každém okrsku se započalo se stavbou barikád. Stavěly se ze všeho možného. Z trosek vozidel, postelí, pytlů s pískem, dřevěných trámů a ostnatého drátu. Nikde jinde se bránit nedalo. Na ploché zemi v okolí Stalingradu nebyly žádné lesy, křovinaté porosty, žádné pahorky a prolákliny, místy pouze zákopy. Z hořících a kouřících trosek se budovala pevnost.
3. září 1942 Němci dobyli předměstí a započali s okupační politikou. Kdo z občanů se nechtěl registrovat na narychlo zřízeném velitelství, byl na místě zastřelen. Cílem německé ofenzívy uvnitř města se stala Mamajevova mohyla. Na kótě 102 měly obě strany enormní zájem. Šlo o jediné vyvýšené místo, tyčí se 102 metrů vysoko a poskytovalo ideální terén pro umístění dělostřelectva, které mohlo ostřelovat jakýkoliv cíl ve městě. 12. září 1942 proběhli dvě důležité události. Žukov předložil Stalinovi ke schválení odvážný plán protiofenzívy, která měl nepřítele vyčerpat aktivní obranou a poté obklíčit a zničit Rudou armádou. Operaci Stalin schválil pod názvem "Operace Uran."
Druhou událostí byla výměna ruských velitelů 62. armády, která bránila Stalingrad. Generálporučík Lopatkin, který ji vedl na začátku v těžkých bojích, ztratil nervy a chtěl se vzdát. Nařídil ústup, ale než mohl uskutečnit svůj úmysl, odvolali ho. Na jeho místo dosadili robustního generálporučíka Čujkova. "Jak chápete, soudruhu Čujkove, svoji úlohu?" dotázal se ho politický člen vojenské rady Nikita Chruščov. Čujkov údajně odpověděl: "Přísahám, že nikdy město neopustím. Stalingrad udržíme nebo tady zemřeme". Později prohlásil: "Za Volhou pro nás není země!" Ve stejnou dobu se generál Paulus marně pokoušel Hitlera přesvědčit o stažení 6. armády, která byla předsunuta na východě příliš daleko od záložních jednotek.
O tvrdosti bojů se lze přesvědčit z hlášení štábu 62. armády generála Čujkova ze 14. září 1942 ve střetu o hlavní nádraží:
07.30: Nepřítel dosáhl ulice Akaděmičeskaja.
07.40: 1. prapor 38. mechanizované brigády je odříznut od hlavních sil.
07.50: V prostoru Mamajevovy mohyly a na přístupech k nádraží se rozpoutaly boje.
08.00: Nádraží je v rukou nepřítele.
08.40: Nádraží je v našich rukou.
09.40: Nepřítel opět obsadil nádraží.
10.40: Nepřítel dosáhl Puškinovi ulice, vzdálené 600 metrů od bojového stanoviště armády.
11.00: Přibližně 2 pluky pěchoty podporované 30 tanky zaútočily proti sídlišti Techniků.
13.20: Nádraží je naše.
Příště: Stalingrad: Boj o silo
Zdroje: Kniha Stalingrad, autor Janusz Piekalkiewicz,
Kniha Stalingrad, Sláva a pád 6. armády, autor Paul Carell
Web Wikipedie.cz, "Bitva u Stalingradu", odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Stalingradu
Web Youtube.cz, "Velká vlastenecká válka, díl Stalingrad", odkaz:
